Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...
Tajemství krásy a zdraví – Galenika
V současné době nejsou galenika žádnou luxusní záležitostí, ale sami poznáme, z následujících kapitol, že nám to zabere dost času, než je připravíme. Pamatuji si, že za mého dětství se tímto způsobem připravovaly léčebné prostředky běžně a některé, které uvádím, jsem osobně vyzkoušela mnohokrát. Je to otázka času i vůle podstoupit léčbu jednoduchých zdravotních problémů, ale říká se, že i rýma může být vážným ochořením.Proto je nutné vždycky zvažovat, kdy jsme schopni se léčit sami a kdy se raději obrátit a svého lékaře.Vybrala jsem z literatury i zápisů mé babičky soubor receptů a přípravu galenik s vírou, že ti, kteří je ještě nikdy nepřipravovali, zjistí jejich užitečnost i blahodárný účinek. NÁLEV (ČAJ, SPÁŘKA, ZÁPAR) ODVARY MACERÁT (VÝLUH ZA STUDENA, STUDENÝ VÝLUH) ČERSTVÉ ŠŤÁVY TINKTURA BYLINNÝ LIKÉR BYLINNÉ VÍNO VINNÝ ODVAR, VINNÝ NÁLEV BYLINNÝ OCET BYLINNÝ SIRUP BYLINNÉ OLEJE LEKTVAR BALZÁM PRÁŠEK OBKLADY NÁPLASTI MAZÁNÍ BYLINNÉ KOUPELE LÉČENÍ KOUPELOVÝMI KÚRAMI INHALACE MASTI JINÉ MASŤOVÉ ZÁKLADY Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet
Autorka článku: JUDr. Irena Novotná
Galenické přípravky jsou léčiva připravená jednoduchými postupy z drogy nebo ze směsí drog léčiva nepřipravovaná synteticky. Tak jsou chápána do dnešních časů.
Nálev je nejznámější forma použití bylin. Připravíme ho tak, že receptem doporučené množství nařezané byliny nebo bylinné směsi zalijeme vroucí vodou, zakryjeme a necháme stát asi 15 minut (podle receptury).. Pak přecedíme. Někdy (prsní čaje) můžeme osladit medem. Med přidáváme do čaje teprve až zchladne na teplotu lidského těla. Nálev se používá z měkkých částí rostlin a také z rostlin se silicí, která by varem vyprchala. Není-li určeno v receptu jinak, na 100 ml vody (šálek) dáváme 1 čajovou lžičku jemně nasekané rostliny nebo směsi. Na 250 ml vody tedy 1 hrnek, dáváme 1 polévkovou lžíci. V případě, že se jedná o bylinu s prudkým účinkem, označenou jako jedovatá, je na místě maximální opatrnost. Určené dávky je nutno dodržet. Neznáme-li přesné dávkování, je lépe od přípravy upustit anebo dát poloviční dávku, pokud nelze zvolit jinou možnost.
Celková denní dávka nálevu je většinou 500-750 ml (2-3 hrnky). Čaje s léčivými účinky nepoužíváme k pitnému režimu.
Formou odvaru se nejčastěji připravují tvrdé části rostlin. Může to být kůra, kořen, ale občas se dělá i z nati, listů nebo květů. Některé odvary se vaří podstatně déle, např. ze dřeva. Pro začátečníky, kteří nemají s přípravou a používáním bylinných prostředků zkušenost, je velmi důležité, aby se řídili moderními herbáři. Jen tak mohou dosáhnout kýženého cíle a naplnit své očekávání v léčbě s přírodními přípravky.
Tedy, odvar si připravíme tak, že určené množství drogy (to znamená podle receptu) zalijeme studenou vodou a vodu přivedeme k varu. Vaříme 3-10 minut, necháme stát 15 minut a přecedíme.
Některé části rostlin se připravují jako maceráty. Příprava macerátu je sice zdlouhavá, ale pokud má přípravek účinky, které pomohou odstranit nějaký zdravotní problém, nenechte se odradit. Macerát připravíme tak, že drogu zalijeme studenou, převařenou vodou a necháme stát při pokojové teplotě 8-10 hodin. Potom přecedíme a používáme podle receptu. Nemusíte ho ovšem používat studený, je možné ho přihrát a tělesnou teplotu.Takto se připravují rostliny slizovité (lněné semínko) a rostliny, jejichž obsahové látky se teplem rozkládají (jmelí).
Čerstvé šťávy se prodávají v obchodech ze zdravou výživou a jsou poměrně drahé. Pokud však chceme si šťávy připravovat doma, pak je účelné si pořídit odštavňovač, mixér či jiný přístroj, který je schopen lisovat, drtit nebo umlet plody, jejichž šťávu chceme užívat. Nemusí to být jen ovocné, ale čerstvé šťávy se získávají ze zeleniny, například mrkve, cerelu, ředkve apod. Šťávy z částí rostlin, které obsahují málo vody se podávají v dávce 20-50ml, 1-2x denně, šťávy z dužnatých částí 100-600 ml.Mám zkušenost, že někteří nemocní lidé opravdu pečlivě a systematicky používají čerstvých šťáv jako podpůrnou léčbu s úspěchem, ale je zase, jak u jiných galenik, je nutné se s postupem léčby čerstvými šťávami řádně poučit, jak je připravovat a v jakém množství a intervalu je užívat, aby nepůsobily opačně, než očekáváte. Některé dužiny obsahují látky, které nemusíte snášet, aniž o tom víte. Dávkování u šťáv je proměnlivé a to závislosti na účinku rostliny, ze které jsou připraveny. Dají se v ledničce uchovat 2-3 dny, lépe je však připravovat vždy čerstvé.
Tinktura anebo lihový výtažek je další lékovou formou, kterou se upravují léčivé rostliny. Také tinktury se objevují na trhu. Některé společnosti, které se věnují výrobě přírodních lékových forem, nabízejí řadu tinktur. Pokud se rozhodujeme některou vhodnou používat, je vhodné se seznámit s nabídkou a poradit se o vhodnosti výběru. Pokud tinkturu používáme, je nutno postupovat pečlivě podle návodu nebo rady odborníka. Tak to platí i o všech jiných přírodních lékových formách.
Pro léčebné účely se připravuje většinou z koncentrovaného čistého lihu (60-70%). Na jeden hmotnostní díl nasekané nebo nařezané sušené drogy dáváme 5 hmotnostních dílů lihu. V případě lihu neplatí poměr 100 ml = 100 g jako u vody a většiny běžných tekutin, které se takto odměřovat dají, protože líh je na váhu lehčí než voda. Líh proto musíme vážit, 400 g 60-65% lihu. Na objem je to zhruba půl litru. V případě čerstvých bylin připravujeme tinkturu z jednoho hmotnostního dílu rostlin na čtyři hmotnostní díly lihu.U prudce působících rostlin (jedovatých) se obvykle dává hmotnostní podíl 1:10.
Denní dávkování je 20-25 kapek.
Bylinné likéry se vyrábějí v současné době hojně a můžeme si je koupit ve specializovaných prodejnách. Většinou obsahují hojné množství nejrůznějších bylin, které jsou zaměřeny na léčení neduhů. Nejznámější jsou žaludeční likéry, které jsou účinné. Jako bylinný likér se většinou označují přípravky připravené z méně koncentrovaného alkoholu, a to následujícím způsobem:
Do litru nebo půl litru žitné nebo vodky vložíme byliny, necháme obvykle 1-3 týdny vyluhovat při pokojové teplotě, občas protřepeme. Pak přecedíme. Užívá se po lžících nebo likérových skleničkách.
Bylinná vína si lidé připravovali již v historických dobách. I v dnešní době se s nimi setkáváme na trhu, ale v domácím léčitelství se od jejich přípravy neupustilo. Většinou se dodržují staré, zděděné receptury jako rodinné tajemství. Jak bylinné likéry, tak i bylinná vína neslouží k pohoštění při přátelských nebo rodinných setkáních, ale jsou lékovou formou se zaměřením na léčení neduhů. Obecně se připravují takto :
Do litru vína vložíme byliny a necháme vyluhovat 1 den až 2 týdny. Protřepáváme, přecedíme. Užívá se podle druhu – někdy po lžících, někdy až 125 ml. V případě bílého vína se doporučuje kvalitní víno typu ryzlink, červené víno by mělo být také kvalitní, ale zde na odrůdě nezáleží.
Už ve starých herbářích najdeme receptury na vinné odvary a nálevy. Pocházejí taktéž z historie léčitelství a podobně jako bylinné víno nebo bylinný likér jsou lékovou formou, která se připravuje podle receptury. Pokud si chceme vinný odvar nebo vinný nálev přiopravit, je třeba se poradit, vzhledem k typu zdravotních obtíží, jaké byliny jsou nejvhodnější a jakém poměru.
Vinné odvary a vinné nálevy se připravují se stejně jako nálev a odvar z vody, někdy se základní dávka rostlinné drogy poněkud snižuje. Na rozdíl od vodných přípravků se však pijí chladná. Velmi dobře se vstřebávají a mají proto rychlý účinek.
Podávají se 2-3x denně po 50-100 ml anebo 1-2x denně po 125 ml. Podávání by mělo probíhat formou léčebné kúry, která má trvat nejméně měsíc.
Bylinné octy se připravují pro vnitřní i vnější užití. Jsou oblíbenou lékovou formou.
Octy se obvykle připravují macerací ve víně s přidáním 2-3 lžic 8% octa. Poměr rostlin a vína je 1:10. Takto připravený ocet jen většinou používá jen zevně.
Pro vnitřní užití se byliny macerují v jablečném nebo jiném ovocném octu, dá se použít i ocet vinný.
Bylinné sirupy se vyrábějí z květů různých rostlin. Nejznámější je pampeliškový, ale dají se připravit i z podbělu, akátu, černého bezu i jiných rostlin.
Květy trháme je s co nejkratší zelenou stopkou. Sirup není vhodné konzervovat chemicky, lépe je zvýšit obsah cukru. Likérníci připravují koncentrované cukerné sirupy povařením cukru s kyselinou citrónovou. Tím se část cukru přemění se na rozpustnější formu, a výsledný sirup je řidší, nekrystalizuje a je i chutnější.
Léčivé oleje se připravují vylouhováním čerstvých rostlin v oleji. Obvykle se 1 hmotnostní díl byliny na 7 hmotnostních dílů oleje. Pak vše zahříváme na vodní lázni půl hodiny, naplníme do sklenice, uzavřeme a po týdnu přecedíme. Oleje slouží na vnější užití.
Když se řekne lektvar, většina lidí si toto slovo dosadí do spojení ˝čarodějnický lektvar˝. Slovo balzám zase nejčastěji užíváme ve spojení ˝hojivý balzám˝ nebo ˝balzám na duši˝. Přesto obě slova, lektvar i balzám, označují starou lékovou formu pro bylinný přípravek.
Bylinné balzámy, nebo také lektvary (electuaria), jsou vlastně směsi bylin s ředěným lihem a medem. Takovouto úpravou se dosahuje mimořádně dobrého vstřebávání látek, a tím i urychleného nástupu účinku. Při použití suchých drog ale základní hmotnost vsázky neměníme a postup zbytečně nekomplikujeme. Připravujeme prostě vždy najednou stejné množství, což je většinou 420 g balzámu.
Dokonale usušené rostliny umeleme na prášek. Takto upravené rostliny neztrácejí účinnost. Podávají se po jídle, na špičku nože, a to kulatého nebo ostrého. Dají se z nich vyrábět náplasti, obklady nebo tablety.
Obklady se připravují z nálevů nebo odvarů, do kterých namočíme plátno, vyždímáme, přiložíme a ovážeme. V tomto případě se mohou připravovat koncentrovanější než na pití. Například obklad z nálevu tymiánu potlačuje vytvoření modřiny (mám osobně vyzkoušeno). Další způsob obkladů je použití syrových listů. Používají se například listy zelí a kapusty, kterým odřízneme tlustý košťál a můžeme je i naklepat paličkou nebo nechat změknout na pánvi na oleji (krátce). Listy podbělu, lopuchu apod. nenaklepáváme (můžeme lehce pomačkat).
Dalším typem obkladů jsou obklady olejové.
