Procházka historickou Prahou – Staroměstský orloj

Autor článku: Slavomír Ravik, autor obrázků: Václav Rytina, spolupráce Olga Janíčková Staroměstský orloj, umístěný u věže Staroměstské radnice, je skutečným klenotem Prahy. Jde o dílo zkonstruované v 15.století, ale vylepšované v následujících staletích. Základ orloje vytvořil roku 1480 či 1490 mistr Hanuš, zvaný též Jan Růže, který byl orlojníkem či hodinářem konšelů Starého Města. Orloj je v podstatě třípatrový – v nejvyšším poschodí jsou okénka,v nichž se odehrává pravidelně defilé dvanácti apoštolů. Uprostřed se nalézá astronomický ciferník, a docela dole je kalendárium se symboly dvanácti měsíců roku.

Nejúchvatnější podívanou je ovšem chod apoštolů, který se opakuje každou hodinu. Otevírají se okénka, za nimiž vystupují sv.Petr a sv.Pavel, který tu nahradil Matouše, Matěj namísto Jidáše, a dále Jan, Ondřej s Filipem, Tomáš, Šimon, Jakub Mladší, Bartoloměj, Barnabáš a Juda Tadeáš. Některé z nich poznáme na první pohled: Petra nepochybně poznáme podle symbolického klíče od království nebeského. Pavel kráčí s mečem, jímž byl sťat. Ondřej nese v rukou takzvaný ondřejský kříž ve tvaru „X“, na němž byl ukřižován. I Filip nese kříž, symbol svého utrpení. Tomáš putuje kolem okénka s oštěpem, jímž ho probodli, Šimon s pilou, jíž ho rozřezali. Jan drží v rukou kalich s hadem, neboť pil otrávený nápoj. Juda Tadeáš nese valchařský sochor, jímž jej dotloukli k smrti, Bartoloměj nůž, jímž z něj stáhli kůži. Matěj sekeru, jíž byl sťat. Barnabáše pak poznáme podle pergamenu a kamene v ruce – byl totiž ukamenován. Jakub byl ubit tyčí s deskou. Toto je podívaná, která měla bezpočet repríz, den co den, s malými přestávkami 500 let. Postavičky se ovšem v toku času měnily. Naposledy dvanáct mužů vyřezal Vojtěch Sucharda, neboť orloj v druhé světové válce vyhořel. Chod apoštolů provázejí dřevěné sošky filosofa a anděla, hvězdáře a kronikáře, ale zejména smrtka, která zvedá přesýpací hodiny a vyzvání na umíráček. Turek vedle ní kroutí hlavou, že ne, že se mu nechce. Marnivec se však dál dívá do zrcadla a lakomec si zálibně pohazuje měšcem. Nic nedbá na memento mori. Když přehlídka apoštolů skončí, nahoře ve výklenku zakokrhá kohout.

Hlavní astronomický ciferník orloje byl zbudován na principech středověkého poznání – je tu střed, kolem něhož se otáčí všechny pohyblivé části ciferníku; představuje obraz světového pólu. Okolo se otáčejí Slunce a Měsíc. Nacházíme tu kružnice, které znázorňují rovník a dva obratníky a tmavý kruh v dolní části desky představuje kružnici astronomického soumraku. Když je Slunce víc než 18 stupňů pod obzorem, nastává úplná noc… Na vnějším obvodě jsou dvě hodinové stupnice. Jedna je rozdělena na dvakrát dvanáct hodin, vyznačených římskými číslicemi, dvanáctka nahoře představuje poledne, dolní dvanáctka půlnoc. Krom toho je tu ciferník se 24 hodinami v arabských číslicích. Ten označuje takzvaný český či italský čas, který se počítá od západu slunce. Hodiny tak ukazují nejen hodinu, ale i východ a kulminaci Slunce a Měsíce, čas letního či zimního slunovratu, měsíční fáze, i roční pohyb Slunce mezi hvězdami, tedy pohyb ve zvířetníku. Pohled na orloj je však natolik složitý, že Pražané pro jistotu umístili vedle orloje ještě normální, klasický ciferník. Další hodiny jsou ještě na staroměstské věži.

Kalendárium v přízemí je pak nejmladší částí orloje – pochází od malíře Josefa Mánesa. Na zlatém podkladě je nakresleno 12 kruhových medailonů, které symbolizují lidskou činnost ve dvanácti měsících roku. Kalendárium se každý den o něco pootočí, a tak během roku se vystřídá na jeho vrcholu všech 12 měsíců. A nakonec ještě jedno upozornění: chcete-li shlédnout tuto podívanou, pak vězte, že chod apoštolů se koná jen od osmé hodiny ranní do osmé hodiny večerní.

Text Slavomír Ravik, grafika Václav Rytina, spolupráce Olga Janíčková.