Výstava Čínská malba: ZHANG XIAOGANG, FANG LIJUN, FENG MENGBO

Přinášíme zajímavosti, komentáře a tipy k výstavě konané v Praze v Galerii Rudolfinum. Tato výstava trvá do 28. 12. 2008, i když v naší soutěži nevyhrajete lístky zdarma, máte možnost si za snížené vstupné (60,-) prohlédnout obrazy tří patrně dnes nejvýznamnějších čínských malířů střední generace.

Nynější pražská výstava je koncipována jako přehlídka dosavadní tvorby. U každého autora jsou akcentovány klíčové obrazy z devadesátých let, pocházející ze soukromých čínských sbírek, které charakterizují zásadní směřování jeho díla. Velký prostor je následně věnován nejnovějším obrazům. Je třeba zdůraznit, že všichni tři malíři koncipovali a vytvořili ta nejdůležitější díla přímo pro pražskou výstavu, pro konkrétní prostor Galerie Rudolfinum s jasným vědomím významu tohoto projektu.

ZHANG XIAOGANG

Malba Zhang Xiaoganga (* 1958), inspirovaná rodinnou fotografií z doby kulturní revoluce, ale například i evropskou tradicí surrealismu, zkoumá představu identity v čínské kultuře kolektivismu. Dílo se soustřeďuje kolem konceptu ˝rodiny˝ – konkrétní i rozšířené na nejširší společnost a Zhangovy portréty zobrazují nekonečnou genealogickou řadu imaginárních sobě navzájem velice podobných předků a předchůdců. Koncept paměti, záchytného bodu v toku času, přenesl autor v nejnovější tvorbě také na prázdnou krajinu a interiéry, jimiž prošla minulost a zůstala jen nostalgická vzpomínka.

FANG LIJUN

Fang Lijun (* 1963), jeden z vůdčích představitelů tzv. cynického realismu, přetavil osobní zkušenost dětství a především konce 80. let do figurálních scén zdánlivého harmonického klidu, skrývající však až potměšilou reakci na domácí politické události. Počátkem nového tisíciletí přechází jeho tvorba od lokálních, žánrových scén až k monumentalizaci nadsazeného patosu davových scén někde uprostřed oblaků mezi nebem a zemí, nad vzdutými mořskými živly. Nová realita jeho nadlehčeného hedonismu v našem prostředí bezděčně odkazuje na nadzemskou realitu barokních nástropních fresek.

FENG MENGBO

Od malířských počátků v duchu politického popu přesunul Feng Mengbo (* 1966) už v polovině 90. let hlavní těžiště své tvorby k počítačově generovaným videosekvencím. Řada těchto prací, často kritizujících cynismus počítačových her a záměrně využívajících jejich formálních postupů, vyústila v nedávné době v návrat k obrazům. Jejich základem je počítačově konstruovaná obrazová struktura dotvářená v reálu klasickou malbou. Nejnovější série krajin je neobyčejně bohatě vrstvená zpráva o historii klasické čínské malířské disciplíny.

Doporučený doprovodný program:
Odpoledne (nejen) pro seniory:
Galerie Rudolfinum a kavárna, úterý 16:00
25. 11. 2008
Čínská malba – Zhang Xiaogang, Fang Lijun, Feng Mengbo
Komentovaná prohlídka výstavy + posezení při kávě v kavárně Rudolfina.

ZHANG XIAOGANGOVA PAMĚŤ DOBY
Chang Tsong-zung

Tajná komnata
Zhang Xiaogangův obrazový svět zapadal po roce 1989 nánosem prachu, odsouzen do tajné komnaty, ke které měl klíče jen a jen on sám. Tu a tam rozvířilo prach světlíkem dopadající venkovní světlo a stín, a jen bílý šum tam přinášel chuť okolního světa. V tomto světě si Zhang Xiaogang uspořádal svůj citový život, zde nalezl model vyjádření čínské duše a propracoval způsob, jak na veřejném prostoru vystavět osobní zpověď. V tajné komnatě dozrál dobový vzorec otevřených dveří a příčnými řezy byl pak rozporcován do zdánlivě nesourodého deníku, z něhož trčela klišé a citace. V této komnatě nalezl Zhang Xiaogang útěchu a sny jinde neexistující, neboť zde čas běží pozpátku, život se vrací do svého prvopočátečního zmatku, jen zde lze znovu pozorovat páchání hříchu.
Zhang Xiaogang dokončil v roce 1982 Akademii výtvarných umění. Jeho obrazy z doby studia vycházely z přímého smyslového vnímání přírody, jednoduché a upřímné, snažící se postihnout životní rytmus duše. Prvotní představa tajné komnaty se začala objevovat v roce 1984, poté, co byl hospitalizován s žaludečním krvácením následkem nestřídmého požívání alkoholu. Ve chvíli tělesné devastace a hrozby smrti se duchovní opojení venkovskou krajinou a melancholie umění ran čínského jihozápadu, které v osmdesátých letech stále přetrvávaly, najednou jevily nepodstatnými. Duch nemocničního pokoje: strašidelné nemocniční prostěradlo, oddělené vnímání částí těla a orgánů, v pozdějších obrazech spojeny ve fantaskním a přesto opravdovém svědectví, pokroucené objekty se staly realistickým zobrazení stavu existence. V pamětech malíře je zvlášť vyzdvihován El Greco a Salvador Dalí jako umělecká inspirace a Sartre a absurdisté jako myšlenkový základ tohoto období. Malíř sám nazývá své zážitky z nemocnice ˝dobou duchů˝, je to období přímého protknutí vnímání vlastní existence s životem a smrtí.
Když vyšel z tajné komnaty nemocnice, prošel Zhang Xiaogang mnohaletou fantasktní tvorbou. Na filozofickém základě vytváří subjektivní spekulace o smyslu života a posmrtné krajině, nádherné obrazy blížící se formalismu. Toto je malířovo ˝období druhého břehu˝. Podruhé vchází do tajné komnaty po událostech na Náměstí nebeského klidu v roce 1989. Ztvárnění posmrtného života v náboženství (převážně křesťanském a buddhistickém) v té době se vyznačuje spojením ikon a symbolů, v době studentských protestů roku 1989 se zabarvuje tragickým hávem, kompozice se dramatizuje. Knihy, nože, karty, useknuté údy atd. jako symboly ideálů a zanícení se scénicky naaranžují do divadelního prostoru ve tvaru obří knihovny. Jasná výpověď přes svou akademičnost, téměř srovnatelnou s argumentací studentské diplomové práce, se po událostech na Náměstí nebeského klidu velice rychle změnila na důstojné requiem. Polemická výpověď byla dovedena do památníku epochální tragédie. Zhang Xiaogangův dějinný smysl je epochální, dokonce můžeme říct že fatalistický, a tragédie se tak oddaluje osobním prožitkům. Tato tragická tajná komnata je a zůstává přes svůj historický časoprostor a nejrůznější známé symboly abstraktním a odtrženým prostorem, který se oddělil od historického dějiště. Toto odtržení reflektuje úsilí čínských intelektuálů osmdesátých let o dosažení prostých ideálů, jak malíř v roce 1990 napsal: ˝Pevně věřím, že veškerá trápení a rozčarování, které jsme doposud zažívali a stále zažíváme, rozhodně nejsou jen souhrou náhod, a nepatří jen a jen nám osobně.˝ (dopis z listopadu 1990) Když se univerzální stane vytyčeným cílem, osobní prožitky se také nutně zobecňují. Důvodem malířova zobecnění historických souvislostí, když pomineme tento druh prázdnoty nebetyčného chvástání, je na hlubší úrovni především fakt, že předmětem jeho inspirace se, co se myšlení a ideálů týče, stali Evropané vzdáleni od něj několik generací. Až po své cestě do Německa v roce 1992 si Zhang Xiaogang uvědomil, že i jeho staří známí mají svůj historický kontext, a že se od současného Evropana liší. ˝Jen se na mě podívej, dostal jsem se do rodiště Nietzscheho, Wagnera, Hesse, Heideggera, Kiefera, a nedokážu skrýt svůj smutek. Tato zvučná jména, která nám kdysi dávala sílu, jsme považovali za své spřízněné duše. Nevím kdy a kde jsme si začali jasně uvědomovat, že naše pravé jméno je vlastně Čína.˝ (dopis z roku 1992)
Zhangova tajná komnata, kam se zavřel po incidentu na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 a kde zůstal až do roku 1992, je knihovnou plnou scénářů tragédií, které dávnými výkřiky v sobě spojily současný život a historickou skutečnost. Zhang Xiaogang se znovu začal zaobírat tématem své tvorby počátkem roku 1993, kdy se opět vrátil z Evropy, a podrobněji začal zkoumat své okolí a blízké. Chtěl najít vhodnější způsob vyjádření utváření jejich psyché. Dřívější symboly a kulisy odložil do starého železa. Sice stejně jako dříve otevřel dveře tajné komnaty, teď však uviděl svět téměř neviditelný pod tlustou vrstvou prachu paměti a emocí. Už to nebyla ˝velká duše˝ osmdesátých let, ani společenská vřava historického dění, ale ve vlastní paměti objevil duši spoutanou v objetí a zjizvenou dějinami. Tady se zlý sen historie a intimní tajemství překrývají a nejskrytější zášť se stává tím nejveřejnějším a nejrozšířenějším modelem.

Výstava je pořádána ve spolupráci s Hanart TZ Gallery, Hongkong. Kurátoři: Petr Nedoma a Chang Tsong-zung (Hongkong)

Zdroj: Tiskové zprávy a propagační materiály Galerie Rudolfinum, spolupráce Klára Derzsiová