Iracionální hrdost – povídka

Autorka článku: Simona Monyová Mezi muži a ženami je nepochybně mnohem více rozdílů než to, že jedni čurají ve stoje a druzí v sedě. Vezměte si například hrdost. Ženská hrdost je diametrálně odlišná od hrdosti mužské. Čím to že pro ženu je největší potupa se doprošovat, zatímco chlapi prosí, žádají, vynucují si cokoliv, po čem právě zatouží, aniž by jejich hrdost utrpěla sebemenší újmu, ale přiznání omylu či vlastní chyby se u nich rovná bezmála kastraci?

˝Ráda bych nastoupila zpět do práce,˝ řekla jsem Vincentovi a bylo to jako přiložit rozbušku k náloži s trhavinou.
˝S tím v žádném případě nemůžu souhlasit!˝ zaburácel a poté mi připomněl existenci našeho tříletého syna.
˝Jistěže vím, že jsou Vincentkovi teprve tři. Ale pokud se začneš chovat jako jeho otec nikoliv dárce spermatu, zvládneme to˝
˝Na něčem tak absurdním, jako je strkání tříletého batolete do kolektivního zařízení se nehodlám podílet˝ pravil a uraženě odkráčel.

V té a podobných chvílích bych manžela nedokázala požádat o pomoc, ani kdybych potřebovala zastavit tepenné krvácení na vlastním těle. Proto z hrdosti v obdobných situacích tahám balíky minerálek a mléka sama z auta, přestože mám právě vysokou horečku, zabíjím a kuchám vánočního kapra, i když běžně mám problém plácnout i mouchu, běhám s odpadky nebo s prádlem na mandl, čistím ucpaný filtr v pračce, vyměňuji žárovky, porcuji devítikilového krocana, jezdím s malým Vincentem na kontroly do nemocnice a s autem do servisu, přivrtávám na zeď poličky, odhrabuji závěje sněhu z chodníku a mnohdy vyvalím i narvanou popelnici před branku, když mají přijet popeláři. Postihne- li mne záchvat hrdosti, vždycky na to doplatím.
Je-li dotčený on, rovněž nekomunikuje. Ovšem pouze do chvíle, než potřebuje vyžehlit košili, nachystat večeři nebo najít nové číslo motoristického magazínu, který někam v roztržitosti založil a bez něhož jeho život ztrácí smysl.

Proč se mužská hrdost neprojevuje podobně jako ženská? Proč muž uraženě nevytáhne žehlící prkno a nevyžehlí si svoje košile sám?
Protože není blbec. A protože není blbec, nedělá ani chyby. Každý svůj přehmat či omyl hrdě prohlašuje za záměr.
˝Takže ty mi chceš tvrdit, že jsi Béďu nechal trčet na nádraží úmyslně?˝ ptala jsem se Vincenta kdysi na počátku našeho vztahu. Než by přiznal, že Béďu zapomněl po návratu z lyžařského kurzu vyzvednout, přesvědčivě hlásal: ˝Ano, je dobré vést děti k samostatnosti Schválně, jak si chlapec poradí!˝

Béďa si poradil skvěle. Vzal si taxíka, jelikož nedokázal odvláčet k tramvaji krosnu, lyže i snowboard sám.
˝Jestli hodláš vést kluky k samostatnosti tímhle stylem, mohlo by nás to zruinovat,˝ poznamenala jsem kousavě a dostalo se mi neméně kousavé odpovědi, ať si ho tedy příště laskavě vyzvednu sama.

˝To je zabezpečení proti zlodějům!˝ tvrdil před léty Vincent, když zjistil, že přivrtal garnýže na záclony tak, že v domě nešlo otevřít jediné okno. Z napařovací žehličky udělal při její opravě kropicí konev, Vincentkovi na doma oblékl místo tepláků lyžařské kalhoty z důvodu, že krásně barevně ladily s tričkem a skříň smontoval na dvorku, aniž by pak prošla dveřmi, protože si to zkoušel nanečisto. Na moje oprávněné výtky reagoval pokaždé pouze výhružkou, že to je naposledy, co se doma angažoval.
Jak je vidět, i mužská hrdost sahá daleko za hranici racionality, ale na nás- ženy v tomhle směru nemají. Ptáte se proč?
Jednoduše proto, že mužská hrdost se řídí heslem: ˝Příště se ti na to můžu tak akorát vykašlat˝, zatímco mottem ženské hrdosti je logiku postrádající: ˝Udělám si to sama, i kdybych měla duši vypustit˝

Povídka je z knihy Já o koze, on o voze
Autor: Simona Monyová, Foto: Internet