Jak využívat moc našeho podvědomí – 42

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsem končil tím, že bychom neměli plýtvat svou energií na nedůležité záležitosti. Konstatoval jsem dávno známou pravdu, že sebedůvěra jedince je tím nejcennějším, co každý z nás má. Jestliže je v nás pevně zakotveno přesvědčení, že jsme dobří, pak zvládneme všechno, co nám život přináší. Přitom bychom ale neměli zapomínat na to, že žijeme obklopeni jinými lidmi a že bychom se měli naučit empatii, tedy vcítění do myšlení druhého.

Krasovědná teorie o tomto pojmu říká, že je základním předpokladem
Estetického prožitku při vnímání uměleckého díla. Filosofie naproti tomu
uvádí, že v mezilidských vztazích jde o prožívání citů navozené city jiné
bytosti. V našem běžném životě bychom z toho mohli vyvodit ponaučení:
˝Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jiným.˝ A toto rčení je také jedním
z předpokladů toho, aby nás lidé měli rádi.
V této souvislosti si pak můžeme připomenout, že podvědomí je jakousi naší knihou života. To, co do ní zapisujeme, jsou nejen události, ale i naše pocity. A co člověk do té své knihy zapíše – obrazně řečeno ˝zaseje˝ – to také sklidí. Proto prvním pravidlem příjemného člověka je ohleduplnost. Ohleduplnost, která vyplývá z naší empatie˝ – tedy vžití se do postavení
a myšlení toho druhého. Z toho je pak vyvozeno druhé ponaučení nebo heslo: ˝Chovej se k jiným lidem tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě˝. Třetím ponaučením je naslouchání: ˝Nemluvte jen o sobě a nechte také mluvit jiné, neskákejte jim do řeči.˝ Ono to naslouchání jiným lidem je umění – a lze řici, že je neovládá každý. To možná znáte sami z vlastních negativních zkušeností. Tuto část našeho povídání bychom tedy mohli zakončit výrokem Emila Ludwiga: ˝Člověk se nemá starat o to, aby přišel do nebe, ale aby nebe přišlo do něho. Kdo nebe nenosí v sobě, marně je bude hledat v celém vesmíru.˝
Určitým opakem empatie je fanatismus. Nemám rád fanatiky už proto, že
dokáží i z původně dobré myšlenky udělat její opak. Historie nám o tom dává
řadu příkladů, kdy se fanatici ve jménu ˝dobré věci a ideje˝ dopouštěli zločinů
a krutostí. Stačí připomenou jen církevní inkvizici. Tato řada fanatických
případů by byla velmi dlouhá. Ať už bychom sáhli do náboženského ˝koše˝
(a to jak východního, západního, jižního nebo severního) nebo do ˝košíku˝
nacionálního – rovněž ze všech světových stran.
Co spojuje všechny fanatiky bez ohledu na jejich víru nebo barvu pleti? To,
že jsou zaujati pro nějakou myšlenku, názor nebo víru. To by ovšem samo
o sobě nebylo špatné. Ale oni nejsou jen zaujati. Oni jsou slepě zaujati a žádný
jiný názor nebo postoj neuznávají.Tolerance je jim cizí a proto všechny ostatní
lidi, kteří nesdílejí jejich slepou víru, nesnášejí. Nejen že je nesnášejí, ale oni
je doslova a do písmene nenávidí jako nepřítele. Jedním z těch dnešních
nejkrutějších a nejbezohlednějších projevů fanatismu je terorismus. Nejenže
teroristé si vůbec neváží života jiných lidí. Oni si neváží ani vlastního života.
Důsledkem toho jsou pak sebevražedné atentáty.
Fanatici jsou ale i v jiných sférách našeho života. Pohybují se mezi námi.
Ať již jde o ty zmíněné náboženské fanatiky nebo třeba o fanoušky různých
sportovních klubů, kteří dokáží téměř po každém víkendu plnit stránky novin
svými násilnými kousky, excesy a exhibicemi. Fanatici jsou ale také mezi
léčiteli a lékaři. Už proto, že mezi poctivými léčiteli najdeme i šarlatány,
kteří zneužívají lidské bolesti ke svému snadnému obohacování. Právě mezi
šarlatány je mnoho fanatiků, kteří dokonce své pacienty zabíjejí. Určitě jste
také četli o slovenském léčiteli, kterému jeho ˝pacientka˝ zemřela přímo pod
rukama, protože jí nedovolil, aby vyhledala lékaře. Jiný léčitel zase ˝léčil˝
zhoubný nádor prsu tak dlouho, že už bylo skoro pozdě na medicínský zákrok.
Naštěstí pacientka ještě na poslední chvíli prozřela a podstoupila potřebnou
chemoterapii a ozařování. Zachránila si život, ale stala se terčem fanatiků,
kteří jí neomaleně vytýkali, že prý ˝zradila˝ alternativní medicínu, když se
obrátila na onkologa. Z toho plyne, že někteří léčitelé uznávají pouze svou – tzv. ˝alternativní medicínu˝. Stejně jako někteří lékaři pohrdají všemi
˝šarlatány˝, aniž by rozlišovali mezi těmi špatnými a dobrými léčiteli. Pro
fanatiky je typické právě to ˝házení do jednoho pytle˝ menšiny podvodníků
s většinou poctivých léčitelů, kteří ve své činnosti vidí i určité poslání –
pomáhat lidem. O tom ale budeme pokračovat zase příště.

