Advent 1 – historie a tradice

Autorka článku: Olga Janíčková Vánočním svátkům předchází doba adventní. Jak ji máme chápat?

Adventní doba, doba čekání na příchod Spasitele, byla původně dobou postní. Půst církev zachovávala mezi 11. listopadem a 6.lednem, na který původně připadala oslava narození Ježíše Krista (dnes slavnost Zjevení Páně čili Epifanie-z řečtiny). Těchto osm týdnů představovalo (s výjimkou sobot a nedělí, které nebyly postními dny) dohromady 40 dní.

Dnes adventní doba trvá čtyři neděle před slavností Narození Páně 25.12. A protože 25. prosinec je každý rok v jiném dni v týdnu, tak i první adventní neděle má každý rok jiné datum. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24.12. (“štědrý večer“ je vigilie – předvečer hlavního vánočního svátku). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnout i na Štědrý den. V takovém roce trvá advent vlastně jen tři týdny, i když má čtyři adventní neděle. V letošním roce je první adventní nedělí 30.listopad, čtvrtou adventní nedělí je 21.prosinec.

V západní tradici je advent také dobou zklidnění, které odpovídalo životnímu stylu našich předků, přizpůsobenému dlouhým prosincovým nocím. Jsou to dny, kdy se máme věnovat tomu, na co jsme po zbytek roku neměli dost času. Hlavně bychom se měli věnovat svým blízkým, být s nimi, dívat se otevřenýma očima kolem sebe, ale přemýšlet i o sobě, tedy zklidnit se.

Symbolem adventu je adventní věnec. Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible o něm mluví jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Je holdem tomu, kdo je očekáván a kdo zároveň přichází jako vítěz, král a osvoboditel. Světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, jak je psáno v Novém zákonu (Jan 8,12).

S adventem se pojí rovněž adventní písně. Česká hudební tradice se vyznačuje jejich výjimečným počtem i kvalitou. Adventní písně se zpívaly zvláště při jitřních mariánských mších, zvaných roráty. Písně byly komponovány podle biblických textů, převážně prorockých. (Roráty – název podle nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. stol z Francie: „Rorate coeli de super…“ – „Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele…). Tato píseň má čtyři sloky pro čtyři týdny Adventu, a tak jako se zapalovaly svíce adventního věnce, přidávaly se další sloky. Roráty tedy označují mešní vstupní zpěv v době adventní, přičemž se kostel postupně rozsvěcuje, postupně se i zvětšuje počet zapálených svící adventního věnce a zpěvy se prodlužují. Toto narůstání světla a délky zpěvu symbolizuje blížící se příchod Krista.

V dnešní době, kdy z vánoc zbyla jen kupa dárků a z adventu pouze jeho symbol, věnec, neuškodí připomenout si původní význam nadcházejícího období, a to bez ohledu na to, zda je člověk „věřící či nevěřící“. Zklidnění a blažené očekávání radosti, to je, oč tu běží.

Zdroj: text, foto: Olga Janíčková