Proskurník lékařský

Autorka článku: Maura Dvoudomá vytrvalá rostlina, 1,5 m vysoká; vstřícné listy 5 – 15 cm dlouhé; samčí květenství přímá latovitá řídká, samičí kratší, po odkvětu nící. Althaea zahrnuje asi 6 druhů, které rostou zejména ve Středozemí v oblasti Černého moře. Jak vypadá? Kde se nachází? Jak ji užíváme v léčitelství? To a mnohem více se dozvíte v článku.

Popis
Vytrvalá, 70 až 180 cm vysoká, sametově chlupatá, trsnatá bylina. Lodyha přímá, jen s krátkými postranními větvemi, nevýrazně rýhovaná, chlupatá. Listy střídavé, řapíkaté, dolní silně a horní jen slabě 3 až 5 laločnaté, na okraji nepravidelně zubaté, hustě plstnatě chlupaté, tlusté. Květy v paždí listů, obvykle po 2 až 4, 5četné, korunní lístky široce obvejčité, mělce vykrojené, světle růžové až světle fialové. Kvete v VII až ZÁŘÍ

Stanoviště
Pobřežní křoviny, vysokobylinné porosty, vlhké a slatinné louky, příkopy, druhotně vlhká místa v okolí lidských sídel, břehy vesnických rybníků, preferuje stanoviště dočasně zaplavovaná nebo s vysokou hladinou spodní vody, v létě teplé, v zimě snáší i nízké teploty (kontinentální počasí).

Rozšíření
V ČR primárně jen v teplých oblastech jižní Moravy, která tvoří severní hranici rozšíření druhu, druhotně zejména v Polabí a Poohří, primárně roste v nadmořských výškách do 200 m n.m., jinde jen vzácně (max. asi 600 m n.m.). Celkově roste od Středozemí, přes panonskou nížinu a jižní Ukrajinu do Střední Asie, jinde jen zplaněle (včetně Severní Ameriky).

Léčitelství
Všechny části rostliny obsahují zejména velmi hodnotné slizové látky (kořen až 35%). Hlavními složkami slizu jsou galakturorhamnany, glukany a arabinogalaktany. Dále jsou přítomny škroby (v kořenu až 38%), sacharóza (v kořenu asi 10%), asparagin (v kořenu asi 2%), betain, pektiny (v kořenu až 11%), flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny a stopy silice.
Sbírá se kořen (Radix althaeae), list (Folium althaeae) i květ (Flos althaeae). Kořen se sbírá z dvou až tříletých rostlin na podzim (říjen, listopad), kdy obsahuje nejvíce slizu, a suší se při teplotách 40 až 45 °C. Kořeny se před sušením očistí jen kartáčem, nikoliv vodou, neboť voda rozpouští přítomné slizy. Květ se sbírá těsně před rozvinutím, list krátce před květem (červen, červenec), obojí za suchého počasí, suší se co nejrychleji ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 45 °C.
Sliz v droze obsažený chrání sliznice před škodlivými vlivy, proto tlumí kašel, ulehčuje odkašlávání, mírní dráždění sliznice, užívá se při chorobách plic a průdušek, angíně, bolesti v krku, astmatu, droga se osvědčila i při chorobách cest močových, ledvin či trávícího ústrojí (těžké průjmy, ale i zácpy neboť sliz mechanicky podporuje vylučování stolice). Zevně se užívá při popáleninách nebo poleptání, na abscesy, na špatně se hojící rány nebo na změkčení zatvrdlin. Jako kloktadlo se užívá při zánětu mandlí a dutiny ústní.
Sliz se nejlépe získá macerací ve studené vodě, v níž se dobře rozpouští (luhuje se 6 až 8 hodin). Berou se obvykle 2 čajové lžičky na sklenici vody, macerát se lehce přihřívá. Při zánětu střev se připraví odvar z 20 g drog na ½ l studené vody, která se přivede k varu a nechá se 10 minut vyluhovat.

Je to 60-180 cm vysoká rostlina. Hustě pýřitá až plstnatá. Kvete ČERVENEC-ZÁŘÍ Nalezneme ji na vlhkých loukách, pastvinách, v příkopech a na bžezích rybníků. Preferuje místa s vysokou hladinou spodní vody, v létě teplé, v zimě snáší i nízké teploty. Druh roste v západní a v jižní části Evropy, ve východních oblastech střední Evropy a odtud přes západní Asii až do střední Asie , k jihu do Malé Asie, Íránu, Afganistanu a Kašmíru. Zavlečeně v USA. Sbírá se kořen, list i květ. A to ze dvou až tříletých rostlin na podzim. Tou dobou obsahuje nejvíce slizu.

Užítí k léčení
Chrání sliznice před škodlivými vlivy, proto tlumí kašel, mírní dráždění sliznice, užívá se při chorobách plic a průdušek, angíně, bolesti v krku, astmatu, při zánětech zažívacího nebo vyměšovacího ústrojí a na špatně se hojící rány. Proskurník je jako léčivá bylina znám od antiky, ve středověku patřil snad k prvním z pěstovaných léčivek a ani dnes neztratil svůj léčebný význam. Z této byliny se vyráběly cukrovinky zvláštního houbovitého vzhledu a chuti. Drcený kořen tvoří látku, která ve vodě houstne, a jestliže se zahřeje s cukrem, vytvoří jemnou sladkou pastu. Latinsky Althaea officinalis. Název Althaea pochází z řeckého althó, léčit. Byl znám starým Egypťanům, Syřanům a v celém Středozemí, zmiňuje se o něm Pythagoras, Platón i Vergilius. Císař Karel Veliký jej zahrnul do soupisu léčivých rostlin, které musely být pěstovány v klášterních zahradách.

Autor: Maura, Foto: Internet