Literární procházky – Švédsko

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Lagerkvist zaujímá ve švédské literatuře výjimečné postavení, neboť svým rozsáhlým a neustále aktuálním dílem, spojujícím tradice a modernost, přesáhl jednotlivé směry a školy a zařadil se mezi nejvýznamnější osobnosti 20. století.

Pär Fabian Lagerkvist (23. května 1891 VäxjĂś – 11. července 1974 Danderyd u Stockholmu) byl švédský básník, dramatik, romanopisec a autor povídek a esejů, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1951.

Pär Fabian Lagerkvist se narodil roku 1891 ve VäxjĂś v jižním Švédku v provinicii SmĂĽland v rodině přednosty železniční stanice a dětství prožil v silně religiózním protředí. Po maturitě roku 1910 strávil rok studiem historie na univerzitě v Uppsale. V roce 1913 odjel do Paříže, kde ho zaujaly moderní expresionistické proudy, zejména v malířství. Věnoval se novinářství a brzy se stal vyznavačem darwinistického pojetí světa a radikálních politických názorů blízkých socialismu, i když v jeho tvorbě zároveň natrvalo zakotvily i otázky metafyzické povahy.
Jeho radikalismus se týkal i estetické oblasti a ve své programové studii Slovesné a výtvarné umění z roku 1913 se přihlásil k evropskému modernismu, o kterém bude ještě řeč v dalších kapitolách.
Ale vraťme se zpět k autorovi, mému srdci blízkému a milovnému již od mládí.
V roce 1916 se mezi čtenáři zaskvěl básnickou sbírkou ˝Úzkost˝, v níž se však pod vlivem světového válečného konfliktu a osobní krize objevuje téma bolesti, strachu, beznaděje a rezignace. Tak jsou naplněny i jeho první sbírky povídek a expresionistická, absurditu lidského života manifestující dramata. Tato témata jsou typická i pro jeho další prozaickou tvorbu ve dvacátých letech 20. století, zatímco v jeho básnických sbírkách z té doby se již projevuje obnovená víra v člověka a svět.

Dílo v 30. letech 20. století
V souvislosti s politickými událostmi v Německu v 30. letech a rostoucím nebezpečím fašismu zaujal Lagerkvist postoj bojujícího humanisty, odpůrce totalitních režimů a obhájce demokratických principů západního světa. Tehdy vznikla jeho velká a varovná díla o moci zla Kat (1933) a Trpaslík (1944) a řada dramat zaměřených na základní problémy lidské existence v podmínkách neustálého ohrožení (německý nacismus).

Dílo v 50. a 60. letech 20. století
V padesátých a šedesátých letech se vrátil opět k próze a v řadě stylisticky a formálně dokonalých románů a novel s biblickými a náboženskými náměty se znovu zabýval všelidskými etickými problémy a ve snaze objevit zdroj věčného zápolení dobra a zla došel k víře, že každý člověk s sebou nese pečeť věčnosti a nesmrtelnosti.

Pro jeho literární projev je příznačná dramatičnost dějů a strohé soustředění pozornosti na postižení nejvlastnější tváře jejich hrdinů i úsilí proniknout k pramenům záporu a zla v člověku, životě i společnosti, aby tím spíše vynikly jako jejich protipól klad a dobro. Již roku 1928 obdržel prestižní Velkou cenu Devíti, roku 1940 byl zvolen členem Švédské akademie a roku 1951 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu za uměleckou závažnost a hlubokou samostatnost, s nimiž ve svém literárním díle hledá odpověď na věčné otázky lidstva (citace z odůvodnění švédské akademie).
Pär Fabian Lagerkvist zemřel roku 1974.

Česká vydání jeho knih:
Sen noci svatojánské v chudobinci Dilia, Praha 1962, přeložil Josef Vohryzek,
Trpaslík, SNKLU, Praha 1964, přeložil Radko Kejzlar,
Barabáš, Vyšehrad, Praha 1964, přeložila Dagmar Chvojková-Pallasová,
Kat a jiné povídky, NPL, Praha 1965, přeložil Josef Vohryzek, výbor obsahuje sedm novel a povídek: Kat, Zlý anděl, Maurice Fleury, Smrt hrdiny, Rudá záře, Svatební hostina a Poutník na moři.
Čtyři příběhy o daleké pouti, Odeon, Praha 1983, přeložil Libor Štukavec a Ivo Železný, kniha obsahuje čtyři novely: Sibyla, Ahasverova smrt, Poutník na moři a Svatá země.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet