Důchodce a duchovní život – Usebrání

Autor článku: František Benda Toto málo používané slovo se týká zvláštního stavu mysli, který jsme schopni sami navodit. Předpokládá to určité duchovní zázemí, ale bezpodmínečné to není. Jsou známy případy, kdy se mysl i nezasvěceného propadla do tohoto stavu a on náhle prožil závratný okamžik osvícení. Pro duchovně založené lidi se jedná o stav cílený, ke kterému zaměřují své často celoživotní úsilí. Nejedná se ale o konečné dosažení osvícení, to je zde ještě značně vzdáleno. Spíš to lze přirovnat k radostnému překvapení, které se dostaví, když po dlouhé cestě konečně v dáli zahlédneme svůj cíl. Už před námi leží jako na dlani – ale ještě tam nejsme

Zpracovávání mysli, které k tomuto stavu vede, má samozřejmě svoji propracovanou metodiku. Však se o ni snažily nesčetné generace. Je sice pravda, že stažení duchovních poznatků do krunýře jakékoliv přízemní metody značně oklestí jejich hloubku, ale jinou možnost nemáme – s náhlým osvícením může z nás počítat jen málokdo. Proto jsme nuceni pozvolna zpracovávat svoji mysl a trpělivě čekat. Duchovní literatura ráda popisuje bleskové procitnutí některého mnicha – nemluví se ale o tisících dalších, kterým tohoto štěstí nikdy nebylo dopřáno.

Zpravidla se udávají tři stupně, vedoucí k prozření. Jsou to koncentrace, meditace a kontemplace. V tom se shodují křesťanská mystika, jóga i buddhismus, i když jim dávají různá jména.

Stručně řečeno je koncentrace snaha o udržení v mysli pouze jednoho jediného předmětu zájmu, rozumí se přednostně duchovního. Ale i ve hmotném světě ji zná každý, kdo se o něco opravdu zajímá. Zajímavý předmět je schopen zaujmout natolik, že vše ostatní se přestane vnímat. Stačí si vzpomenout na někoho, kdo má o něco umanutý zájem, nebo si všimnout malého dítěte při hře.

Meditace jde hlouběji. Představa v mysli už nekolísá, takže je možno přejít k jejímu obecnějšímu významu. Od zvláštního k obecnému, od pojmu k podstatě. Kontemplace pak navazuje spojení s prazákladem vzniku všeho a proniká tam, kde všechny pojmy, obecné i zvláštní, splývají.

Projít těmito obtížnými stupni je dáno pouze několika málo jedincům. Ostatní stojí stranou, mlčky přihlížejíce. Zde platí ono známé ˝mnoho povolaných, ale málo vyvolených˝. O vyvolených však mluví jen ty směry, které vyznávají jednoho boha jako tvůrce veškerenstva. Toho je nutno prosit o milost vyvolení. Jóga a buddhismus spoléhají na vlastní síly, věříce, že cíle lze dosáhnout i bez zásahu odkudsi shůry. Nezříkají se ale nezištné pomoci těch, kteří už pokročili dále. Ti usilující však nejsou od osvícení příliš vzdáleni. Připomíná to stav, kdy znalost cizí země z atlasů, filmů a příruček nás sice může uspokojit a dát nám podrobné informace, ale zdaleka nevyváží pobyt přímo v dotyčné zemi. Jsme tak sice pouze na jednom místě, ale jsme skutečně tam. Obecný přehled, získaný z příruček, je sice zajímavý, ale spíš rozptyluje, než aby vedl do hloubky.

Zde přichází na pomoc usebrání. Jde v něm o okamžitou, komplexní odevzdanost tomu principu, kterému bezmezně věříme. Je vedeno pokorou, nepřipoutaností a všeobjímající láskou ke všemu a ke všem. Přináší okamžitý průhled do jasného světa bez malicherných a dočasných problémů. Překlenuje všechny metodiky a rozdílnosti názorů. Je souhrnem prázdnoty i nekonečna v jednom pohledu, kde jedinec cítí, že v nich sice neznamená nic, ale současně je nepominutelnou součástí tohoto nekonečného kolotání. Znamená to absolutní pokoru, ale současně i pocit dokonalého vítězství sebeodevzdáním. Srdce v něm radostně odevzdává klíče od všech svých bran a cítí, že je zcela zalehnuté vše pronikající milostí.

Takové průhledy netrvají dlouho a nepřicházejí na objednávku. Je k nim ale možno v mysli připravit dispozice a usilovat o ně. Kristus slíbil, že sejdou-li se dva nebo tři v jeho jménu, dostaví se mezi ně. Při usebrání na to stačíme sami.

Autor: František Benda, Foto: Internet