Jak využívat moc našeho podvědomí – 29

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V souvislosti s naším tématem jsme minule začali mluvit o prvních třech částech zajímavé knihy americké autorky Barbary de Angelis, pod názvem TAJEMSTVÍ OKAMŽIKU. V své recenzi druhé části ˝Skutečné okamžiky a život˝ s autorkou trochu polemizoval.

Ovšem nepolemizoval jsem s jejím tvrzením, že milé ženy dokáží proměnit
Všednost v zázraky, že ženy potřebují okamžiky samoty a tichých úvah, aby si
uvědomily, kolik ze sebe vydávají. Ani s tím, že dámy si musí přestat dělat
starosti kvůli tomu, co si myslí druzí, aby mohly prožívat skutečné okamžiky
a nalézt středobod svého světa. Polemizoval jsem s jejími názory na muže. Jde
o její zevšeobecňování, že muži nejsou schopni empatie, že jsme se stali mistry
v necítění, že za naše mužství platíme otupěním schopnosti cítit. To samozřejmě
o některých mužích platí, ale musím se zastat alespoň té části z nás, kteří jsme
schopni empatie a jiných citů, které paní de Angelis přisuzuje jen ženám.

Poslední část knihy je věnována ˝Cestě ke skutečným okamžikům˝. Pojednává
o tom jak v životě poznat více lásky, o blahodárnosti ticha, meditaci apod.
Zastavím se u toho ticha. Možná i proto, že mám v čerstvé paměti nedávné
˝zážitky˝. Jestliže rovněž bydlíte v nájemním paneláku, asi to znáte také. Je
před půlnocí, právě usínáte, když přichází jeden ze sousedů z hospody bouřlivě
vítán svým pejskem. Ráno kolem páté si jiný nájemník u snídaně pouští nahlas
rádio a vy jste nuceni nedobrovolně poslouchat řinkot bubnů či novosti dne.
Pak jdete k lékaři a v ordinaci, kde dříve býval nápis ˝Ticho léčí˝, si starší pán
(který asi nedoslýchá) burácivým barytonem povídá se svou partnerkou o všech
symptomech své choroby. Ač nechcete, dozvíte se o tom, že má zácpu nebo jiné
problémy. Že byste si v takové čekárně mohli číst knihu, na to zapomeňte.
A to máte za sebou cestu hlučným městským dopravním prostředkem, kde stále
různohlasně vyzváněly mobilní telefony, a jejich majiteli a majitelkami jste byli,
nijak neztišeným hlasem, informováni o tom, co bude nebo bylo na pracovní
poradě, že jejich šéf je blbec, který ničemu nerozumí, jak to je s jejich intimním
životem, jak včera ˝pařili˝, jaké mají problémy s jejich ratolestmi ve školce
nebo ve škole, co nakoupily na tržišti k obědu a mnohé jiné velmi důležité věci,
které nestrpí odkladu a proto se musí vyřizovat v tramvaji.

Naprosto souhlasím s autorkou, že ticho a samota jsou důležité pro zdraví
našeho ducha (a nejen ducha), že ticho nám často pomůže vidět, co je v našem
životě pokřivené nebo vychýlené z rovnováhy. Také já si myslím, že bychom se
měli naučit tichu naslouchat. Velice se mi líbí konstatování o tom, že když se
s tichem spřátelíme, bude k nám to naše ticho promlouvat stejně hlasitě, jako
cokoli jiného (třeba jako ten pán z ordinace). Když se naučíme s tichem žít,
poznáme, že k nám mluví hlasem našeho ducha.

Samozřejmě by se dalo o uvedené knize toho napsat daleko více. Ale to už by
přesahovalo rámec recenze a já se nechci dostat do rozporu s nakladatelstvím,
˝Všechna práva vyhrazena˝.

Naprosto souhlasím s autorkou, že ticho a samota jsou důležité pro zdraví
našeho ducha, že ticho nám často pomůže vidět, co je v našem životě pokřivené
nebo vychýlené z rovnováhy. Také já si myslím, že bychom se měli naučit tichu
naslouchat. Velice se mi líbí konstatování o tom, že když se s tichem spřátelíme,
bude k nám naše ticho promlouvat stejně hlasitě, jako cokoli jiného (třeba jako
ten pán z ordinace). Když se naučíme s tichem žít, poznáme, že k nám mluví
hlasem našeho ducha.

Samozřejmě by se dalo o uvedené knize toho napsat daleko více. Ale to už by
přesahovalo rámec recenze a já se nechci dostat do rozporu s nakladatelstvím,
které má ˝Všechna práva vyhrazena˝.

Už jsem se zmínil o tom, že úspěchy a prohry mohou silně působit i na naše zdraví. Je to logické. Každý úspěch je nejen motivací pro další činnost, ale také pohlazením duše. Ale o tom zase až příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet