Homosexuální panovníci Evropy 4

Autor: EPOCHA 2005 Jindřich III.: ˝Princ sodomský˝ Příchod renesance uvolnil okovy, jimiž gotika spoutala smyslnost a sexualitu. Homosexuální sklony měli zřejmě náboženský myslitel a humanista Erasmus Rotterdamský, malíř a vynálezce Leonardo da Vinci či další z renesančních géniů sochař, malíř a básník Michelangelo Buonarroti. Mezi stejně založené muže zcela zjevně patřil i Jindřich III., poslední francouzský král z rodu Valois.

Jeho cesta na trůn byla poněkud složitější. Jako v pořadí třetí syn francouzského krále Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské neměl doma příliš velké šance na uplatnění, a proto nepohrdl polskou korunou. V roce 1573 skutečně usedl na trůn na krakovském královském hradě Wawelu, ale dlouho tady nepobyl. Když v následujícím roce nečekaně zemřel jeho starší bratr Karel IX.. a rázem se tak uprázdnil francouzský trůn, Jindřich III. práskl v Krakově do bot. Aby se vyhnul jakýmkoliv komplikacím a složitým jednáním s polskými stavy, utekl v noci z 18. na 19. června 1574 z Wawelu a jeho francouzští dvořané ještě za ním stačili strhnout dřevěný most. Na účet Poláků, kterým utekl král, se tehdy bavila celá Evropa. Přisadil si i rožmberský kronikář Václav Březan, který si zlomyslně zaveršoval: ˝Poláci užralí, krále ztratili.˝

Jaký však byl Jindřich III., který opustil polský trůn, aby usedl na trůn v rodné Francii? Po pravdě řečeno, pro žádnou z obou zemí, kde kraloval, nebyl právě velkou výhrou. Nápadně vysoký a hubený panovník zženštilého chování, ověšený šperky a přehnaně naparfémovaný, neustále obklopený houfem svých mladých milenců, odpuzoval už svým zjevem. Zvláště když se rozneslo, že se na některé dvorské slavnosti obléká jako žena. Však se mu také už v mládí začalo přezdívat ˝princ sodomský˝. Nakonec skončil rukou vraha – dominikánského mnicha Jacquese Clementa, který se pod falešnou záminkou domohl u něho přijetí a bodl ho do břicha.

Protože Jindřichovo manželství s Luisou Lotrinskou zůstalo bezdětné, což vzhledem k jeho sexuální orientaci nepřekvapuje, vymřel jím rod Valois a na trůn usedl jeho vzdálený bratranec Jindřich Navarrský z rodu Bourbonů.

Ludvík XIII.: Svatební noc ve čtrnácti

Dalšího francouzského krále s nápadnými homosexuálními sklony, Ludvíka XIII., jistě dobře znají čtenáři Dumasových Tří mušketýrů. V pouhých čtrnácti letech byl oženěn se stejně starou dcerou španělského krále Filipa III. Annou, nazývanou pro svůj habsburský původ Rakouská. Při svatební noci zůstaly s novomanželi v ložnici dvě porodní báby, které pak měly potvrditi, zda bylo manželství naplněno. Tak se to od nich žádalo a tak to také tak řekly. Ve skutečnosti se oba čtrnáctiletí novomanželé vzájemně ani nedotkli. Ludvík měl k ženám vyslovený odpor, Anny se bál a prchal od ní, jak mohl nejdál.

Čím více se Ludvík stranil své manželky, tím více vyhledával společnost mladých mužů a nikterak mu nevadilo, že to byl třeba jen komorník, kočí nebo lovčí. A tak se stal jeho oblíbencem jistý Charles Albert de Luynes, původně vrchní sokolník u královského dvora. Učinil z něho svého favorita, nehnul se od něho ani na minutu a dokonce si ho nastěhoval i do své ložnice, kde spolu spali. Chudák Anna Rakouská byla ráda, když svého manžela potkala alespoň občas u oběda. Za to Luynes se během několika měsíců stal generálním guvernérem Normandie, pak vévodou, pairem a nakonec obdržel nejvyšší francouzský šlechtický titul, Ludvík ho jmenoval connetablem.

Do snah povzbudit králův zájem o sex s vlastní manželkou se svérázným způsobem zapojila i jeho nevlastní mladší sestra Marie Kristina. Když se vdávala za Viktora Amadea, dědičného prince savojského, pozvali mladého panovníka i s Luynesem do své ložnice, aby byli přítomni jejich svatební noci. Kristina přitom doufala, že jejich názorný příklad povzbudí bratrův sexuální apetit a touhu po vlastní ženě. Jenže ani tato erotická reality show se u Ludvíka nesetkala s žádoucí reakcí. Odmítl po ˝představení˝ odejít do královniny ložnice a dokonce se prý rozplakal.

Autor: časopis EPOCHA 12/2005 , Foto: wikipedia