Procházky literaturou

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Německá literatura Nyní jsme v Německu, na konci 19. a na počátku 20. století. Politická situace je složitá a všechno směřuje k vypuknutí I. světové války, ale přichází i doba mezi dvěma světovými válkami, do které spadá těžiště slavných německých děl, o kterých budeme hovořit.

Hermann Hesse, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1946
Hermann Hesse se narodil 2. července 1877 Calw, Švábsko, Německo a zemřel 9. srpna 1962 v Montagnole, Švýcarsko. Byl německo-švýcarský prozaik, básník a esejista Jeho otec přišel do Německa z Estonska roku 1873, matka a další příbuzní z její strany působili po léta jako křešťanští misionáři v Indii a tak pokládali za přirozené, že jejich syn půjde po stejné dráze.. Roku 1891 vstoupil Hesse do evangelického semináře v Maulbronnu ale po půl roce odešel a následující pobyt na gymnáziu v Cannstattu trval sotva rok. Jeho rodina se tak konečně smířila s tím, že z jeho studií nic nebude, a dala ho roku 1893 do učení na knihkupce v Esslingenu. Zřejmě se tak odstartovala jeho bohatá literární dráha.

Roku 1894 se stal zámečnickým učněm v Calwu v továrně na věžní hodiny a od roku 1895 se vrátil k povolání knihkupce a byl pilným samoukem ve studiu klasických jazyků a dějin evropské a orientální kultury.Roku 1899 se odstěhoval do Basileje, našel si klidné místo v knihkupectví a přitom psal. Zpočátku lyrickou poezii. Díky úspěchu prvního románu, romantického příběhu Peter Camenzind (1904), si mohl po pěti letech dovolit knihkupectví opustit. Usadil se v Gaienhofenu na břehu Bodamského jezera a oženil se s šestatřicetiletou fotografkou Marií Bernoulliovou, se kterou měl tři syny. Zde také napsal svůj druhý román V soukolí, uveřejněný roku 1906, ve kterém shrnul traumata svého dětství a puberty. V roce 1911 se mu splnil dávný sen.Podnikl cestu do Indie a do Indonésie, ale pobyt v těchto zemích neznamenal pro Hesseho žádné ztotožnění s východním světem. Hesse si spíše uvědomil, že je jako člověk Západu odlišný a že pro něj příslovečné světlo z Východu není řešením, protože ho musí hledat v sobě. Po návratu z cesty se Hesse s rodinou usadil roku 1912 v Bernu, což byl počátek jeho trvalého pobytu ve Švýcarsku. V té době napsal dva do značné míry autobiografické romány o umělcích Gertruda (1910) a Panský dům (1914) a povídkový triptych Knulp (1915) o tulákovi, který rozdává lidem svou radost.

Hesse s válkou nesouhlasil, ale byl stále německým občanem. Přihlásil se proto na vyslanectví a byl zařazen k bernskému oddělení německé péče o válečné zajatce.. Když pak otiskl v listopadu roku 1914 v Neuen ZĂźricher Zeitung antimilitaristický článek Ó bratři, pryč s tóny těmi, nazvaný podle verše z Schillerovy Ódy na radost, stal se terčem nenávistných útoků německého tisku, který jej označoval za vlastizrádce. Jeho humanistickou výzvu bohužel odmítli i představitelé německé kultury. Po několika životních ranách Hesse propadl depresím a tak se podrobil psychoanalytické terapii. Psychoanalýzu pak začal hlouběji studovat, protože ji chápal jako obecně použitelný nástroj pro pochopení rozporných nebo skrytých motivací lidského jednání.

Roku 1923 přijal švýcarské státní občanství. Hessova umělecká tvorba v období mezi dvěma světovými válkami vycházela ze spojení evropského humanismu, indického buddhismu a Jungovy psychoanalýzy. V tomto duchu napsal Hesse román Demian (1919) a novely Klingsorovo poslední léto (1920) a Siddhártha (1922). Především posledně jmenovaná novela, líčící cestu muže jménem Siddharta za osvícením v době vystoupení Buddhy, patří k jeho mistrovským dílům.

Následující tři díla jsou opět mistrovská. Prvním z nich je kompozičně složitý psychologicko-filozofický román Stepní vlk (1927) postavený na autorových úvahách o rozpolcenosti lidské duše. Po něm následoval román Narcis a Goldmund (1930) s námětem ze středověku, ve kterém se Hesse zabýval harmonizací pudových a duchovních stránek lidské bytosti. Roku 1931 Hesse vydal ˝pohádku˝ Pouť do země východní s tématem osamělosti duchovního člověka v naší době.

Vyvrcholení Hessovy tvorby je pak jeho poslední, utopický román Hra se skleněnými perlami (1943) odehrávající se v daleké budoucnosti, na kterém Hesse pracoval od roku 1932 a do něhož vložil všechny své dosavadní zkušenosti a víru v nepřemožitelnost myšlenky, postavené do služby života. Kniha musela vyjít ve Švýcarsku, protože se Hesse dostal na nacistickou černou listinu. V roce 1946 mu byla jako sedmému německy píšícímu autorovi udělena Nobelova cena za literaturu za ˝jeho oduševnělou literární tvorbu, která svou odvahou a hloubkou současně ˝představuje klasické humanistické ideály a vysoké stylistické hodnoty˝ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Hessova tvorba, přeložená do češtiny:

Stupně, Mladá fronta, Praha 1964, přeložila Hana Žantovská,
Stepní vlk, Odeon, Praha 1972, přeložil Vratislav Slezák, znovu 1989 a 1990 a Argo, Praha 2006.
Narcis a Goldmund, Odeon, Praha 1978, přeložil Vratislav Slezák, znovu Argo, Praha 1995 a 2005.
Siddhártha, Vyšehrad, Praha 1984, přeložil Miloš Černý, znovu 1995 a 1997, pak Aulos Praha 2002 a Argo Praha 2003.
Večerní mraky, Lyra Pragensis, Praha 1989, báseň s německým názvem Abendwolken,
Malé radosti, Melantrich, Praha 1993, přeložil Vladimír Tomeš, výbor drobných próz, povídek, životopisných črt, fejetonů a úvah.
František z Assisi, Volvox Globator, Praha 1998, přeložil Luděk Kubišta,
Gertruda; Malý svět, Argo, Praha 1999, přeložila vana Vízdalová, třetí svazek souborného Hessova díla.
Panský dům; Kniha vyprávění; Knulp, Argo, Praha 1999, přeložili Vratislav Slezák a Vladimír Tomeš, čtvrtý svazek souborného Hessova díla.
Obrácení Casanovy; Otec Matthias, Volvox Globator, Praha 1999, přeložil Milan Navrátil,
Napříč Itálií, Volvox Globator, Praha 2000, přeložil Luděk Kubišta
Lázeňský host; Cesta do Norimberka; Stepní vlk, Argo, Praha 2000, přeložil Vratislav Slezák, sedmý svazek souborného Hessova díla.
Hodiny v zahradě; Chromý chlapec, Volvox Globator, Praha 2000, přeložil Evžen Turnovský, dvě idyly.
Narcis a Goldmund; Pouť do země východní; Pozdní prózy, Argo, Praha 2001, přeložil Vratislav Slezák a Vladimír Tomeš, osmý svazek souborného Hessova díla.
Hra se skleněnými perlami, Argo, Praha 2002, přeložil Vratislav Slezák, devátý svazek souborného Hessova díla.
Úvahy a imprese, Argo, Praha 2002, přeložil Vratislav Slezák, závěrečný desátý svazek souborného Hessova díla složený z autorových úvah, recenzí, článků, dojmů, vzpomínek a dopisů.
Tajemství duše, Vyšehrad, Praha 2003, přeložila Radka Fialová, překlad Hessových etických úvah s německým názvem Geheimnis der Seele.
Pohádky, Argo, Praha 2004, přeložila Eva Pátková,
Psáno do písku, BB art, Praha 2004, přeložil Vladimír Tomeš, výbor z Hessovy celoživotní básnické tvorby.

Luiz Heinrich Mann (27. března 1871, LĂźbeck – 12. března 1950, Santa Monica, Kalifornie, USA),
byl německý spisovatel, bratr Thomase Manna a strýc několika významných osobností. Leonie, jediná dcera Heinricha Manna, byla provdána za českého spisovatele Ludvíka Aškenazyho.Studoval v Berlíně a Mnichově. Roku 1915 napsal pro časopis Die weißen Blätter esej, kde odsoudil válku a postavil se za demokracii. To vedlo k hádce mezi ním a jeho bratrem Thomasem. Roku 1933 byl vyloučen z Pruské akademie umění a jeho knihy byly nacisty zakázány a ničeny, téhož roku (1933) emigroval do Francie.V roce 1935 získal československé státní občanství. Od roku 1940 žil v USA, kde i zemřel. Protože byl československý občan, byly jeho ostatky převezeny z USA do Prahy, a odtud po 10 letech do NDR. H. Mann byl velice aktivní v antinacistickém hnutí. Roku 1950 byl zvolen prezidentem Akademie umění NDR, ale do Evropy se z USA již nikdy nevrátil.
Díla:
V zemi hojnosti je dílo, které je protestem proti vztahu společnosti k umění.
Profesor Neřád, dílo bylo zfilmováno pod názvem Modrý anděl. Je románem o maloměstském tyranovi, středoškolském profesoru Raatovi – Unratovi. V postavě Neřáda „zdivočelého maloměšťáka.Hrdina je zde zrcadlem prostředí, společnosti, lidských vztahů. Nejde tu zdaleka jen o historii profesora Neřáda, jde o příběh obyvatel města, jde o celou tu společnost „lepších“ lidí
Poddaný, dílo zesměšňuje maloměšťáctví. Mann považuje tento jev ho základ přednacistické doby a následného vývoje k nacismu.
Mládí krále Jindřicha IV.
Zrání krále Jindřicha IV.je historickou alegorií nacistického Německa.
Lidice, dílo je protestem proti nacistickému vyvraždění Lidic. Toto dílo nebylo přeloženo dosud do češtiny.

Thomas Mann - nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929
Thomas Mann se narodil v LĂźbecku v patricijské rodině obchodníka s obilím Thomase Johanna Heinricha Manna. Matka, hudebně nadaná Júlie da Silva Bruhnsová, pocházela z Brazílie a měla v sobě kreolskou krev. Po otcově smrti roku 1893 a rozpadu firmy se rodina přestěhovala roku 1893 do Mnichova, kde Thomas Mann žil až do roku 1933. Zde působil jako volontér pojišťovací společnosti, rok pracoval v redakci satirického časopisu Simplicissimus, poslouchal přednášky na vysoké škole a v letech 1895-1898 byl v Itálii se svým bratrem Heinrichem.S vlastními literárními pokusy začal v roce 1893 (črta Vize) a o rok později debutoval svou novelou Gefallen. První velké dílo, román Buddenbrookovi vyšel v roce 1901. Kniha sklidila okamžitý úspěch. Z Thomase Manna se stal téměř přes noc proslulý německý spisovatel. Roku 1905 se Thomas Mann oženil s dcerou vzdělaného židovského obchodníka Katiou Pringsheimovou, s níž měl šest dětí. V roce 1912 onemocněla Katia tuberkulózou a pobývala dlouhodobě v plicním sanatoriu ve švýcarském Davosu. Její léčba, zážitky ze sanatoria i obavy z možné smrti inspirovaly Thomase Manna k druhému významnému románu, snovému vyprávění z luxusní plicní ozdravovny Kouzelný vrch, na němž začal pracovat v roce 1913 a dokončil ho roku 1924, kdy byl, rovněž s velkým úspěchem, publikován.V roce 1929 pak získal Nobelovu cenu za literaturu „zejména za jeho mohutný román Buddenbrookovi, který během let získával stále vyšší uznání jako jedno z klasických děl současné literatury“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). V roce 1936 získal československé státní občanství a cestovní pas. V roce 1938 odjel do USA, jejichž občanem se stal roku 1944. V tomto období pracoval Mann na rozsáhlé románové tetralogii Josef a bratří jeho, napsané na biblický námět.Po druhé světové válce se Mann vrátil do Evropy a od roku 1952 žil ve Švýcarsku. Roku 1947 vydal své pravděpodobně nejznámější dílo, román Doktor Faustus, napsaný za jeho pobytu v USA. Faustovská inspirace, přenesená do soudobého Německa, spojuje v postavě skladatele Adriana LeverkĂźhna otázky umělecké tvorby a svobody duše. Thomas Mann je pochován ve švýcarském Kilchbergu.
Romány, přeložené do češtiny?
Smrt v Benátkách, Odeon, Praha 1973, přeložil Pavel Eisner, znovu Zahrada, Tábor 2003.
Vyvolený, Odeon, Praha 1974, přeložila Jitka Fučíková,
Novely a povídky Odeon, Praha 1979, přeložila Jitka Fučíková a Dagmar Steinová, obsahuje díla Malý pan Friedemann, Šatník, Tristan, Tonio KrĂśger, Zázračné dítě, Těžká hodina, Smrt v Benátkách, Pán a pes, Krev Wälsungů, Zmatek a raný žal, Mario a kouzelník, Zaměněné hlavy a Zákon.
Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, Odeon, Praha 1979, přeložila Anna Siebenscheinová, znovu 1986.
Buddenbrookovi, Odeon, Praha 1980, přeložila Jitka Fučíková, znovu Práce 1985.
Lotta ve Výmaru, Odeon, Praha 1982, přeložila Anna Siebenscheinová,
Doktor Faustus, Mladá fronta, Praha 1986, přeložil Hanuš Karlach,
Královská výsost, Odeon, Praha 1987, přeložila Anna Siebenscheinová,
Malý pan Friedemann, Vyšehrad, Praha 2003, přeložil Václav Bahník,
Smrt v Benátkách, Aulos, Praha 2003, přeložila Jitka Fučíková, znovu Lidové noviny 2005
Slavní v rodině Mannů
Thomas Mann byl bratr spisovatele Heinricha Manna (1871-1950) a ekonoma Karla Viktora Manna (1890-1949), otec spisovatele Klause Manna (1906-1949) a historika a politologa Golo Manna (1909-1994). Známými se staly i jeho dcery, herečka, kabaretierka a spisovatelka Erika Mannová (1905-1969), spisovatelka Monika Mannová (1910-1992) a ekoložka a spisovatelka Elisabeth Mannová-Borgeseová (1918-2002) a také jeho vnuk psycholog a spisovatel Fridolin Mann (narozen 1940).

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet