Trnky květ – Prunus spinosa

Autorka: JUDr. Irena Novotná, 2008 Všichni známe ten hustý, bujně rostoucí keř s trnitými větvemi, který dosahuje výšky až 3 m. Kvete od března do dubna, je příslibem jara. Jeho drobné vonné květy se objevují ještě před nástupem listů. Květy trnky vyrůstají většinou jednotlivě na krátkých výhonech a pokrývají celou trnkovou větev tak hustě, že celý keř je jako oblečen do bílého pláště. Už v květnu po odkvětu se začínají objevovat oválné listy, které mají pilovitý okraj a ke konci léta se objevují tmavě modré plody, připomínající švestky.

Známe tu trpkou chuť a nazelenalou dužninu. Plody dosahují velikosti zhruba v průměru 1 cm, obsahují pecku a jsou jedlé až po přejití mrazem. Trny se pak přemění na postranní větévky. Říká se, že ti, kdo se pokusí projít trnkovým keřem, si uvědomí proč je její latinské jméno ˝spinosa˝ – trnitý. Alternativou je jméno trnka z angl. sloe, které má germánský původ. Sleha – ze staré němčiny je pravděpodobně také spojena se starobulharským ˝sliva˝ a latinským ˝lividus˝ – namodralý. Jméno sloe (trnka) by tedy znamenalo modré plody. Anglické blackthorn (trnka) by na druhé straně připomínalo černou kůru, kterou staré formy trnky mívaly.
Staří Germáni dávno před námi, znali obrannou vlastnost trnky, která byla spolu s hlohem používána na živé ploty v prvních zahradách k ochraně jabloní a bylinek, které se v zahradách pěstovali. Nešťastnou náhodou se z indogermánského slova gher – chytit, vyvinulo slovo ghortos, které literárně znamená uzavřený v ohradě. Pletená ohrada z proutí nebo živý plot, které obepínaly kus země okolo domu, byli tedy základem pro vznik angl. slova garden – zahrada. V některých zemích lidé věří, že trnka odvrací kletby a že má věštecké schopnosti.

Kde rostou trnkové keře
Trnka má ráda slunná a suchá stanoviště. Nejlépe se jí daří na kopcích v hluboké půdě, ve společnosti opadavých stromů. Spolu s dalšími druhy své čeledi tvoří neprostupný trnitý porost. Trnka je světlomilná a je odolná vůči škůdcům. Po hlubokém řezu se velmi rychle regeneruje. Je přizpůsobivá a nejčastěji se množí kořenovými odnožemi a její semena jsou často rozšiřována ptáky a dalšími živočichy. Dokonce i na větrných stanovištích trnka velice dobře odolává. Pro své vlastnosti se používala jako průkopnická rostlina do suchých svahů, pro zpevnění valů a hrází a také pro zalesnění pouští a skládek. Také používání trnky jako větrolamu nebylo nic neobvyklého. Je také ceněna jako vysoce medonosná rostlina.

Trnka však mizí z naší krajiny
I přes svou velkou plodnost dochází k častému vymizení trnky z naší krajiny, což mohou způsobit metody moderního zemědělství, pro které se drobná pole stala nepraktickými. V poslední době však ekologické výzkumy prokazují, že keře rostoucí na okraji polí mají své místo a opodstatnění a že je nutné je ochraňovat.

Odkud trnka pochází?
Trnka původně pochází ze střední Evropy. Díky své odolnosti se hojně rozšířila a v současné době ji můžeme nalézt od jižního Švédska až po Ural a také v mírném pásmu jihovýchodní Asie, severní Afriky a severní Ameriky.

Trnku potřebují zvířata i hmyz k přežití
Trnka poskytuje nepřeberné množství potravy pro mnoho druhů zvířat, od hmyzu až po ptáky. Svěží bílé květy lákají létající hmyz, nejvíce divoké včely (pískové včely, kukaččí včely a jiné), čmeláky, brouky a mušky. Listy, které se objevují až později jsou výbornou potravou pro housenky Otakárka fenyklového, Ostruháčka hnědého i černého, pro ohroženého bource morušového, který si staví svá hedvábná sídla ve větvích trnky až je někdy celá kolonie trnek bez listů. Také velké množství ptáků si staví svá hnízda ve větvích trnkového keře. Mezi nejčastější obyvatele větví patří Ťuhýk, Strnad obecný, který zde pro sebe nachází pravý mléčný a medový ráj. Pro hlodavce a ptáky, kteří jsou v zimě odkázáni na různé bobule představuje trnka nepostradatelnou spižírnu dobrot a místo pro přežití.

Lidé ji obdivují pro její mnohostranné vlastnosti
Trnka obecná byla odedávna velice důležitou rostlinou také pro lidi. Archeologové nachází trnkové pecky ve vesnicích z Doby kamenné. Arabové, Řekové, Římané a lidé žijící ve středověku používali trnkové květy a plody jako jídlo i jako lék. Asclepiades a Andromachus velebili trnkové plody, především díky jejich šťávě ze které vyráběli nepostradatelný a především účinný lék proti úplavici. Dříve bylo také v zemědělství používáno tvrdé dřevo z tohoto nenáročného keře. Trny poskytovaly trnkový inkoust, kůra zase červenou barvu pro barvení ovčí vlny a lnu. Trnkové plody se i v současnosti používají při vaření nápojů pro zahřátí, při tuhých zimních večerech. Trnkové víno a trnkový gin navozují příjemnou atmosféru doma v pokoji, zatímco venku zuří zima a mráz. Delikatesou jsou trnkové sirupy, džemy a želé, která jsou bohatým zdrojem vitamínů.

Zdraví a krása
Trnka má mírně projímavé a močopudné účinky a působí protizánětlivě. Spařené sušené trnkové květy lze použít k čištění pleti, při revmatických potížích a také při mírných zánětech dutiny ústní – jako kloktadlo. Díky svým močopudným vlastnostem, pomáhá v prevenci proti tvorbě ledvinových a močových kamenů. V kompotech a džemech trnka podporuje chuť k jídlu. V lidovém léčitelství je trnka používána při mnoha zvycích, které se nám dnes zdají téměř neuvěřitelné. V Tyrolech byla trnka přivázána pacientovi na levou stranu hrudníku, jako prevence proti žloutence. V mnoha regionech je stále zvykem sníst tři rozkvetlé trnkové stonky pro trojí úspěšnost. Říká se, že pojídání má uchránit pacienta před horečkou a pakostnicí.

Použití při péči o pleť a jako léčivý prostředek:
Trnkové květy pomáhají lidskému organismu, aby se v zimě připravil a adaptoval svůj metabolismus na příchod jara. Životem nabité plody poskytují lidskému organismu sílu při vyčerpání. Vlastností trnky využívá také kosmetika. Trnkový tělový olej posiluje a zahřívá pokožku, příjemně voní. Posilující vlastnosti propůjčují pokožce svěží vzhled a dokonalou péči.

Autorka: JUDr: Irena Novotná, foto: Internet