Jak využívat moc našeho podvědomí – 35

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsem začal psát o krizi a slíbil jsem několik rad, jak takové krize překonávat. Než ale budu pokračovat, rád bych se vyjádřil k jiné aktuální ˝krizové situaci˝. Jde o současnou epidemii žloutenky typu A.

O žloutence se říká, že je nemocí špinavých rukou. To je sice pravda, ale ta naše
současná epidemie by mohla být nazvána ˝nemocí špinavých injekčních stříkaček˝
nebo ˝nemocí bezohledných narkomanů˝. Jistě nemusím líčit, jak se tato jejich
bezohlednost projevuje. Připomenu jen pohozené použité stříkačky v parcích a na
dětských hřištích. A také akce městské policie, která tyto stříkačky sbírá. Není také
žádným tajemstvím, že řada narkomanů si opatřuje peníze na své drogy krádežemi
a loupežemi. A vidíte, přes všechna tato známá fakta mají tito zločinci privilegia,
která nemají slušní občané.Vzpomeňte, kolik času tráví naši zákonodárci debatami
nad tím, zda mají být od poplatků u lékaře a za recepty osvobozeni senioři nebo děti.
Pokud jde o narkomany, tam je to ministrovi, poslancům a senátorům jasné – žádné
poplatky neplatí. Podle jejich názoru jsou to ˝chudáčci nemocní˝ a tak se jim
vychází vstříc. Závidět jim může každý slušný nemocný důchodce, který celý život
- na rozdíl od nich – pracoval, ale také mladí manželé, kteří pečují o novou generaci.
A naši chudáčci narkomani, kteří sice mají desetitisíce na ˝koks˝, heroin či ˝perník˝
a nemají 30 Kč na poplatek u lékaře, se za péči, kterou jim společnost poskytuje,
odvděčují třeba právě tou epidemií žloutenky. Ta započala v Praze a už se šíří do
do dalších krajů, protože na bezohlednost a špinavé injekční stříkačky a nemají ti
pražští drogoví konzumenti monopol. Vzhledem k tomu, že naši zákonodárci spíše
nahrávají svými produkty všem lumpům a darebákům, kterým se eufemisticky říká
například ˝tuneláři˝, obávám se dne, kdy budou schválena podobná privilegia pro
pro notorické alkoholiky, kuřáky a jiné sebepoškozovatele, k nimž narkomani bez
jakékoli pochybnosti patří. A protože mnozí z nich jsou i zločinci, jak jsem uvedl
výše, pak vlastně už nyní má naše ˝galérka˝ větší privilégia než poctiví lidé.
Jak z toho ven? O tom uvažujte třeba při nejbližších volbách. Jinou radu pro vás
nemám. Ale mám několik rad, jak překonávat krize, o nichž jsem začal psát minule.
A tím se po malém extempore vracím k našemu tématu.
Rady k překonání krize nejsou nijak zázračné, ale fungují:

 Ve svých myšlenkách si musíme zdůrazňovat, že ten náš intenzivní pocit
zoufalství a neštěstí postupně zeslábne až nakonec zcela zmizí.
 Nesmíme se v myšlenkách neustále vracet k té události, která nás postihla.
Nesmíme si také dělat žádné výčitky, že jsme něco zanedbali. Tím vůbec nic
nenapravíme, protože ˝co se stalo, nemůže se odestát˝.
 Vzniklé krizi musíme aktivně čelit. Je mnohokrát ověřenou zkušeností, že
pomáhá zejména usilovná práce a rovněž zájem o druhé. Není nic horšího,
než se bezmezně oddávat zoufalství.
 Musíme si také uvědomovat, že kolem nás je mnoho lidí, kteří jsou na tom
možná daleko hůře než my a přesto si nezoufají.
 Nepřipravujme si krize sami neuváženým jednáním nebo i tím, že budeme
žárlivě sledovat svého partnera. Čtení soukromé korespondence nebo jeho
zápisků, či naslouchání telefonickým hovorům už dokázalo rozvrátit svazky,
které trvaly dlouhá léta. Přitom často může jít o nedorozumění nebo jen
o špatný výklad některých slov.

Krize nás naštěstí nepotkávají často, avšak jejich překonání může trvat dlouho,
pokud se s nimi nedokážeme – třeba podle výše uvedených rad – vypořádat.
Pozor ale na jednu z velkých chyb, které bychom se mohli dopustit. Je to rázné
rozhodnutí, že změníme všechno okamžitě. K tomu nemáme ještě sílu. Naše
zhroucení je totiž důsledkem vydrancování vlastních rezerv a my máme ještě
málo energie. Jestliže ale dokážeme v klidu přemýšlet co dál, jsme na dobré
cestě, protože i malé činy jsou v tomto stavu velkým pokrokem. Stačí třeba
se jen čistě obléci, jít ke kadeřníkovi nebo udělat něco jiného pro sebe a své okolí
a pak už zvládneme i poněkud nepříjemné věci jako umytí nádobí (v době naší
krize a pasivity se nám určitě nahromadilo) nebo vyluxování bytu. Důležité je, že
výsledek těchto prvních kroků je hned viditelný. Pocítíme z toho radost – a to
nám dodá cennou sebedůvěru a energii k dalším činům. Příště si povíme o tom,
jak důležitá je sebedůvěra.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet