Petrohradské mosty

Autorka článku: Mgr. Vlasta Otychová Mostů přes Něvu je v Petrohradě spousta, prakticky všechny se v noci ( mezi jednou a druhou otvírají), aby mohly projet lodě a mezi čtvrtou a pátou ráno se zase zavírají. Pouze u jednoho mostu se otevírají obě části, u ostatních jen jedna. Náš průvodce nás poučí, že u všech mostů lze otevřít obě části, ale v praxi se to nedělá.

Rozhodli jsme se, že se podíváme až na zavírání mostů, abychom se trochu vyspali. Nebylo to ideální rozhodnutí. Mezi třetí a čtvrtou ráno byla tma a naše spoléhání na bílé noci nevyšlo.Otevřené mosty jsme viděli za tmy, ale když se zavíraly, bylo už skoro světlo. Překvapilo nás, že lodi, které projížděly „pod mosty“ byly neosvětelné. Prý :“ Proč? není to třeba.“

Nicméně jsme viděli,že dřív, než se mosty zavřou, zhasne jejich ˝světelné orámování˝ a teprve pak se konstrukce sune dolů. Je to ale pomalu, že pohyb nevnímáme. Během pěti minut je most dole a mohou po něm začít jezdit auta.

Otevřený most přes Něvu

My jsme stáli na mostě, který byl otevřený ( před sebou jsme měli hradbu zdviženého mostu), před ní stálo policejní auto a hlídalo.
Vpravo jsme měli most , který měl zdviženou jen jednu část, vlevo ten jediný, u něhož se zvedly obě části. Fotografie není zdařilá, na noční focení chyběl stativ.

Zážitek ale stál zato.Po zavření mostů se uzavřela i naše dovolená a směřovali jsme k letišti. Matrjošky jsem nakonec nekoupila, v Petrohradě jsem je už neviděla. A ruský čaj, který chtěl kamarád pro srovnání s tureckým? To byl skutečně největší problém.˝Ruský čaj˝ mi nakonec sehnal náš hostitel s tím, že je to těžké. Divila jsem se proč, přece ruský, gruzínský čaj je pojem Bejvávalo. Gruzie už není Rusko a čaj, který jsem nakonec dovezla byl z ˝cejlonské směsi˝.

Petrohradské letiště není ani tak velké ani tak hezké jako v Moskvě nebo v Brně. Je hodně hlídané, bezpečnostními rámy jsme prošli my i naše zavazadla častěji než je obvyklé. Dokonce jsme se museli zouvat a dát boty projet rentgenem, což se nám zatím ještě nikde nestalo. Měli jsme strach, jestli nebudou problémy papíry, díky problémům s registrací v hotelu v Moskvě, ale nestalo se tak. V pořádku jsme dorazili do Prahy se spoustou fotek, vzpomínek a novými zkušenostmi. Rozhodně to stálo za to i přesto, že jsme docela unavení.

Některé z mostů v Sankt Petěrburgu

Pluk plukovníka Michaila Aničkova stloukl první dřevěný most přes řeku Fontanku. Dnes na tomto místě stojí Aničkovův most. Od roku 1850 ho zdobí čtyři bronzová sousoší ˝Krotitelé ořů˝Každé představuje jinou fázi krocení divokého koně.

Nám se nejvíce líbí Troickij most s krásnými secesními lucernami, který je otevřen od r. 1897. Z tohoto mostu je krásný výhled na Petropavlovskou pevnost.

Lucerna na Troickém mostě

Další z mostů v Petrohradě je Pantělejmonovský most vedoucí přes Fontanku. Stojí u něj Pantělejmonovský kostel ( původně tam byl dřevěný kostelík, který založil Petr I. jako dík za své vítězství nad Švédy).

Zdroj a foto: Mgr. Vlasta Otychová