Bez tréningu to nepůjde

Autorka článku: Radka Kvačková Jsou lidi, kteří o prázdninách odpočívají, a jsou jiní, co využívají volných dnů k tomu, aby se něčemu novému naučili. Nechci se chlubit, ale patřím k těm druhým. Letos jsem se rozhodla naučit odpočívat. Budu to totiž potřebovat. Během několika let mne čeká tak zvaný ˝zasloužený odpočinek˝.

Někteří se něj těší. Mně je jasné, že pro někoho, kdo netrénoval, nebude vůbec žádná legrace vyplnit den bez povinností.
Už jsem si to párkrát zkusila, zatím nanečisto. Měřím třeba, na jak dlouho se mi podaří protáhnout snídani. Jsem na čtyřiceti minutách, ovšem s novinami. Možná se mi časem podaří dotáhnout to na hodinu, ale na víc asi už ne.

To je problém. Protože i tak budu mít v jedenáct odcvičenou svou desetiminutovku, uvařený oběd, poklizeno z nejhoršího a musím řešit otázku co dál?

Většinou bývám bazradná, jako babička Filipína, která, když k nám přijela, pořád žadonila, ať jí dáme něco na práci. Po jejím odjezdu jsme měli plnou kredenc nasušených domácích nudlí a maminku bolela z toho stálého vymýšlení dalších a dalších činností ještě několik dní hlava.

Některým lidem jde přitom odpočívání docela dobře. Třeba mému muži. Ten už je v penzi nějakou dobu a tak má přede mnou náskuk. Před polednem bývá ještě v pyžamu a z novin mu zbývá přečíst aspoň polovina. Prý proto, že čte pořádně.

Nutno ale říct, že i on se musel učit. Ještě půl roku poté, co přestal docházet do úřadu, měl tendenci pořád něco opravovat.
Naštěstí nás před tím vyplavila ta velká potopa, takže bylo co. Dokončil nedodělky po řemeslnících, vytmelil všechny škvíry v domě, natřel vrata na světlejší odstín, další vrstvu dopřál i fasádě. Potom už jsem se bála odejít, aby na ni nepřidělal třeba červené puntíčky. Proto jsem mu navrhla, aby začal psát paměti.

To byl dobrý nápad, protože ho zaměstnal na celou zimu a potomkům zajistil do budoucna zajímavé čtení. Možná by mělo být povinné napsat na penzi (za penzi?), co si pamatujeme.

Ani takové sepisování nevydrží ovšem člověku na léta. Jediný účinný způsob, jak se připravit na důchod, je proto zřejmý: naučit se lenošit. A pokud k tomu chybí nadání, musí nastoupit píle. Minulý týden jsem začala se zpomalováním chůze. Už jsem na pěti kilometrech v hodině a když budu ještě chvíli snažit, do konce prázdnin se možná dostanu pod čtyři. Zároveň začínám pilovat civění. Napřed na televizi, později i do prázdna.

Autor: Radka Kvačková, Foto: Internet
Povídka je z knihy Radky Kvačkové OČIMA TCHYNĚ