Právní okénko – Úmrtí osoby bez dědiců

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Veřejný ochránce práv se důležitá instituce, na kterou se mohou lidé obracet v tíživých problémech, při dodržení pravidel, která stanoví zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, v platném znění.

Pokud máte zájem o získání internetové adresy, pak je zde : http://www.ochrance.cz/pomoc/. Na této adrese se seznámíte nejen z kauzami, které náš veřejný ochránce práv řeší, ale také s podmínkami, jak se můžete na něho obracet. Doporučuji Vám, vážení přátelé, abyste se seznámili s činností ochránce lidských práv na internetových stránkách, pokud jste ještě tak neučinili.
Vybrala jsem si jeden případ, který je zvlášť smutný. Týká se totiž osob, které se nemohou bránit, tedy osob zemřelých.
Pokud někdo zemře bez dědiců, jeho majetek připadne státu jako odúmrť. Jestliže pohřeb nezajistí žádná fyzická či právnická osoba, musí tak učinit obec, která má pak právo na úhradu nákladů na pohřbení vůči státu. Tak zní dikce zákona. Ochránce lidských práv (dále jen ochránce) poukázal na to, že zemřelé osoby bez příbuzných jsou pohřbívány na náklady obce pouze zpopelněním. V praxi ochránce lidských práv se opakovaně stalo, že nastal problém, když zemřelý ještě za živa projevil vůli na vypravení církevního pohřbu a uložení svých ostatků do hrobu.
V čem je problém? Státní úřady odmítají uhradit náklady na důstojný pohřeb osoby, jejíž majetek právě připadl státu. Ochránce se obrátil na ministra financí s žádostí o stanovisko k postupu orgánů státu v této záležitosti a zejména o stanovisko, jak ministerstvo financí, resp. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, aplikuje a vykládá ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, podle něhož se náklady pohřbu považují za přiměřené nejvýše v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem. Tímto předpisem je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který stanovuje, že náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky (dnes nájem za hrobové místo), výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše 20 000 Kč aj. Ochránce je naopak přesvědčen, že i přes možné dílčí nejasnosti stávající právní úprava proplacení nájmu hrobového místa a zajištění důstojného pohřbu státem umožňuje. Odkazuje přitom na zákon o pohřebnictví, který definuje pohřbení jako ˝uložení lidských pozůstatků do hrobu nebo hrobky na veřejném pohřebišti nebo jejich zpopelnění v krematoriu˝. Z této definice je zřejmé, že stávající úprava hřbitovního a pohřebního práva připouští dva možné způsoby pohřbu, jako zcela rovnocenné. Podle ochránce přitom nemůže být pochyb o tom, že pro pohřbení uložením do hrobu je nutný hrob, tj. uhrazení nájmu za hrobové místo. Zaplacení nájmu (dříve hřbitovního poplatku) je proto v takovém případě úkonem pro pohřbení mrtvého nezbytným.

Zdroj: Ochránce lidských práv
Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet