Důchodce a duchovní život – Řehole

Autor článku: František Benda Pracovitý člověk je na tom hůř než zahálkář. Celý den přece nemá vyplněn povinnostmi nebo zábavou. Nachází v něm mnoho prodlev, ve kterých se – pokud si předem nepřipravil výplňový program – nemá doslova čeho chytit. Pak se mu zákonitě dostavuje pocit nudy, někdy dokonce krutý nebo zhoubný. Zahálčivému to ani nepřijde.

Ne každý je tak nadšen vlastním životem, že si jej vychutnává do všech detailů. Na mnohého doléhají prázdné prodlevy, které se dají najít všude. Běžně jsou prožívány jako nuda nebo splín; pak se přechází od ničeho k ničemu, a už předem se ví, že jakákoliv činnost, pokud se s ní vůbec začne, bude bez užitku, takže situaci nikterak nezlepší. Postižení se pak bojí prázdných večerů a hlavně nocí, které se zdají být k nepřečkání.

Ale co dělají mniši a poustevníci, vzdálení většině činností, které jinak téměř neustále zaměstnávají zbytek populace? Ti by přece měli mít důvod se k smrti ukousat nudou. A oni ne! Naopak – jsou přesvědčeni, že právě oni našli tu nejsprávnější cestu k naplnění času.

Svět nám nabízí tolik možností k využití hodnot, se kterými se setkáváme. Podaří-li se nám nalézt obor, který nás zaujme, záhy jistíme, že obsahuje svou vlastní složitou vnitřní strukturu, kterou je velmi dobrodružné objevovat. Každopádně si můžeme být jisti, že s tím nebudeme nikdy hotovi. Záleží pouze na naší zvědavosti a chuti pokračovat.

Pro lidi na duchovní cestě se doporučuje – a oni k tomu postupně mohou dojít i sami – že by se měli podle svých možností co nejvíce odtahovat od světských vázaností a naopak se snažit ponořovat se do hloubi své mysli ve snaze podrobit ji větší disciplíně a kultivovanosti. Duchovní vnitřní vývoj se sice ubírá svým nezadržitelným tempem, ale rozhodně mu nemusí být na škodu, poznáme-li jeho zákonitosti a srovnáme si s ním svůj krok. Společnosti, které si takovou činnost vybraly za svoji hlavní náplň, si na to časem vypracovaly jednoduchý recept: řeholi. Od latinského regula-pravidlo, to znamená předepsaný rituál, dodržovaný s co největší pečlivostí. Některé řehole jsou velice přísné, podle toho, kterou z mnoha možností se jejich zakladatel rozhodl dodržovat. Ovšem můžeme si zvolit i svoji vlastní.

Výhodou řehole je možnost přenést se přes občas hrozící nálady nudy nebo splínu – na ty prostě v tomto systému není prostor. Kvůli dodržování pevného řádu ovšem není nutno hned vstupovat do kláštera; ale zkušenost učí, že jen velmi málo lidí si dokáže zavést takový vlastní denní režim, aby byl dostatečně přísný a byl také odpovědně dodržován. Sobě prostě fandíme a jsme schopni si leccos odpustit. Méně vlastního cukru a více vnějšího biče se tu celkem osvědčuje.

Vyplnění zdánlivě volného času je ovšem pouze záležitost druhého plánu. Prvořadé je zpracovávání vlastní mysli. Obecně jsme znovu a znovu lákáni společenstvím do jeho středu, usilujeme o životní zajištěnost (ale jak jinak, že?), stejně jako o vlastní uplatnění ve svém okolí. Tyto zajisté odůvodnitelné potřeby nás dokáží zaměstnat natolik, že pojem duchovního světa se snadno ztrácí v mlhách. Jestliže se o některé významné osobnosti dočteme, že ˝dlela na modlitbách˝, pak nešlo o nic jiného, než o pravidelný trénink na udržení již dosaženého duchovního stavu, případně o úsilí dostat se o další krůček výš.

Staří se modlili ˝Učiň ze mne kámen úhelný˝, tj. mne, obyčejný valoun, který se přikutálel odkudsi, otesej do tvaru použitelného tak, aby mohl být zasazen mezi jiné, podobně upravené, na velkolepé stavbě chrámu poznání. Kamkoli určíš: do věže, do brány, nebo třeba jenom do dláždění. Všude budu sloužit rád. Takové poznání, představované chrámem, se před námi rozprostírá jako nekonečný prostor s tisícerými branami. Nemůžeme ale vstoupit všemi současně, musíme si vybrat pouze jednu z nich. A také se nedokážeme hned za ní do tohoto prostoru přímo rozplynout. Je proto výhodné nasadit svá kola na některé již předem připravené koleje některého z osvědčených směrů a nechat se po nich dopravit tak daleko, kam až nás jsou schopny dovést. Teprve potom může naše cestování skončit, teprve potom se můžeme pokoušet o nějaké rozplynutí. Nějaký čas to ale bude trvat.

Dobře zvolená řehole si nás ale už nepustí.

Autor: František Benda, Foto: Internet