Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Jak využívat moc našeho podvědomí – 35

Publikováno: 3.10.08
Počet zobrazení: 1850


      Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel
Minule jsem začal psát o krizi a slíbil jsem několik rad, jak takové krize překonávat.
Než ale budu pokračovat, rád bych se vyjádřil k jiné aktuální ˝krizové situaci˝. Jde
o současnou epidemii žloutenky typu A.

O žloutence se říká, že je nemocí špinavých rukou. To je sice pravda, ale ta naše
současná epidemie by mohla být nazvána ˝nemocí špinavých injekčních stříkaček˝
nebo ˝nemocí bezohledných narkomanů˝. Jistě nemusím líčit, jak se tato jejich
bezohlednost projevuje. Připomenu jen pohozené použité stříkačky v parcích a na
dětských hřištích. A také akce městské policie, která tyto stříkačky sbírá. Není také
žádným tajemstvím, že řada narkomanů si opatřuje peníze na své drogy krádežemi
a loupežemi. A vidíte, přes všechna tato známá fakta mají tito zločinci privilegia,
která nemají slušní občané.Vzpomeňte, kolik času tráví naši zákonodárci debatami
nad tím, zda mají být od poplatků u lékaře a za recepty osvobozeni senioři nebo děti.
Pokud jde o narkomany, tam je to ministrovi, poslancům a senátorům jasné – žádné
poplatky neplatí. Podle jejich názoru jsou to ˝chudáčci nemocní˝ a tak se jim
vychází vstříc. Závidět jim může každý slušný nemocný důchodce, který celý život
- na rozdíl od nich – pracoval, ale také mladí manželé, kteří pečují o novou generaci.
A naši chudáčci narkomani, kteří sice mají desetitisíce na ˝koks˝, heroin či ˝perník˝
a nemají 30 Kč na poplatek u lékaře, se za péči, kterou jim společnost poskytuje,
odvděčují třeba právě tou epidemií žloutenky. Ta započala v Praze a už se šíří do
do dalších krajů, protože na bezohlednost a špinavé injekční stříkačky a nemají ti
pražští drogoví konzumenti monopol. Vzhledem k tomu, že naši zákonodárci spíše
nahrávají svými produkty všem lumpům a darebákům, kterým se eufemisticky říká
například ˝tuneláři˝, obávám se dne, kdy budou schválena podobná privilegia pro
pro notorické alkoholiky, kuřáky a jiné sebepoškozovatele, k nimž narkomani bez
jakékoli pochybnosti patří. A protože mnozí z nich jsou i zločinci, jak jsem uvedl
výše, pak vlastně už nyní má naše ˝galérka˝ větší privilégia než poctiví lidé.
Jak z toho ven? O tom uvažujte třeba při nejbližších volbách. Jinou radu pro vás
nemám. Ale mám několik rad, jak překonávat krize, o nichž jsem začal psát minule.
A tím se po malém extempore vracím k našemu tématu.
Rady k překonání krize nejsou nijak zázračné, ale fungují:

 Ve svých myšlenkách si musíme zdůrazňovat, že ten náš intenzivní pocit
zoufalství a neštěstí postupně zeslábne až nakonec zcela zmizí.
 Nesmíme se v myšlenkách neustále vracet k té události, která nás postihla.
Nesmíme si také dělat žádné výčitky, že jsme něco zanedbali. Tím vůbec nic
nenapravíme, protože ˝co se stalo, nemůže se odestát˝.
 Vzniklé krizi musíme aktivně čelit. Je mnohokrát ověřenou zkušeností, že
pomáhá zejména usilovná práce a rovněž zájem o druhé. Není nic horšího,
než se bezmezně oddávat zoufalství.
 Musíme si také uvědomovat, že kolem nás je mnoho lidí, kteří jsou na tom
možná daleko hůře než my a přesto si nezoufají.
 Nepřipravujme si krize sami neuváženým jednáním nebo i tím, že budeme
žárlivě sledovat svého partnera. Čtení soukromé korespondence nebo jeho
zápisků, či naslouchání telefonickým hovorům už dokázalo rozvrátit svazky,
které trvaly dlouhá léta. Přitom často může jít o nedorozumění nebo jen
o špatný výklad některých slov.

Krize nás naštěstí nepotkávají často, avšak jejich překonání může trvat dlouho,
pokud se s nimi nedokážeme – třeba podle výše uvedených rad – vypořádat.
Pozor ale na jednu z velkých chyb, které bychom se mohli dopustit. Je to rázné
rozhodnutí, že změníme všechno okamžitě. K tomu nemáme ještě sílu. Naše
zhroucení je totiž důsledkem vydrancování vlastních rezerv a my máme ještě
málo energie. Jestliže ale dokážeme v klidu přemýšlet co dál, jsme na dobré
cestě, protože i malé činy jsou v tomto stavu velkým pokrokem. Stačí třeba
se jen čistě obléci, jít ke kadeřníkovi nebo udělat něco jiného pro sebe a své okolí
a pak už zvládneme i poněkud nepříjemné věci jako umytí nádobí (v době naší
krize a pasivity se nám určitě nahromadilo) nebo vyluxování bytu. Důležité je, že
výsledek těchto prvních kroků je hned viditelný. Pocítíme z toho radost – a to
nám dodá cennou sebedůvěru a energii k dalším činům. Příště si povíme o tom,
jak důležitá je sebedůvěra.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Vaše komentáře

Celkem 2 komentáře (0 komentářů čeká na schválení)

14.12.2008 19:48  PhDr. Zdeněk Chmel

Naprosto s Vámi souhlasím. Doufám ale, že se to změní. Už krajské a senátorské volby ukázaly, že mají lidé vlády,která jen nahrává bohatým, dost. Doufám také, že lidé nezapomenou na to, že experimenty pana Julínka umožnila jen a jen vláda pana Topolánka s KDU-ČSL a Zelenými.

05.10.2008 17:52  Iva

Cože, oni narkomani neplatí? To snad není možné, co si ta naše vláda dovolí!!!Máte pravdu ve všem, nahrává jen podnikatelům, lumpům, podvodníkům atd. ... slušní a pracující lidé ji nezajímají, ti jsou dobří jen na to, aby platili daně a hlavně přišli k volbám... i když je nepochybné, že k volbám chodí hlavně voliči ODS. Kdyby přišli všichni ti nespokojení občané, kteří už dávno rezignovali, což je obrovská škoda, volby by dopadly úplně jinak, určitě by ODS nevyhrála!

Zanechte komentář: