Zločin doktora Jeřábka – povídka

Autor článku: Maura Začátkem září otřásla městečkem zpráva, která u jedné skupiny obyvatel probudila zvědavost,u druhých posměch a u třetích existenční strach.

Jeden neznámý muž byl kolem desáté hodiny přiveden v těžkém stavu otravy z nějaké látky dvěma chlapy, kteří se rychle vytratili. Otravě podlehl krátce po jejich odchodu. Sestra na příjmu nezajistila totožnost průvodců a ani postiženého. Neměl u sebe doklady. V době úmrtí neoznámila další úřednice policii, že šlo o neznámou osobu a tím nebylo zahájená pátrání po jeho totožnosti.

Noviny se toho chytly dřív, kupodivu, než stačila nemocnice zareagovat a cokoliv prošetřit.
Ráno bylo všem oznámeno, že doktor Jeřábek neposkytl řádné a včasné ošetření, ač měl službu a noční příjem.

V tu dobu už letěl přes náměstí k řediteli nemocnice advokát Hruška, aby rychle a hlavně konstruktivně poradil, co s tím.
„Tenhle malér padá na celý špitál,“ prohlásil ředitel a praštil o stůl s raním vydáním místního plátku, „a kdo to tam, hergot, zavolal“, řval v prázdné kanceláři, aby se zbavil návalu vzteku. A po telefonu si poručil jednoho dvojitého turka. Sekretářka Alena ho přinesla a postavila na stůl. Chvíli čekala, jestli bude ještě něco třeba, ale ředitel se ponořil do svých chmurných myšlenek a tak odešla s tichým pozdravem.

Pravda byla ta, že neměl příliš Jeřábka v lásce a tady se mu naskytla skvělá příležitost ho okamžitě odstavit. Ale nemohl to udělat z jednoho prostého důvodu, že by mu jistá špitálská klika hned hodila do tváře, že se chce zbavit vážného soka na ředitelský post. Je to politika.

Oběma zaměstnankyním byla zaslána písemná výtka za hrubé zanedbání pracovních povinností.

Původně se počítalo, že právě Jeřábek půjde ředitelovat. Ministerstvo za ním stálo jako za kapacitou.

Byl to zkušený lékař, dokonce byl i ve zdravotnické jednotce OSN, ale ne dlouho, protože došlo, po diplomatických ujednání, k odvolání jednotky z místa působení.

A když se vrátil domů, do Prahy, zjistil, že mu někdo nosil jeho župan, decentně řečeno.
Rozvedl se a našel si místo v okresní nemocnici ve svém rodišti, která se potácela na pokraji existence, koupil si vilku a nastěhoval do ní svou matku.
Nechtěl bydlet sám a ona byla ráda, že se vrátí do míst, kde strávila tolik let života. .
Bylo mu slíbeno, že převezme místo ředitele s tím, že se pokusí rozhýbat provoz i za akutního nedostatku středního zdravotnického personálu a zajistí hlavně, aby fungovala pro celý okres, i když se musely zavřít čtyři lůžková oddělení, protože na jejich provoz chyběly peníze.

Jenomže někdo vymyslel, že do čela postaví manažera, který nemá ke zdravotnictví téměř žádný vztah a dokáže tím, podle jejich mínění, objektivněji řešit problémy a utlumovat protesty občanů i personálu.

Nyní stačila náhodná smrt neznámého člověka, aby znovu rozčeřila jinak klidného městečka, a pozornost byla upřena tím správným směrem. Ale na tapetě byl nyní doktor Jeřábek, vhodný terč. Mnoho lidí nemělo tušení, co za tím vším vězí a že jedné, rozhodující skupině o nemocnici nejde tak, jako o lokalitu, v které stojí a využilo některých nastalých okolností k tomu, k tomu, aby mohli provádět své plány a vybrali si vhodnou možnost k odvrácení pozornosti. Protože ten, kdo zemřel doktorovi Jeřábkovi na stole, byl nepohodlný a mohl ohrozit jisté zájmy …. .

„Honzíku, co budeš dělat?“
Právě dojel a odemykal garáž. Jeho matka ho zahlédla z okna a vyběhla za ním jen tak v zástěře. Teď se na něho dívá zoufalým pohledem, ale vidí, že je klidný, jakoby se nic zvláštního nestalo.
„To uvidím,“ odpovídá ji a vyndává z kufru auta lékařský kufřík a zamyká ho.
„Pojď, udělala jsem něco k jídlu. “

Vstoupil do domu a vdechl do sebe příjemnou atmosféru domova.
„Neměl jsi to tam brát. Mohl jsi si otevřít ordinaci. “
„Na to je času dost, mami,“ řekla a sedl si ke stolu.
„Kdyby žil táta, tak by ti určitě poradil. Co já ? Můžu jen tomu přihlížet, jak mi likvidují syna. “
„Ale mami, tak zlé to zase není. “

Nalévá mu polévku na talíř a přisedá k němu.
„Máš advokáta?“
„Ne, nemám. “
„Tak si nějakého opatři, poraď se, promluv si s někým. “
„Všechno je jasné, i kdybych měl deset advokátů, nic to nebude platné, protože pravdu nechce nikdo teď slyšet. A nechme toho, mami. Neboj se, to dobře dopadne. “
Oplácal ji po rukou a s chutí se pustil do domácí polévky.

Odpoledne, při kávě zvonil telefon. Matka ho vzala a pak mu podává sluchátko.
„Někdo z ministerstva,“ šeptá.
„Jeřábek, prosím,“ řekne do telefonu.
„Honzo, jak je to s tebou ? Co se vlastně děje ? Podali na tebe návrh na trestní stíhání, člověče. “
„Budˇ v klidu. Pokud mne budou vyšetřovat, tak řeknu všechno po pravdě a doložím to důkazy. Neboj se, kamaráde a hlavně klid. “
„No právě. Hele, neměl bys sis vzít advokáta ? Oni se vyznají v těch kličkách a smyčkách. “
„Ale já žádné kličky a smyčky nepotřebuji. Je to hrozně jednoduchý. V podstatě. Zachovej klid a uvidíme. “

Položil telefon a sedl si ke kávě.
„Honzíku, taky ti radí, abys sis vzal advokáta, že?“
„Vykašli se na to,“ říká a usmívá se na matku.

Po kávě se jde projít. Namířil si to do stromořadí na kopci, které na svém konci skrývá kapli. Mše se tam už dávno neslouží. Ale kaple je stále udržována. Dokonce tam lidé chodí, posedávají po lavičkách a dívají se na panoráma kraje, které se rozkládá kolem dokola. I v zimě, pokud je sníh, tam jezdí na běžkách.
Jde zvolna do kopce a dívá se kolem sebe. Taková krása, říká si. Zvedá hlavu k obloze a pozoruje mraky. Sem tam se objevují draci, jak je děti pouští z protějšího kopce. Vzpomíná, jak mu táta vždycky na podzim udělal velkého draka a učil ho pouštět po větru. Chvíli se zastavuje, protože vzpomínky v něm vzbuzují silné pocity. A pak se rozhodne, že půjde dál, až na kopec a sedne si na lavičku. Chtěl být sám.

Ale kolem kaple uklízí cesty nějaký člověk. Nikdy ho neviděl. Pozdravil ho, jen tak ze slušnosti a on na jeho pozdrav odpověděl s úsměvem a pokývnutím hlavy. Doktor Jeřábek si sedl na lavičku a položil obě ruce na opěradlo, aby si narovnal, jak říká, hřbet.
„Je tu krásně, že ?“ Začíná řeč muž s koštětem a hráběmi.
„Moc,“ odpovídá doktor Jeřábek.
„Taky sem rád chodím. Když se to tu pořádně udržuje, pak je míň práce. “
„To je pravda,“odpovídá doktor Jeřábek a obrací se k němu.
„Tahle kaple už dávno nefunguje a přeci se o ni někdo stará. Kdo to přeci musí platit, ne?“
„To ano, to víte. Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým málokdo rozumí. Dřív to tu patřilo nějaké hraběnce, měla podivnou smrt. Lidi jsou odjakživa pověrčiví. Taky po jejím pohřbu se kaple zavřela a začala chátrat. Pak se jí někdo ujal, najal mne a já tu pracuji. Ale já se o to nezajímám. Mně stačí těch pár korun, co za tu práci dostávám, v zimě teda o něco víc. “
Doktorovi se zalíbila odpověď a tak se k muži obrátil, aby na něho lépe viděl.
„Ale vy nejste z městečka, že ne ?“ ptá se ho.
„No pravda, že ne. “
Doktora začalo zajímat, kdo je za údržbou pozemku a kaple, ale viděl sám, že ze starého muže nedostane už odpověď.
Tem se také vzdálil a zametal schody. Doktor vstal a šel za ním.
„Nemáte klíče ? Rád bych se podíval dovnitř. “
„Ale já tam nesmím nikoho pouštět,“ ohradil se starý pán.
„Proč?“
„A kdo jste vůbec ?“
„Doktor Jeřábek. Pracuji v okresní nemocnici. “
Muž se opřel o koště a pátravě se na něho dívá.
„Vy jste ten, o kterém se píše v novinách ?“ ptá se po chvíli zvědavě.
„Ano,“ usmívá se doktor.

Muž sahá do kapsy a odemyká dveře. Rozsvěcí postranní světlo. Až si jeho oči zvykly se dívat do příšeří, rozeznává oltář a bohatě zdobené lavice.
Je tu poměrně chladno.
„Toho chlapa, co vám umřel, jsem viděl, jak se tu potulovat den před tím, než se to stalo. “
Doktor mlčel, aby nepřerušil tok řeči.
„Pak za ním přišli ještě dva a něco tu hledali. Pozoroval jsem je. Ai jeden z nich nebyl odsud. Co hledali, nevím. Stál jsem od nich daleko a oni mluvili moc potichu. “
„A co bylo dál ?“
„Rozešli se. Každý jinam. “
„A co myslíte, je tu něco tak zajímavého?“
„Jo, to nevím. Já tu jen uklízím. “

Doktor Jeřábek si řekl, že se už nic nedozví a tak se díval před sebe na oltář.
„Musel bych se zeptat,“ řekl muž tiše, „třeba to pomůže vysvětlit, jak se to stalo. “
Doktor se k němu překvapeně otočil a muž se na něho usmíval.
„A proč zrovna vy mi chcete pomáhat?“
„Není to tak, jak myslíte. Já vás neznám. Nevím, jestli jste dobrý nebo špatný. Ale přišel jste sem, protože máte problém. To lidi většinou tak dělají, že hledají samotu, aby si všechno rozvážili. “
Doktorovi se zdálo všechno příliš neskutečné a začal se obávat,. Aby se nezapletl do nějakých záhad, které by mohly případ uvést na scestí. Raději se rozloučil a šel domů.
V obýváku seděla matčina sestra, jeho teta a baštila čerstvě upečenou bábovku.
„No, Honzo, kde jsi byl ? Pořád tu zvoní telefon, všichni tě shánějí. “
Matka byla rozčilená, sotva popadala dech.
„Kdo všichni ?“
„Ředitel nemocnice, Hruška, nějaký chlap z ministerstva. “

Honza si sedl a také si ukrojil bábovku a poplácal tetu po ramenech.
„Zrovna to tu s matkou probíráme,“ řekla s plnou pusou.
„A to nemáte nic zajímavějšího?“zeptal se Honza ironicky a nalil si kávu.
„Honzo, já jsem strachy bez sebe a ty jsi pořád klidný. “
„A proč bych se vzrušoval ?“
„Vždyť ti jde o všechno, proboha,“ zvýšeným hlasem řekla matka.
„Mně nejde o nic, mami. O všechno jde úplně jiným lidem. Já jsem ten, kterého se snaží do toho zatáhnout. “
„Jak to myslíš ?“
„Někdo to rozvířil dřív, než se vůbec zjistila totožnost toho člověka. Chápeš ?“
„A už vědí, kdo to byl?“
„Ještě se to nikdo nezajímal. Zatím se všichni zajímají jen o mne. “
„Honzo, vezmi si toho advokáta a nezlob mně,“řekla matka přísně.
„A co bych mu říkal ? Že přitáhli nějací chlapi do nemocnice chlapa, který umřel na následky otravy ? Ještě neproběhla pitva, aby se zjistila příčina úmrtí. Ta taky nikoho nezajímá.
Zatím. “
„A kde jsi vlastně byl?“ ptá se teta.
„Šel jsem se projít nahoru, ke kapli. “
„No jo, to je tvoje oblíbené místo. “
„A nevíš, kdo tam platí údržbu?“
„To nevím. Je to historická památka, tak asi památkový úřad, ne ?“
„To těžko. Bude to jaká soukromá osoba. Někdo to na něco moc potřebuje. “
„Proč myslíš ?“
„Ten chlap, který tam uklízí mí řekl, že viděl toho člověka, co zemřel ještě ze dvěma, jak tam něco hledají a tiše se u toho baví. Takže nic neslyšel. “
„Honzo, já ti radím. Najdi si někoho, komu důvěřuješ a začni se starat, abys ses do ničeho nenapletl a nebo tebe pro něco někdo neobětoval. Nemůžeš čekat, co se stane dálv klidu, pohodě. Asi se už něco stalo před tím a to jsou všechno důsledky. Někdo má velký zájem na tom, aby se to ututlalo, někoho předhodili veřejnosti jako sousto a dál si dělali, co uznají za vhodné. “

Musel uznat, že má matka pravdu. Jenže koho tak důvěryhodného sehnat ? A pak . pokud jsou za tím nějaké jiné věci, ten, který se za něho postaví, bude ještě ve větším ohrožení, než je on sám. “
Sedl do auta. Napadlo ho, že požádá o pomoc jednoho starého známého, Vaška Rybáka, kterého kdysi léčil. Pracoval na kriminálce. Najednou začal mít zdravotní potíže a nikdo nevěděl, co s ním. Hubnul a přestávaly mu sloužit nohy. Byla to štítná žláza. Po roce ho postavil na nohy a doporučil mu invalidní důchod. Ten odmítl, do plného nasazení se nevrátil, ale pracoval jako poradce a soudní znalec. A taky mu řekl – kdybys něco potřeboval, doktore, sem tu pro tebe. Samé ucho a ochota.

„Já jsem to všechno četl, Honzíku. Jen jsem čekal, jestli se ozveš. Ztratil jsem na tebe kontakty. “
Vedl ho kolem ramen do domku a nabídl mu židli.
„Manželka tady bude co nevidět, Šla nakoupit. Dopoledne něco pekla, nabídnu ti zatím kafe, co říkáš ?“
„Neodmítnu,“usmál se doktor Jeřábek a byl rád, že byl ta srdečně uvítán.
„Už znají totožnost těch lidí, co přišli v noci na příjem?“
„Nevím. “
„Ty jsi ještě nemluvil s policí nebo s jinými lidmi, kteří se kolem toho motají ?“
„Ne, nikdo mne osobně nekontaktoval. Jen pořád telefonují. “
„Dobře, tak já ti něco řeknu. Ty si vezmeš dovolenou a zůstaneš tady u nás. Tvou matku o tom uvědomí moje žena, aby neměla strach. A podíváme se spolu na to. Já obstarám některé kontakty na polici, Neboj, myslím si, že je to pěkná všivárna od někoho, kdo má v celé záležitosti prsty. A ten se také postaral, aby na tebe upozornil. Máš s někým problémy ? Tvoje bývalá žena, kluci z jednotky, někdo z minulosti ? Přemýšlej. “

Od rozvodu, což je dva roky, se s Věrou neviděli. Dokonce ani nevěděl, kdo je ten, co mu chodil v jeho koupacím županu, když nebyl doma. Ale Věra se nějak rozvodu nebránila. Dokonce, když přišla do soudní síně, byla spokojená. Klidně vypovídala, nepomlouvala ho, nedělala žádné výstupy. Rozvod proběhl velmi klidně. Rozdělili si v klidu majetek, vyplatila mu polovinu domu a on … se nestaral, odkud vzala tolik peněz.
Nezajímal se o ni. Neví, jestli je vdaná, co dělá a kde pracuje. Měl svých starostí dost.

Luboš, jeho kamarád a bývalý kolega ze špitálu. Byli s spolu v jednotce. Měl nějaké problémy s místní policií, chtěli na něho hodit. Že se zapletl do kšeftu s opiem. Vyvázl z toho. Nic mu nedokázali a on předčasně opustil místo působení, protože mu ruply nervy a přestal to snášet. Od té doby se s ním nepotkal.
Co dělá, jak se má a kde vůbec je, neví. Jen si uvědomuje, že jeho propuštění a možnost opuštění země, ho stálo spoustu peněz. Jednou se mu zmínil a připadalo mu, že by ho nějak zatížilo.

Luboš se Věrou znali ještě před tím, než byli přijati do zdravotnického týmu.
Věra byla hodně na prachy, chytla se nějaké party, která měla soukromé společnosti a s něčím obchodovali. Honza se o to nikdy nezajímal. Sem tam mu vyčítala, že se chová jako blbec, že nic nemají a že jsou žebráci a trestala ho tím, že odmítala mít s ním dítě.
„Nechápeš dobu, “ vzpomněl si, jak mu vyčítala, „s tebou jen nuzuji. Na to jsem nebyla zvyklá ani doma. Z čeho budeme to dítě živit ? Z tvého nuzáckého platu ? Copak třicettisíc je nějaký plat ?“

“ Tak co, kamaráde, přišel jsi na něco ?“ Vašek ho svžm příchodem vytrhl z myšlenek.
„Jo. “
„Tak povídej,“ sedl si k němu a vzal si prázdný blok a tužku.
„Víš, na kopci, nad městečkem je kaple. Byl jsem se tam náhodou podívat. Bylo by asi zajímavé zjistit, komu patří a kdo a proč platí nákladnou údržbu. “
„Jo, píšu si. “
„Setkal jsem se tam s člověkem, který je najatý na úklid. Ukázal mi vnitřek kaple. Je ve vynikajícím stavu, jakoby to tam fungovalo, ale od smrti nějaké hraběnky, se neslouží mše. Přesto tam někdo dovnitř musí chodit. “
„Jasně a dál. “
„Ten chlap mi řekl, že se tam před tím, než se to stalo, potulovali nějací chlapi, něco hledali a šeptali si, neslyšel o čem mluví. “
„A myslíš, že to byli ti, co přišli v noci na příjem ?“
„Soudím, že podle všeho ano. Ten uklízeč říkal, že určitě nebyli z městečka. “
„Je to trochu nesouvislé. “
„Já jsem si to do jisté souvislosti dal.
A vyprávěl mu, o čem přemýšlel od jeho odchodu.

Vašek se zvedl a šel do vedlejší místnosti. S někým mluvil. Pak se vrátil.
„Pokud se v té kapli nebo v její blízkosti něco podezřelého najde, pak to bude celé o něčem jiném. Právě tam jedou pročesat terén,. Jsem moc zvědavý, jak se to bude dál odvíjet. A ty si nedělej žádné starosti. Klidně si odpočiň. “

Lehl si na otoman a zavřel oči. Do mysli mu nyní vstupovaly obrazy,které skládaly logickou mozaiku událostí. Dříve si je do souvislosti nedával. Obchod zřejmě pokračuje, říkal si nyní. Luboš zaplatil za svou svobodu, aby se stal překupníkem nebo dealerem. A Věra se s ním asi spojila. Odkud by vzala takové peníze, když ho vyplácela ? Kapli mohla koupit některé z těch eseroček, s kterými se Věra stýkala. S hraběnkou to nic společného nemá, ale využili toho, že se v kapli, díky pověře, nekonají bohoslužby a tak si tam asi konají ty svoje. Parchanti. Není to odsud tak daleko do Prahy, přitom je to odlehlé místo, zřejmě církev objekt nechtěla opatrovat a památkáři ho vyloučili z památkové péče. A tak ho koupili ty nejbožnější, pomyslel si s určitou ironií. Možná, že mají ve špitále nějakou spojku, domýšlel si Honza dál. Tomu chlapovi selhaly životní funkce po nějaké látce, kterou ho chtěl někdo oddělat, aby mlčel. Zřejmě vyhrožoval.
Nechtělo se mu už dál přemýšlet. Zavřel oči a snažil se usnout.
Vzbudil ho Vašek.
„Tak Honzo. V kapli, v hrobce té nešťastné hraběnky, se našly balíky drog. Převezli to do laboratoře. Byly tam i nějaké zbraně, uečeých na černý trh. Můžeš být klidný, vyšetřování se stočilo mimo tebe. Ten chlap byl otráven nějakou neznámou látkou, nyní to mají na soudním. Pátrá se po těch dvou, co ho přivedli. Zmáčkli tu sestru na přijmu. Začala mluvit, dost toho ví, na základě její výpovědi byl uvalena vyšetřovací vazba na ředitele. Co na to říkáš ?“

“ Je to tím, že jsem takovej blbec starej,“ řekl Honza, a vyprávěl mu, k čemu dospěl při svých myšlenkách, co byl Vašek pryč. Vašek si to podrobně zaznamenával.
„Ale neber to jako moji výpověďˇ. Byli by schopni mne oddělat, Bůh ví, jak je to rozsáhlá síť. “
„To máš pravdu, to ví jen Bůh. “

„To se zase budeme někam stěhovat ?“ rozčilila se matka, když ji Honza oznámil, že případ je uzavřen.
„Jo, našel jsem si místo obvodního lékaře na Šumavě, Je tam zdravý vzduch, můžeš tam sbírat borůvky a maliny. A dokonce už mám smlouvu na koupi jednoho pěkného domku. “
„Někam na samotu, ne ? Tady mám vzpomínky na tátu a taky tu máme hrob. “
„Mami, nech toho, jo?“ obořil se na ní ze žertu.
“ A kdo byl vlastně ten špatnej ?“ ptala se ho, když stavěla na kávu, „nějak rychle to proběhlo, v tisku ani zmínka. Jen jsem se dozvěděla, že pár lidí z nemocnice sebrali. A prý ještě pátrají po dalších. “
„Já jsem byl ten špatnej?“ směje se Honza a líbá matku.
„Počkej, jak to ?“
„Ti, kteří to nastrojili, věděli o mě, že si ničeho nevšímám, čeho nemusím, a tak jsem jim padl do plánu jako oběť. Pracovali rychle a využili i toho, že jsem nebyl v přátelských vztazích s vedením špitálu. Kdybych nejel za Vaškem, asi by to pro mne skončilo špatně. Ty jsi mne zachránila. “
„A půjdeš svědčit ?“
„Odmítl jsem. Jen to nejnutnější, co bude potřeba i k mé věci Nechci s tím mít nic společného. Budou mluvit odborné posudky a výsledky vyšetřování. Stejně je všechy nejsou schopni odhalit a možná to bude trvat roky.“
Matka se na něho podezíravě podívala a pak ho pohladila po hlavě.
„Dokud mne tu máš, tak se můžeš na me spolehnout, chlapče. “

Honza přikyvuje a už touží, aby byli pryč. Možná, že v těch končinách ještě lidé nepřišli na způsob, jak si zařídit tak pohodlný život a dál dřou každý den, aby si vydělali na ten obyčejný.

Chtěl bych mít už od všeho hlavně klid, říká si, ten je nad všechny poklady světa. Zkusím ho nyní prostě najít.

Autor: Maura, Foto: Internet