Zamyšlení nad tezemi nového občanského zákoníku – Dobré mravy v občanském styku

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Od 1.1. 2009 má platit nový občanský zákoník. Do našeho života přinese mnoho změn. Především se mnozí lidé budou muset učit obezřetnosti a odpovědnosti. Budou se muset učit plnit své ústní sliby a současně budou muset být opatrní, od koho ústní sliby mohou nebo nemohou přijímat. Každý člověk má morální právo důvěřovat druhým a mít za to, že hovoří ze svéprávnou, dospělou a přiměřeně inteligentní osobností, která je schopna pochopit důsledky svého ústního závazku.

Co jsou to dobré mravy? Jistě, v době, kdy si každý zvykl, že má právo na všechno, pokud mu to zákony dovolují, aby tak jednal a pokud se základní etická pravidla natahovala až za hranice prostosti v měřítkách slušných lidí, návrh občanského zákoníku přichází s pojmeme ˝dobré mravy˝, s pojmem ˝obmyslné˝ chování, přichází s požadavkem uplatňování cti a dobrých úmyslů.
Jsem si zcela jistá, že všichni ví, jak se mají chovat, ale současně, pokud jednou nebo dvakrát narazí na někoho, kdo za slušné chování a dobrý úmysl, se odvděčí tak, že ten, kdo jednal správně ˝spláče nad výdělkem˝, pak si každý dá pozor, aby zase bolestně nenarazil.
Zákon v návrhu stanoví, že oprávnění lze řádně uplatnit jen při poctivém dodržování dobrých mravů a se zřetelem k zvyklostem občanského života a že jen za týchž podmínek lze také řádně splnit povinnost.
Výrazu ˝oprávnění˝ je v navrženém ustanovení užito, aby nebyly pochybnosti, že jde o subjektivní právo.
Smyslem je vyjádřit, že subjektivní práva nelze uplatňovat svévolně a nečestně a že ani povinnosti není možné řádně plnit bez úmyslu dostát poctivě a ve slušnosti tomu, co zákon nebo smlouva povinné osobě ukládá.
Zároveň se navrhuje stanovit, že nikdo nemůže získat právní výhodu, jednal-li nezákonně
nebo obmyslně, protože ochranu je třeba poskytnout naopak tomu, kdo jednal v dobré víře.
Špatnými mravy nelze získat právem aprobovanou výhodu.

A jsme u toho, co je to slušnost v obecném slova smyslu a dobré a špatné mravy.
Není to nic těžkého. Jestliže někdo chce získat oprávnění, které mu zákon svým ustanovením garantuje, pak musí jednat v souladu se slušností, nikoliv násilně a svévolně či nečestně. Je to o nutnosti slušného soužití mezi lidmi. Doufejme, že nikdo nezapomněl, jak se má chovat, aby neobtěžoval druhé lidi prosazováním svých práv a oprávněných zájmů. Například to, že nikomu zákon nebrání, aby choval ve svém bytě psa, ale současně, musí dbát na to, aby ve své nepřítomnosti ve večerních a nočních hodinách pes svým štěkotem nebránil druhým ve spánku. Ale postarat se o to, aby o zvíře v době nepřítomnosti někdo pečoval. Každý má právo pořádat domácí oslavy, ale nemůže hlukem rozjařených přátel rušit své sousedy v době, kdy mají právo na odpočinek. To platí i domácích hádkách a nebo hlučných projevech dětí, které si hrají v mezibloku a ruší bydlící křikem. Jsou to časté spory: děti si mají právo v těch prostorech hrát, bydlící zase mají právo na klid ve svém bydlišti.
Naučí se lidé omezovat ve prospěch druhých a chápat, že se mají chovat ohleduplně a současně mohou očekávat od druhých, že jim budou oplácet vlastní ohleduplností?
Znám případ ženy, která onemocněla rakovinou plic. Sousedé z vedlejšího domu rádi pořádali na zahradě různá párty spojená s táborákem. Kouř, vycházející z ohniště způsoboval té ženě, která byla upoutaná na lůžko,velké utrpení, neměla ani možnost se přemístit někam, kde by ji neobtěžoval.- Její syn několikrát prosil své sousedy, aby měli ohled, že jim kouř vniká oknem do pokoje, kde leží jeho těžce nemocná maminka, Ale marně. Nikdy se neomezili ve svém konání. Měli sice dobrý úmysl pobavit své přátele, měli právo na své zahradě pořádat slavnost, ale po tom, co byli slušně požádáni, aby zamezili šíření kouře a zápachu do svého okolí, tak neučinili ani za té okolnosti, že svým právem poškozují druhého.
Myslím si, že zjednání slušnosti mezi lidmi nebude lehký úkol, ale možná že si každý uvědomí, že sobecká zaslepenost při výkonu svých oprávnění nebude již odbyta mávnutím ruky těch, kteří nabyli dojmu, že slušností nic nezmohou. Z druhé strany však různé zlomyslnosti, které si lidé vzájemně dopřávají mezi sebou, budou také právem kvalifikován, pokud povedou k úmyslu porušování výkonu oprávněných zájmů.
Ale to všechno uvidíme, co přinese život.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet