Tajemství krásy a zdraví – Traviči a protijedy

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Bylináři starého Říma byli opravdoví znalci svého řemesla. Uměli nejen uzdravovat, ale i – trávit. Travičské aféry a vražedné pokusy – to byly časté zprávy, které přicházely před císařský trůn. Významní lidé chodili se strážci, kteří je mohli uchránit od přímého napadení. Ale proti travičům neměl téměř nikdo šanci. Jedy nemusely působit hned a travič měl dost šancí se ukrýt nebo utéci dřív, než jeho oběť zahynula vlivem účinků podaného jedu a nebo, když bylo zahájeno pátrání po vrahovi. Co jiného zbývalo, než přemýšlet nad účinnými opatřeními proti zákeřnosti jedů.

Začaly se nejen zkoumat a identifikovat prostředky, které obsahovaly jedy, ale vyráběly se i protijedy. Protijedům se říkalo theriaka. Původně tento řecký výraz znamenal protijed proti uštknutí jedovatým hadem.

KRÁL, KTERÝ SE OBÁVAL JEDž
Strach z otravy pronásledoval i mocného vládce z Pontu, Mithridata Eupatóra. Tomuto chorobnému strachu z jedů se odborně říká mithridaismus. A upřímně řečeno, nebylo divu. Války, které vedl s Římany, byly krvavé a kruté a jistě si získal mnoho nepřátel. Konečně, stačí nahlédnout do dějin té doby. Mithridatés VI., zvaný Eupatór Dionýsos (132 př. n. l. – 63 př. n. l.), byl králem Pontu v 1. stol př. Kr. Pontos, který ležel na jižním pobřeží Černého moře , v dnešním severovýchodním Turecku , byl v této době největší a nejvlivnější říší Malé Asie.
Římané požadovali schopného vojevůdce, který by konečně porazil Mithridata. Za takového byl vybrán Gnaeus Pompeius. Pompeius své příznivce nezklamal: Mithridates byl definitivně sražen na kolena a vyhnán z Pontu a v roce 63 př. n. l. poté, co se proti němu postavil i jeho syn Farnakés spáchal sebevraždu. Traduje se, že se nejprve pokusil zahubit jedem, ale protože si od mládí navykl preventivně požívat protijedy, účinek jedu nebyl dostatečný a proto musel požádat svého sluhu, aby mu zasadil smrtící úder mečem. Do dnešní doby se používá výraz mithridatizmus v případě získané odolnosti proti jedům.

CÍSAŘ NERO V OBAVÁCH
O století později dohnal strach z jedů císaře Nerona málem k šílenství. Zvláště, když sám se pomocí jedu zbavil svého bratra. Konečně, kdo by v té době neobával? Dějiny samy dosvědčují, že v té době si traviči podávali dveře. A tak Nero nařídil svému lékaři Andromachovi, aby vyrobil ze sedmdesáti osmi ingrediencí, včetně opia, ještěrčích ocásků a hadího masa tzv. Andromachovo theriakum, které se pak v Římě stalo velmi populární.
Galenos pozoroval tyto výzkumy znepokojeně. Viděl, jak se na výrobě protijedů vydělává a tak začal rovněž sestavovat theriaka. Napsal knihu, která obsahovala 100 receptů. Dokonce vyrobil i své vlastní ˝univerzální antidotum˝, protijed, který se skládal ze 70 přísad převážně rostlinného původu, s příměsí medu, vína a živočišných i nerostných ingrediencí. Příprava tohoto prostředku trvala plných čtyřicet dní.

ZÁKON ODSUZUJÍCÍ OTRAVY
Slovo forenzní pochází z latinského před fórem, což bylo ve starém Římě místo, kde se projednávaly obchodní a právní záležitosti. První případy, které bychom dnes mohli připsat soudní chemii, byly případy otrav. V roce 82 př. n. l. byl v Římě přijat zákon odsuzující zločin otravy s heslem Kdo žije jedem, zemře jedem. Ale už 250 let předtím Římané popravovali zrádné manželky, které trávily své manžely, otce a ostatní příbuzné. Tyto harpyje pak byly donuceny vypít vlastní lektvary a popravily se tak vlastně samy.
Traduje se, že první znalecký posudek před soudem byl podán přivolaným lékařem kvůli prohledání těla Julia Caesara a určení, která rána císaře zabila. Ale i tyto smutné okolnosti daly lidstvo poznání o přírodních přípravcích, z kterých se vyvíjely účinné léky.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet