Důchodce a duchovní život – Jóga

˝Já vím, co je jóga˝, můžeme snadno uslyšet, ˝to je jak se stojí na hlavě˝. Takové tvrzení je stejně moudré jako věřit, že chemie je když se střílejí rachejtle, přičemž tu a tam někdo přijde o pár prstů. Samozřejmě, že i to je chemie, ale ta ve svém objemu zahrnuje mnohem víc. Jsou to také barvy, umělé hmoty, voňavky, pohonné hmoty, léky a tisíce dalších potřebných věcí, které už pronikly do našich životů natolik, že je prakticky vlastně ani nevnímáme. Pokud by se jim někdo vyhýbal, silně by si znepříjemnil život, nebo by si dokonce přímo uškodil.

S jógou je to obdobné. Samozřejmě do ní stoj na hlavě patří, ale vůbec se o něj nemusíme pokoušet, stejně jako ten, kdo využívá výhod chemie, nemusí za celý svůj život vyrobit ani jednu bouchací kuličku.
Jóga v tom smyslu, který pro nás má cenu, není nic z toho, co se jí neznalí odpůrci apriorně snaží přišít. Ani náboženství, ani filosofie, dokonce ani politika ne. Což neznamená, že by je její působení v nich nemohlo ovlivnit. Právě naopak – jóga je pouze metoda, která je schopna jakoukoli činnost zkvalitnit natolik, aby byla maximálně účinná. V tom se podobá matematice nebo logice. To jsou sice také samostatné vědecké obory, ale i ten, kdo k nim pouze přičichl, si s jejich pomocí dokáže jednoduše zkvalitnit život. Ať už jde o schopnost přepočítat útratu v obchodě nebo třeba správně načasovat osev zeleninových záhonů. Že existují nějaké značně rozvinuté formy těchto věd vlastně ani nemusí vědět.
Tím, že je jóga především metoda, je předem vyloučeno, že by mohla napadnout obor, ve kterém byla použita. Změnit jej pravda může, ovšem pouze tak, že jeho poznání dokáže zkvalitnit natolik, že k některým změnám sám přistoupí. Sám, dobrovolně a mnohdy s úspěchem a s radostí.
Zbytečné jsou tedy obavy některých náboženství před vlivem jógy. Ostatně – kdo má pevnou víru, těžko se dá snadno zviklat. Obavy pak spíš prýští z vědomí vlastních chatrných základů.
Slovo jóga je původem z jazyka sanskrtského; připomíná naše slovo jho, ve významu sepětí. (Je pozoruhodné, kolik sanskrtských slov se – byť jen vzdáleně – podobá našim výrazům českým, takže si jejich význam snadněji zapamatujeme). Jho je ona součást postroje, nasazovaná na šíji živému tažnému zvířeti, aby bylo možno uvést do pohybu vůz s neživým nákladem. Už to je náznakem, že se u jógy bude jednat o dvě komponenty: jednu živou a druhou neživou.
Vychází se z jednoduché představy, že naše persóna sestává ze dvou složek. Z těla, které je z duchovního hlediska neživé, a ducha, který je naopak všeobsažný. A jóga je ten způsob zacházení, který oba dokáže spojit v harmonický celek. Říká se tomu dosažení psycho-somatické rovnováhy.

Současné kurzy jógy bývají dost často prezentovány jako převážně tělesná cvičení. Možná je to přežitek ještě ze starého režimu, kdy byla jóga chápána jako nebezpečná diverze cizí ideologie (což ostatně nebylo daleko od pravdy). Tehdy bylo nutno v zájmu udržení se při životě přidržovat se tělesných cvičení, neboť ta mají v naší národní historii dlouholetou a osvědčenou tradici.
Skuteční znalci jógy se na věc dívají spíš naopak, upředsnostňujíce přístup duchovní. Sice už dávno věříme, že ˝v zdravém těle zdravý duch˝, ale syrová skutečnost v nás vyvolává spíš pochybnosti. Máme kolem sebe zcela zjevně mnoho poměrně zdravých těl, o jejichž zdravém duchu ale právem můžeme mít vážné pochybnosti (pokud tam ovšem vůbec nějaký je), a historie nám naopak připomíná řadu osobností s těly víceméně poškozenými, které se ale silou svého ducha vyšvihly nad okolní průměr. Takže v tom to asi nebude. Ona psycho-somatická rovnováha bude patrně prospěšnější.
Proti jiným směrům, rovněž usilujícím o poznání postaty naší existence, má jóga několik odlišností. Nepovažuje život za slzavé údolí jako křesťanství, ani za příčinu utrpení jako buddhismus (i když oba tyto směry mají zase jiná opodstatnění), nýbrž je více pragmatická. Prostě tu jsme, prožíváme svůj konkrétní život, a s tím se musíme nějakým způsobem vyrovnat. Pohybujeme se současně ve dvou světech: hmotném a duchovním. K jejich poznání nám slouží pouze schopnosti našeho těla. Je tedy nabíledni, abychom tyto schopnosti poznali a dostatečně rozvinuli. Kdo neumí nebo nemůže číst, tomu nic neřekne ani jedno slovo v sebeučenější knize.
K seznámení s obsahem jógy slouží mnohé knihy uznávaných autorit, stejně jako přednášky současných nadšenců. Ústředí, podobné církvi, neexistuje. Stejně tak žádná hierarchie, osvědčení, diplomy nebo kláštery s klauzurou a řeholí. Ty si může zvolit každý sám z předkládané nabídky.
Něco jako kláštery, tzv. ášramy, se sice tu a tam vyskytují, ale jejich provozní řád je zcela jiný a značně uvolněnější než v zařízeních známých u nás.
Jógu si může vyznávat a cvičit každý sám, bez pozornosti okolí. Výhodné je samozřejmě navštívit odborné a zkušené vedení, ale naprostá podmínka to není. I z jiných oborů jsou známi velice zkušení samoukové.
Je zřejmé, že se zde spoléhá výhradně na vlastní schopnosti, dané možnostmi právě jen toho těla, které máme k dispozici. Intuitivní zásah zvenku sice není vyloučen, ale raději na to nespoléhat.
˝Jsem požehnaný, ucelený, samozářící, samostatný˝ – to je základní přesvědčení, o které je možno se opřít.

Autor: František Benda, Foto: Internet