Důchodce a duchovní život – Tělo a duch

Autor článku: František Benda Tělo a duch Je mnoho lidí, kteří se nijak zvlášť nezabývají pozadím svých životů. Proexistovávají se svými dny s jedinou starostí – aby přežili. Vždy se ale našlo dost takových, kteří si uvědomovali, že žít přece jen není jen tak, že vše, co nás potkává, je nějak podmíněno, takže rozpoznáním této závislosti a hospodařením s ní by bylo možno život – alespoň do nějaké míry – ovlivnit.

Hledajících bylo mnoho, úspěšných i neúspěšných. Ti neúspěšní mnohdy zneužívali svého charismatu nebo okamžité společenské moci k nátlaku na své okolí, nutíce je, aby – třeba i proti vlastnímu přesvědčení – přijalo jejich víru. Úspěšní pak byli záhy obklopeni žáky, lačnícími po poučení. Naprosto perfektní poznání však bylo zatím odepřeno všem, přičemž se zdá, že i tak je v nedohlednu. Ale zachovalo se mnoho směrů, k němu se víceméně přibližujících. Ne všechny se však navzájem respektují, neboť lidská řevnivost pronikla i sem.
Přesto jsme informováni natolik, abychom si mohli vybrat a držet se některého z doporučovaných směrů, byť s vědomím, že není zcela dokonalý, že vždy ještě zbývá něco neobjasněno. Pro běžný život je to dostačující – jsme snad v jiných směrech zcela perfektní? No tak, smiřme se s tím.
Někdejší Kristův problém ˝Co Bohu a co císaři˝? se nám přetransponoval do otázky ˝co tělu a co duchu˝? Tělo dostává většinou mnoho, u některých dokonce všechno. Ale ani duch nepřichází leckde zkrátka. Stále je dost i takových, kteří se mu snaží sloužit ze všech sil.
Směry, které se touto problematikou zabývají (a jsou v našem dosahu, takže bychom z nich mohli vybírat), se dost různí. Ty vysloveně sportovní mají k duchovnímu prožívání dost daleko, kdežto ony ryze duchovní mají zase v programu tělo spíš potlačovat než rozvíjet. Jsou i takové, které s oběma stranami jen tak koketují.
Před dobou dosti dávnou padla otázka: které ásany, tj. cvičební pozice, doporučuje jóga pro přímé držení těla? Dlužno dodat, že otázka přišla z tehdejšího sokolského prostředí, v němž hrálo důležitou roli heslo ˝v zdravém těle zdravý duch˝, a to jak ve smyslu zdravotním, tak i vlasteneckém. K sokolskému směru neodmyslitelně patřilo cvičení prostných a používání rozličného tělocvičného nářadí. Vý-sledkem mělo být přímé, hrdé držení těla, které ostatně takto zaměřené lidi od ostatní populace výrazně odlišovalo.
A co na to jóga? Ta má v podstatě úsilí o dosažení ˝psycho-somatické rovnováhy˝, což znamená rozložení sil do oblasti jak tělesné, tak psychické. Výsledek byl překvapující – jóga nemá speciální ásany, zaměřené jmenovitě na podporu těch svalů, které udržují trup vzpřímený. Neznamená to ovšem, že by tento problém opomíjela nebo zanedbávala. Zatímco v sokolském (zajisté prospěšném a neopominutelném) směru je takový postoj cílem, v józe je spíš vedlejším produktem. Jóga usiluje o harmonické podmínky v celém těle, takže věnuje potřebnou péči jak tělu, tak i duchu.
Zkušenost ukázala, že zdraví znamená nepochybně důležité vybavení pro zdárnou prosperitu těla, ale že není bezpodmínečně nutné a rozhodující. Celosvětová historie připomíná mnoho velkých duchů, kteří měli se svým zdravím dost závažné problémy, a přesto se jim silou vlastních myšlenek podařilo vyniknout. Lze tedy jen s potěšením konstatovat, že současný společenský trend si pozorně všímá problematiky podobně postižených lidí a snaží se jim v mnohém pomoci.
Tělesné postižení je ovšem jen to, které je na první pohled vidět. Vedle toho jsou i jiná postižení, na pohled nezjevná, kterými někteří lidé trpí neméně, jenomže se jim to daří dostatečně často před cizími zraky skrývat. Pomoc takovým je dost problematická, neboť se zpravidla ostýchají se svými problémy svěřit, a prozradí je teprve odlišnost jejich chování v některých citlivých chvílích.
Ale jako mohou být vykompenzovány některé menší tělesné nedostatečnosti vlastním úsilím při zařazení vhodného cvičení do denního programu, tak také při těch problémech nezjevných lze lecčemus odpomoci výcvikem duchovním. To není náboženský nábor, nýbrž pouze upozornění, že v tom stavu, který nevyhovuje nebo dokonce přináší problémy, není rozumné pokračovat a měla by se hledat cesta ven. A jinudy, než branou kontroly vlastní psychiky, cesta zřejmě nevede. Co se ukázalo jako nevýhodné, je nutno opustit, a ne v tom dále urputně pokračovat.
Podle zjednodušeného schématu má naše tělo dvě složky, a to tělesnou a psychickou. Sloužit výhradně, nebo alespoň převážně pouze jedné z nich se zjevně nevyplácí. Vyjít z tohoto stavu není samozřejmě jednoduché, do změn se nikomu moc nechce. Tělo potřebuje pohyb, psychika naopak myšlenkové zklidnění. Plnit oboje znamená vložit do navyklého života ne příliš vítanou změnu. Tělo chce jíst a užívat si, psychika upřednostňuje půst a všeliké uskromňování. Harmonie není tedy nijak laciná, pro její dosažení je zcela zřejmě také něco vytrpět. Vyrovnaný člověk pak kráčí vzpřímeně sám od sebe; stoicky prochází nepřízněmi osudu, a místo obav z budoucnosti věří, že problémy se mu podaří pomocí svého přístupu zdárně vyřešit tehdy až přijdou.

Autor: František Benda, Foto: Internet