Tajemství krásy a zdraví – Řecké a Římské léčitelské tradice

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Staří Řekové věřili, že nemoc je prokletím seslaným bohy a za uzdravení je nutno se modlit k bohu lékařství. Jím byl sám Apollón. Podle řeckých bájí měl Apollón syna Aeskulapa, který požíval stejného postavení, jako egyptský Imhotep. Aeskulap léčil nemocné za přispění svých dvou dcer, Hygieie a Panaceie. Bohyně Hygieie představovala zdravý způsob života a od jejího jména je odvozen nám známý pojem hygiena a Panaceia, druhá dcera, má jméno ve významu ˝všelék˝. Měla na starosti léčení nemocí.

Když někdo v Řecku onemocněl, odebral se do svatyně zasvěcené Aeskulapovi. V té svatyni pobývali kněží, kteří léčili poutníky koupelemi, cvičením a radami ohledně životosprávy. Léčba byla zakončená zvířecí obětí Aeskulapovi a měla přimět boha, aby vstoupil do snů pacienta a poradil mu, jak se uzdravit, Ano, tento léčebný starořecký program hodně připomíná dnešní lázeňskou léčbu – až na ty oběti. A až na hady, kteří byli v těchto chrámech všudypřítomní a které chrámoví kněží chovali. Hadi měli pověst uzdravovatelů a hadí jazyk zůstal symbolem uzdravení až do hlubokého středověku, Aeskulap byl často zobrazován s holí obtočenou hadem. Aeskulapova hůl je i dnes symbolem lékařství.

Hippokrates – kdo by neznal toto slavné jméno starořeckého lékaře, který léčil ze svého sedátka, umístěného pod platanem. Byl prvním lékařem, který své pacienty podrobně vyšetřoval a zavedl učení na skutečných případech. Je to metoda, která existuje v současné moderní medicíně. Hippokrates sám nikdy nic nenapsal, ale jeho žáci vytvořili úctyhodný soupis jeho učení v 72 dvou svazcích, které se nazývají Corpus Hippocraticum a uvádí se v nich 350 druhů léčivých rostlin. Mezi jinými: máta, rozmarýn, tymián,anýz,hřebíček,skořice a lopuch.

Po Hippokratovi přišel Theophrastus (372-285 př. Kr.) a byl významným zakladatelem botaniky. Připisuje se mu autorství spis Historia plantarrum (Úvod k rostlinám) a De causis plantarum (O pěstování rostlin).

Většina z 550 rostlin jím uváděných druhů byla využitelná v lékařství. Zajímavost : po své smrti odkázal svému příteli Aristotelovi svou krásnou zahradu.

Římané se také mohli chlubit vyspělým lékařstvím. Například Pedanios Dioskorides (40 – 90 po Kr.) se jako první zabýval botanikou. Byl vojenským lékařem za císaře Nerona.Jeho dílo je význačné tím, že zahrnuje mnoho poznatků lidového léčitelství. Jeho dílo De materria medica zůstalo základem lékařského vědění plných 1 500 let. Když byl v roce 1450 vynalezen knihtisk, jeho dílo bylo jedno z prvních vydaných knih.

Zatímco Dioskorides cestoval po impériu, Gaius Plinius Secundus (zvaný Plinius Starší) (23 -79 n.l.) shromažďoval poznatky starověkého vědění do 37 svazkového díla Naturálie historia (dějiny přírody). Pro nás je důležité, že svazky 12 – 19 se zabývají botanikou a svazky 20 – 27 jsou věnovány jednotlivým léčivým rostlinám.Padesát let po Pliniovi přichází na scénu medicíny Claudius Galenos (asi 131 – 200 n.l.). Galenos nebyl žádný beránek. Lidé ho znali jako arogantního, chvástavého a zkostnatělého muže. Vystoupil proti Hippokratovi, odmítal stanovit diagnózu na základě vyšetření nemocného a medicínu provozoval spekulativně. A i přesto jeho učení ovládlo vzdělávání lékařů v Evropě minimálně na tisíc let.

Řekněme si proč. V době, kdy kořenářky používaly rostliny jednotlivě, prosazoval Galen polyfarmacii.Léky, pod jeho vlivem, se vyráběly z celé řady ingrediencí rostlinného, živočišného i nerostného původu. Tyto směsi se nazývaly ˝galenika˝. Lidé je rádi používali, protože byla drahá a tudíž exkluzivní. Zatímco v průběhu staletí se vyšší trídy držely drahých galenik, prostý lid se zase držel osvědčených jednoduchých receptů bab kořenářek založených na jedné či více kombinací rostlin. Říkalo se jim jednoduchá léčiva.