Důchodce a duchovní život – Tak nebo tak?

Autor článku: František Benda Představme si, že získáme nějaký text, jehož obsah bychom rádi poznali, protože nám na něm z nějakého důvodu záleží, ale on je bohužel psaný v jazyce, kterému nerozumíme. A my o něj tuze stojíme.

Pak máme v podstatě dvě možnosti. První je, že si koupíme učebnici příslušného jazyka a zapíšeme se do jazykového kurzu (pokud si nenajdeme soukromého učitele). Tak se postupně seznámíme se základy jazyka, s mluvnicí, běžnými frázemi a budeme se muset naučit horu slovíček. Pomalu ale budeme chápat vytoužený text, až přijde doba, kdy jej naprosto přesně i přeložíme.
Stojíme ale vůbec o takový dokonalý postup? Chceme mu obětovat tolik času? Taková ztráta k vůli pár řádkům! Výsledek slibuje perfektní dosažení, ale cesta k němu trvá dlouho, předlouho.
Je tu ale možnost druhá. Místo učebnice se vyzbrojíme pouze slovníkem, a začneme překládat: pěkně slovo od slova. Zvládneme to sice za nepoměrně kratší dobu, ale náš zisk se může ukázat jako velice pochybný. Ne všechna slova totiž ve slovníku nalezneme. Jestliže cizinec narazí na jednoduchou českou větu Večer jsem doma, nalezne sice v běžném slovníku slova večer a doma, ale nikoli jsem, neboť to je tvar slovesa býti, a taková slova ve slovnících nebývají. Správný překlad si bude muset domyslet. Nepozná ale, má-li tam dosadit jsem byl, nebo ono správné jsem, či dokonce budu, neřku-li nebývám. Takový přehmat může vést ke zcela nesprávnému znění. Ve speciálních případech se projeví fatální chybou, velice draze zaplacenou časovou úsporou.
Nejde ovšem pouze o lingvistiku. Je mnoho různých oborů, jejichž studium vyžaduje dlouholeté studium, které jsou víceméně důkladně popsány v různých knihách. Sebelépe podaný návod ale nikdy nemůže nahradit jemné nitky zkušenosti, získané nekonečnými kombinacemi a opakováním při základním studiu.
v duchovní oblasti se mnoho lidí sebevědomě pokouší o přímý průnik k jádru věci pouhým studiem toho, co napsali mistři, kteří mají za sebou mnohaletou praxi studií a cvičení. Mnohé z  toho, co zažili nebo pocítili ani dost dobře popsat nejde. Proto mluví v jinotajích a podobenstvích nebo to zkoušejí jazykem poezie. Doufají při tom, že čtenář si z této nevyjádřitelnosti vytransformuje právě to, co chtěli sdělit. Oba by ovšem měli vědět, že je to představa značně pochybená, neboť úspěchu souznění se dá dosáhnout pouze po dlouhodobé praxi, nebo šťastnou náhodou, která je ale velice řídká.
Mnozí mistři vybízejí své žáky k zahození všeho, co si o dané věci teoreticky vykonstruovali a k zapomenutí všeho, co se až dosud naučili z literatury, a místo toho – aniž by dále zbytečně ztráceli čas – začali praktikovat nauku samu.
Brát tyto výzvy doslova ale dost dobře nelze. Naše vzdělanost je postavena na tištěném slově, a vzdát je jich by znamenalo slepou uličku. Studovat literaturu je přece jen nutno. Ovšem pouhé studium znamená jinou slepou uličku. Je proto  výhodné obojí kombinovat: proplétat teorii s praxí a nechat je vzájemně se ovlivňovat. To jednak vylučuje nebezpečí dvojího zabloudění, a současně může vyloučit specifické chyby každého z nich.
Je dost odvážné a trochu i přidrzlé chtít se napojit do systému, jehož zvládnutí jiným trvá tak dlouho. Ale zcela bez výsledku být nemusí. Vzdělaný člověk, který je schopen inteligentního přístupu k věci, se jen domnívá, že nějak by se to přece jen povést mohlo. Jen je nutno počítat s výskytem možných chyb, kterých se při takové rychlovce se vší pravděpodobnosti dopustíme.
Rozhodně by z toho ale měla vyplynout vážná pobídka k tomu, abychom už konečně začali se solidním, jakkoli zdlouhavým studiem.

Autor: František Benda, Foto: Internet