Klub dr. Murphyho v ČR
Dnes máme poněkud špatné zprávy. Ale na začátek nám dovolte zopakovat (pro ty, kdo nečetli předcházející články) základní údaje.
Klub dr.Murphyho v ČR nese jméno dr. Josepha Murphyho (1898-1981), významného představitele proudu psychologického myšlení, jež vyzvedá úlohu podvědomí v lidské psychice. Klub, jehož dr. Murphyho v ČR (Sídlem klubu je Brno – Horácké nám. 5, 621 00) začal fungovat ve smyslu svého poslání. Tím je šíření myšlenek tohoto významného vědce a jeho následovníků o moci podvědomí, jako rozhodující síly, která určuje nejen duševní, ale také tělesný a společenský rozvoj člověka. Jsou a budou to tedy hlavně přednášky pro veřejnost. V Brně se uskutečníly již tři a jejich tématy byla MOC PODVĚDOMÍ (zdraví, úspěch a o chudobě a bohatství) Můžeme říci, že měly u poslluchačů úspěch. Přednášel předseda klubu PhDr. Zdeněk Chmel, který je jedním z pokračovatelů dr. Murphyho u nás a na toto téma publikuje populární články a napsal i knihu ˝Jak využívat moc podvědomí˝.
Také už váte, že dnes už má klub přes šedesát členek a členů ze všech koutů naší republiky a další stále přibývají. Mediálními partnery klubu jsou měsíčník Meduňka a internetový portál: http://www.tretivek.cz a první krůčky za sebou mají i vlastní webové stránky klubu http://www.murphy.webnode.cz.
To samozřejmě nejsou ty špatné zprávy. Ve smyslu pozitivního myšlení jsme začali kladnými informacemi. Ty špatné zprávy vycházejí z toho, že jsme finančně na mizině. Jistě chápete, že zajištění přednášek pro veřejnost si vyžaduje určité náklady – i když předseda klubu přednáší bez nároku na odměnu. Je to pronájem sálu, tisk plakátů a jejich výlep, které v Brně – i při úsporném režimu přišly na 13.000 Kč. Něco se nám vrátilo ze vstupného (asi 2.000 Kč), ostatní jsme uhradili z výnosu členských příspěvků (zhruba od poloviny členů), sponzorských darů zakládajících členů Elišky Mošnerové a Ivo Provazníka a také z půjčky od předsedy klubu. Jedním ze základních nedostatků je, že zhruba polovina členů neuhradila svůj členský příspěvek. Proto se na ně znovu obracíme s výzvou, aby splnili členskou povinnost a zaplatili 250 Kč na bankovní účet č. 189206968/0600. Protože je už téměř 12 měsíců roku za námi, upozorňujeme, že členský příspěvek na rok 2008 platí od května 2008 (kdy byl klub založen) do května 2009. Ve zprávě pro příjemce nezapomeňte uvést své příjmení.
Abychom mohli zajistit jarní přednášky, na to nám ale zatím členské příspěvky stačit nebudou. I když upravíme cenu vstupného a budeme šetřit na propagaci, nestačí to. Zatím jsme nedostali žádný grant či příspěvek z veřejných zdrojů – prostě jsme tím, že jsme získali registraci u MV ČR až na podzim, promeškali termíny k podání žádosti. Půjčku od banky si brát nechceme. Proto se obracíme na své příznivce se žádostí o bezúročné půjčky (samozřejmě na základě písemné smlouvy, kde dohodneme splátkový kalendář) a nebo sponzorské dary (ve smlouvě bude uvedena reciprocita – co klub poskytne sponzorovi). Budeme vděčni za každou pomoc.
Ještě technická stránka věci: Kdo by měl zájem takto klubu přispět, prosíme ať to sdělí předsedovi na adresu Horácké nám. 5 621 00 Brno nebo tel: 549 257 402, 604 158 676 drzch@quick.cz, který s ním (nebo s ní) dohodne podmínky.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet