Homosexuální panovníci Evropy 3

Autor: EPOCHA 2005 Václav IV.: Byl skutečně na hošany? Stín podezření z homosexuality padá i na zmíněného českého krále Václava IV., který, jak napsal německý historik Leopold von Ranke, ˝začal vládnout jako dítě a v dospělosti vládl jako dítě˝. Zvláštní je už jeho někdy velmi zjevný odpor k ženám a také jeho údajná neplodnost. Připomeňme si, že z žádného ze svých dvou manželství nám nezanechal potomka. Jeho první žena Johana Bavorská tragicky zemřela 31. prosince 1386 na Karlštejně na následky pokousání velkým loveckým psem. Václava se královnina smrt nijak nedotkla a v době jejího pohřbu si klidně odjel na hrad Žebrák. Stejně tak chyběl na korunovaci své druhé ženy Žofie. Něco takového je s předpokládaným normálním chováním královského chotě jen těžko slučitelné.

Václavovu druhou choť, Žofii Bavorskou, přivedl na pražský dvůr jako půvabné teprve třináctileté děvčátko její strýc Fridrich Wittelsbašský. Zřejmě tak učinil zcela záměrně. Už před tím totiž selhal jeden pokus oženit ovdovělého panovníka s princeznou Janou, dcerou aragonského krále Jana I. Třebaže kronikář Václav Hájek z Libočan v souvislosti s prý záletným králem zaznamenal pověst o jeho milence lazebnici Zuzaně, mohlo být ve skutečnosti všechno trochu jinak.

Kroužek bujarých kamarádů

Václav IV. se od mládí obklopoval nejrůznějšími oblíbenci a důvěrníky z řad nižší šlechty a dokonce i měšťanstva jako byli Jíra z Roztok, Těma z Koldic, Jan Čúch ze Zásady, Štěpán z Opočna či Zikmund Huler. Proč se král stýkal právě s nimi a nevybíral si raději představitele vyšší šlechty, z nichž si tak udělal nepřátele na život a na smrt?

Původem nemajetní zemani jako Jíra z Roztok a měšťanští synkové nevalných mravních zásad jako Zikmund Huler si za pochlebování panovníkovi, přípravu divokých honů a bujarých pitek kupovali královu přízeň, královské úřady a nemálo se přitom na úkor království obohacovali. Náboženský myslitel a sám drobný zeman Tomáš Štítný ze Štítného na ně nepřímo kriticky narážel a zároveň nabádal Václava IV., aby změnil svůj vztah vůči nim: ˝Počestno jest také králi nemieti obyčeje s chaternými a s lehkými lidmi, aby nezlehčil úmysl jeho.˝ Nemohli být tito panovníkovi důvěrníci, na nichž přes všechny problémy lpěl, také jeho milenci?

Český král vzorem elegance

A proč se Václav uchyloval do odlehlých loveckých hradů a příliš se nezdržoval v Praze? Bylo to jen proto, že měl údajně zálibu v samotě a rád lovil? Co když skutečný důvodem těchto útěků byla potřeba přísného soukromí, v němž by se mohl se svými milenci oddat svým přirozeným sklonům. A co pověsti o tom, jak se anonymně pouze v doprovodu kata toulával po pražských krčmách? Nevyhledával přitom ve skutečnosti stejně sexuálně orientované mladé muže? Mnohé se zdá naznačovat rovněž Václavova záliba v módním oblékání výstředních barev. Rád nosíval úzké nohavice, každou jiné barvy, a krátké přiléhavé kabátce z drahých látek. Však byl současníky považován za osobnost, která udává tón dobové eleganci. Dokonce bychom mohli tvrdit, že se oblékal jako gayové, kteří na sebe rádi upozorňují poslední módou jasných barev. Podobně je podezřelé i královo časté střídání nálad a prudké záchvaty hněvu odpovídající spíše chování hysterické ženské anebo stresovaného homosexuála.

Augustinián Ondřej z Řezna o Václavu IV. napsal, že ˝jej učinila proslulým špatná pověst˝. A pražský kanovník Pavel Židek k tomu o panovníkovi dodal, že ˝panny, paní bral bezděky, a když mu bylo učiněno, aby nemohl roditi, kázal před sebú milostníkóm hřešiti, vzda-li by se jemu zachtělo˝. Podle Židka byl tedy Václav voyeur, tedy vzrušoval se pohledem na souložení jiných lidí, protože sám nebyl schopen normálního pohlavního styku. Kanovník to opsal důvtipným výrazem – ˝když mu bylo učiněno, aby nemohl roditi˝. Možná chtěl tímto způsobem překonat zálibu ve stejném pohlaví a zbavit se homosexuální orientace. Vždyť, jak už jsem se zmínil, homosexualita bývala ve středověku považována za ten nejtěžší zločin a králi by přes vysoké postavení a dynastický původ mohlo prozrazení jeho odlišnosti způsobit vážné obtíže. Ostatně kdo ví, zda k prozrazení opravdu nedošlo. Potom by jeho dvojí zajetí a věznění, stejně tak sesazení z říšského trůnu a zbavení titulu římského krále mělo zcela jiné vysvětlení.

Autor: časopis EPOCHA 12/2005 , Foto: Wikipedia