Homosexuální panovníci Evropy 5

Autor: EPOCHA 2005 ˝Miláčku, co je ti?˝ Jedním z milenců Ludvíka XIII. byl Henri Coiffie de Ruzé markýz Cinq-Marse, andělsky půvabný mladíček, kterého mu obstaral kardinál Richelieu. Král ho zahrnoval zlatými šperky a penězi a starostlivě sledoval každé hnutí v jeho obličeji. Jakmile s markýz s tváří cherubína trochu zaškaredil, hned mu celý zoufalý líbal ruce a rozčileně přitom koktal: ˝Miláčku, co je ti? Co pro tebe mohu udělat?˝ Cinq-Mars brzy nemohl svého zbožňovatele ani vystát a odmítal docházet každou noc do panovníkovi ložnice.

Soudobý francouzský spisovatel Tallemant des Réaux zanechal o Cinq-Marsovi následující svědectví: ˝Řekli jsme, jak šíleně ho král miloval. Fontrailles vyprávěl, že jednou v Saint-Germain nečekaně vstoupil do pokoje pana Cinq-Mars a překvapilo ho, jak se nechává natírat od hlavy k patě jasmínovým olejem. Když si lehal do postele, řekl mu nejistým hlasem: – Takhle je to lepší. Chviličku na to někdo zaklepal, přišel král. Zdá se, jak řekl syn nebožtíka Lhuilliera, jemuž to vyprávěli, že se natíral olejem před zápasem. Vyprávěli mi také, že na nějaké cestě si král šel lehnout už v sedm hodin. Byl značně odstrojený, sotvaže měl noční čepičku. Dva velcí psi skočili na postel, celou ji rozhrabali a začali krále olizovat. Poslal pana de Cinq-Marse, aby se svlékl, a on se vrátil vyzdobený jako nevěsta. – Lehni si, lehni si, řekl mu král netrpělivě.

Vyhnal psy ven, ale nenechal znovu ustlat postel, a jeho milec ještě nebyl uvnitř, a on už mu líbal ruce. Když shledal, že pan de Cinq-Mars na jeho velké zanícení příliš neodpovídá, neboť je srdcem jinde, řekl mu: – Ale co je ti, drahý příteli? Co chceš? Jsi tak smutný. Nierte (jednalo se o králova prvního komorníka), zeptej se, co ho zlobí; řekni mi, viděl jsi takovou přízeň? Nechával Cinq-Marse špehovat, aby věděl, jestli tajně někam nechodí˝

Nakonec však králův milenec markýz Cinq-Mars dopadl tuze špatně. Pro údajné spiknutí proti svému někdejšímu protektorovi kardinálu Richelieuovi byl odsouzen k smrti a popraven. Kat nebyl příliš zručný a usekl mu hlavu teprve druhou ranou. Ludvíka XIII. jeho konec nijak nevzrušil.

Lesbická manželka Josefa II.

První manželka budoucího rakouského císaře Josefa II. Isabela Parmská byla mimořádně půvabná, mírná, citlivá a vzdělaná. Mladý pár se zdál být ztělesněním dokonalého štěstí. Někdy v průběhu společné cesty do proslulého rakouského poutního místa Mariazell Isabela otěhotněla. Jenže jakmile se přihlásily první příznaky gravidity, začalo se měnit i chování Josefovy manželky. Propadala trudomyslnosti a obavám, že při blížícím se porodu zemře. A právě v této kritické době se stala její důvěrnicí Josefova sestra Marie Kristina. Jejich vztah brzy přerostl rámec pouhého přátelství mezi dvěma mladými ženami.

Isabela nazývala svou švagrovou něžně Mimi a zahrnovala ji vášnivými dopisy: ˝Největší radost mám, když Tě vidím a mohu být s Tebou ten neklid už nevydržím, nemyslím na nic jiného než na lásku k Tobě. Věř mi, nejmilejší miluji Tě k zbláznění, jenom kdybych věděla proč? Co se ale dá dělat, když znám Tebe.˝ Isabela své vášnivé lásce zcela propadla a její poměr k Marii Kristině zjevně přerostl do tělesné sexuality. Svědčí pro to i skutečnost, že se obě mladé dámy vzájemně obdarovaly nočníky a Isabela přitom vyjádřila naději, že si Mimi při jeho použití na ni vždy vzpomene. Jindy ji napsala tato vše prozrazující slova: ˝Doufám, že tě dnes o půl jedenácté uvidím. Ještě jednou adieu, líbám Tvou rozkošnou prdelku˝ Josef svoji manželku hluboce miloval a po její smrti na ni vzpomínal slovy : ˝Žádná princezna, žádná žena nebyla jako ona. Byl jsem to já, kdo vlastnil tento poklad, o který jsem ve dvaadvaceti letech přišel.˝ Císař snad do konce života netušil, že žil s lesbičkou.

Autor: časopis EPOCHA 12/2005 , Foto: wikipedia