Nový Zéland 3 – Rotorua a okolí

Autorka článku: Pavla Sehnalová Na pár dní jsem se navštivila město Rotorua aneb město zkažených vajíček. Toť totiž specifický puch města, kde se nachází sirná jezírka a spousta děr rozesetých jen tak po městě, ze kterých stoupá pára a specifický zápach.

Město je vzdáleno asi 3 hodiny jízdy autem jiho-východně od Aucklandu a má kolem 65 tisíců obyvatel. Gejzíry, bahenní jezírka, termální prameny a jezera mají největší podíl na turistickém ruchu.
V městském parku Kuirau Park, který Vás uvítá hned po příjezdu to města spolu, lze najít přírodní sirná jezírka, o které se novozélaďani starají tak, aby byla přístupná každému návštěvníkovi zdarma, ale jen na podívání. Můžete se proto projít kolem různě velkých bublajících jezírek, kromě cestiček najdete i informační tabulky popisující flóru v okolí nebo obsah látek, které jsou v jezírkách. Přes některá jezírka vedou mostíky, takže si často můžete udělat fotku s pěknou bublající vodou v pozadí a v další vteřině pořídit foto, kde budete ztraceni v mlze. Dále zde můžete najít pěkná místa stvořená pro hry na trávníku, pro piknik, kolem dalšího jezírka tentokrát s obyčejnou a méně smradlavou vodou si můžete na ˝veřejném˝ grilu usmažit vlastní přinesené zásoby. Správci parku se starají i o uměle vytvořené bazénky se sirnou vodou, kde se můžete vykoupat.
Samotné městečko není příliš velké, v centru najdete všechny obchody a stravovací zařízení typu fast-food, které jsou zastoupena téměř všude, ale atmosféra je mnohem klidnější. Domy mají maximálně tři patra, všechno vypadá poklidně a domácky. Na rozdíl od Aucklandu je zde málo Číňanů, ale o to více tady spatříte Maorů.

Muzeum města Rotorua

Dalším krásným místem je jezero Rotorua, které poskytuje další místa k piknikům, malé pláže ke koupání i zajímavosti k pozorování. Těmi jsou černé labutě, které si majestátně plují kolem břehů a ani se nedožadují něčeho ke snědku, a také nedaleké molo pro hydroplány a letiště pro helikoptéry. Kromě bublajících děr je Rotorua poseta také soškami či totemy maorské kultury. Nejvíce je jich kolem parčíku u muzea a městských lázní. Zajímavostí města je, že všechny ulice jsou navzájem kolmé. Nový návštěvník se tak lehce ztratí, všechny ulice vypadají stejně.
Velice oblíbeným koníčkem je kromě rybaření a windsurfungu na jezerech, horská cyklistika. V městě je rozlehlá rezervace, kde je pár menších stezek a až 42 km dlouhé trasy pro kola mezi jezery s vyhlídkami na město.

Velkou turistikou zajímavostí je tomto regionu termální oblast Waiotapu s gejzírem Lady Knox. Místo je vzdáleno od města Rotorua asi jen půlhodinky cesty a v průvodcích píší, že gejzír začíná tryskat přesně 10:15. Zajímalo mě, jak přesvědčí gejzír, že se posouval třeba letní čas na zimní, ale vysvětlení se následně ukázalo. Při příjezdu do oblasti jsme minuli dvě odbočky, které byly mizerně značené a protože jsme nevěděli, kam dále pokračovat, jeli jsme pořád rovně. Dost jsme se divili, že všichni odjíždějí, i když stále byla velká časová rezerva do začátku ˝představení˝ gejzíru. Opět nás ale vyvedli z omylu, jakmile jsme si koupili vstupenky. Pokladní nám vysvětlila, že ke gejzíru se musíme vrátit kousek po cestě a po jedné z odboček se dostat na parkoviště. Tam nám mladík letmo zkontroloval lístky, resp. zamávali jsme z okénka pokladními lístky a ačkoli nestačil spočítat ani lidi v autě, nedělal si s tím starosti. Představení gejzíru bylo potěšením pro turisty, začali jsme se scházet minimálně půlhodinu před začátkem, posedali jsme si na lavičky jako v kině a s krásným počasím čekali na představení. Přesně v 10 hodin 10 minut přišel mladík a ke gejzíru nám popovídal pár zajímavostí. Mezi tím vhodil do otvoru kus ekologického mýdla a po 5-ti minutách se začala valit pěna, pak to začalo bublat a nakonec gejzír vytryskl. Tehdy byla vysvětlena záhada, jak gejzír pozná přesný čas. Tajemství je právě v kousku mýdla. Gejzír se totiž uvnitř skládá ze dvou komor s různými teplotami. Vrchní studená voda se ochlazuje venkovním vzduchem, zatímco spodní je ohřívána vulkanickou činností. Mýdlo způsobí promíchání vod různých teplot, což způsobí erupci. V závislosti na počasí může gejzír stříkat až do výše 20-ti metrů a tryská celou hodinu.

     

Etapy začínající erupce gejzíru

Jakmile jsem pořídila dostatečné množství fotek, na řadě byla návštěva termálních jezírek zbarvených rozličnými barvami. Celé místo se dalo projít za hodinku, s focením a zastavováním tam člověk strávil hodiny i dvě. Ovšem komu by nedělal zápach síry dobře, tak dlouhou dobu by tam asi nevydržel.

Champaigne pool

Jezírko brčálové barvy

Poslední zajímavostí tohoto místa bylo bahenní jezírko, které bylo na odlehlém místě za první odbočkou, když se přijíždělo do termálů. Toto bahenní jezírko bylo přístupné k pozorování zdarma a kupodivu mně zaujalo nejvíce. Nezapáchalo a pozorovat legrační na různých místech ˝vyplivující˝ kusy bahna by mě bavilo nejdelší dobu.

Na Novém Zélandu se celkově spoléhá na čestnost lidí, tedy že si poctivě platí členství klubů a center, které navštěvují, platí vstupné a žádají jen takové slevy, na které mají nárok. Ale na druhou stranu se mi v obchodech několikrát kontrolovat účtenku, zda natipované ceny opravdu korespondují nálepkám nebo cedulkám. Netvrdím, že to byla chyba pokladníka, spíš asi systému, ale často mi bylo vráceno pár dolarů, v některých obchodech si dokonce zákazníků cení tak, že mi vrátili peníze a vybrané zboží mi dali zadarmo.

Zdroj: Autor: Pavla Sehnalová, Foto: Zbyněk Michlovský