Bylinné náplasti se připravují z čerstvých pomletých rostlin kašovité konzistence, zahuštěné nejčastěji moukou nebo jílem. Jako zahušťovadlo může být použit i škrob. Příprava ze sušených bylin je následující: rostliny zalijeme malým množstvím horké vody, aby změkly, necháme trochu vychladnout, tekutinu vymačkáme a na náplast použijeme změklé byliny. Tekutinu použijeme jako čaj nebo na obklad.
Do speciálních náplastí se přidávají i bílek, žloutek, med, droždí, mletá křída.
Mazání je vlastně řídká mast. K potírání se používá i směsi lihového výtažku (tinktury) a oleje anebo jenom tinktury. Směsi mají většinou speciální receptury.
Koupele působí preventivně, léčebně a celkově posilují organismus. Trochu paradoxem je, že jednotlivé koupele zároveň vyčerpávají.
Kontraindikace (tj. nemoci, při kterých jsou koupele zakázány) jsou tuberkulóza, hyperfunkce štítné žlázy, epilepsie, prudké záněty, některé typy anémií. Starší a nemocné osoby by neměly podstupovat léčebné koupele o samotě, zejména několik prvních koupelí.
Dávka rostlin na jednu koupel se pohybuje od 100g do 1 kg.
Koupele se užívají formou koupelových kúr, v jedné sérii bývá zařazeno 7-20 koupelí, většinou okolo 10 koupelí. Pokud je počet větší, doporučuje se po 10 koupelích 2-3 denní přestávka. Po 3-6 dnech každodenních koupelí se obvykle dostavuje tzv. koupelová reakce, která je předzvěstí předpokládaného účinku. Někdy se doporučuje brát koupele 2-3x týdně, celkem 12-16 koupelí, pak jeden až dva týdny přestávka a na doléčení 4-6 koupelí.
Koupele, kromě celkových, mohou být i částečné (nejčastěji ruce, nohy a sedací koupele). Částečné koupele mohou být teplejší, trvají většinou 15 minut. Počet bývá stejný jako u celkových, vody a bylin se dává méně.
Do koupelí se mohou přidávat kyselé látky, které osvěžují nebo alkalické látky, které zlepšují stav pokožky i podkožních tkání. Použití se doporučuje dobře zvážit.
Rostlinnou drogu dáme do malého množství vody a uvedeme do varu. Páry přímo vdechujeme, přes hlavu přehodíme větší utěrku nebo ručník z bavlny. Délka se doporučuje 10-20 minut, procedura 1x denně. Má rychlé působení a není zrovna nejpříjemnější.
Další formou je inhalace v menší místnosti, kde jsou ve vázách aromatické byliny. Doporučuje se 30 minut, ale např. kopretina řimbaba by neměla být takto užívána (maximální doba je 3 minuty).
Léčivé masti jsou pro trh vyráběny dlouhodobým macerováním těch nejkvalitnějších bylin, přidává se do nich léčivý olej nebo éterické silice, čímž je zajištěn jejich maximální hojivý účinek. Tímto postupem zůstává mastím přirozená barva a vůně podle byliny, která v ní byla louhována. Pro úplné odstranění potíží je vhodné léčbu léčivou mastí kombinovat s pravidelným pitím léčivého bylinného čaje, aby došlo k hojení jak zvenku tak zevnitř.
Připravuje se několika způsoby. Nejpoužívanějšími masťový základ je nesolené vepřové sádlo.
Vegetariáni, kteří mají výhrady proti použití sádla mohou připravit stejným způsobem olej, pokud sádlo nahradí olivovým nebo jiným vhodným olejem nebo si mohou připravit vlastní masťový základ ze včelího vosku, lanolínu, oleje anebo zakoupit vhodný masťový základ v lékárně.
Speciální masti se připravují podle receptur s použitím ještě dalších substancí, např. olejů, jako sojový olej, včelí vosk, vyčištěný včelí vosk (cera alba), pryskyřice jehličnatých stromů a dalších.
Masťový základ lze připravit ze včelího vosku, lanolínu, oleje anebo zakoupit vhodný masťový základ v lékárně. (Podle J. A. Zentricha)