Jak využívat moc našeho podvědomí – 44

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Naposledy jsem mluvil o fanaticích. Konstatoval jsem, že i když to není nemoc, tak o určité duševní ˝vyšinutí˝ tu jde. A také jsem popsal příklad rázu opačného – příklad spolupráce představitelů oficiální i alternativní medicíny. Na dnešek jsem slíbil ukázky toho, jak se také někdy v našem reformovaném i nereformovaném zdravotnictví zachází s námi pacienty.

Úvodem připomenu příhodu, která se stala už téměř anekdotou: Lékař v ordinaci vyšetřuje pacienta a náhle zazvoní telefon. Lékař zvedne sluchátko, zaposlouchá se, a pak pronese: ˝Klidně mluv, mám tu jen pacienta˝

A teď tedy ten první případ. Stal se v nemocnici na kraji města, kde ale není ani primář Sůva, ani doktor Štrosmajer ba ani doktor Čvach. I když o tom Čvachovi trochu pochybuji. (Jistě jste pochopili, že úmyslně komolím jména postav ze známého seriálu.) Budu tedy mluvit o jistém oddělení jisté nemocnice, kde na ambulanci pracuje čtvero lékařek a lékařů. Všichni si objednávají pacienty z celého regionu ke kontrolnímu vyšetření asi měsíc předem.

Až do nedávné doby jsem si myslel, že proto, aby tam pacienti zbytečně nemuseli dlouho čekat. Při poslední kontrole, která mimochodem probíhala v době jarních prázdnin, už jsem tuto iluzi opustil. Jarní prázdniny, zapomnětlivost a neúcta k pacientům se totiž ˝podepsaly˝ na pravém opaku. Stalo se prostě to, že dva lékaři a jedna lékařka si neuvědomili, že mají potomky školou povinné a že si budou o jarních prázdninách vybírat dovolenou. A pokud si to dodatečně uvědomili, už nevyužili možnosti, aby své objednané pacienty na zmíněné dny obvolali a změnili termín kontroly.

Následkem toho nastala situace, že čtvrtý lékař, který na ambulanci zůstal, musel ordinovat nejen pro své pacienty, ale i pro ty ˝zděděné˝. Měl tedy na krku čtyřnásobek pacientů a navíc sám bojoval s virózou. Tento lékař projevil vlastně hrdinství, protože přes svou obětavost sklízel jen nevoli. Což je zase na druhé straně pochopitelné, když tam někteří pacienti čekali – než na ně přijde řada – od půl osmé ráno do čtyř odpoledne. V druhém případu jde o zubního lékaře. Ctí jej to, že jako jediný z kolegů má bezbariérový přístup pro vozíčkáře. Tento stomatolog jednomu z takto postižených pacientů (říkejme mu pacient M.) nasadil korunku.

Byla bílá a za zvláštní příplatek. Netrvalo však ani dva měsíce a pacient M. úlomek korunky málem spolkl, když se mu v ústech rozlomila. Lékař poznamenal, že se mu to ještě nestalo a nasadil druhou. Jenže ta se také zlomila a navíc bílý kov zčernal. Pacient M. se obával žádat o reklamaci, aby kvůli tomu nepřišel o zubaře s bezbariérovým přístupem, který jej ale málem obvinil, že snad kousal hřebíky, když ˝se mu to ještě nestalo˝. Ale přece jen se mu nechtělo platit za zmetky znovu. Obrátil se na mne o radu. Co jiného jsem mu mohl doporučit než to, aby důrazně požádal lékaře, který byl vlastně z obchodního hlediska odběratelem uvedeného stomatologického materiálu, aby jej sám reklamoval u dodavatele.

Stomatologovi se nechtělo. (Přece, co by si na jedné straně přidělával práci a na straně druhé si dělal nepříjemnosti s dodavatelem?). Panu M. jsem ovšem už předem poradil, aby se nenechal odbýt a popřípadě i pohrozil obchodní inspekcí, sdružením na ochranu pacientů či některým z televizních pořadů, které zabývají podobnými stížnostmi diváků. A také jsem jej ujistil, že se nemá čeho obávat, pokud jde o pomstu ze strany lékaře. Ten by totiž mohl být v takovém případě potrestán svou komorou. A tak pacient M. od své žádosti neustoupil. A pan stomatolog – se skřípěním zubů – kapituloval. Z toho plyne jediné poučení: Tak jako se nebojíme reklamovat vadný výrobek u prodejce elektroniky, obuvi nebo potravin, nebojme se ani reklamace ve zdravotnictví.

Zvláště teď, kdy jsme od 1. 1. 2008 nejen v postavení pacienta, ale také zákazníka, jak nám zdůrazňuje ministr zdravotnictví a jeho mluvčí. A když už jsem se zmínil o své brněnské poradně, která má v názvu MOC PODVĚDOMÍ, doplním to informací, že se s klienty a klientkami zabýváme všemi otázkami, jež se týkají rozvoje osobnosti, duševního i tělesného zdraví a zkvalitněním života. Klienti se však musí předem objednat a domluvit tak konkrétní termín návštěvy.

Klub dr. Murphyho v ČR

Již jsme vás informovali o špatné finanční situaci klubu, jež je způsobena mimo jiné tím, že hodně členů neuhradilo své členské příspěvky. Také jsme byli nuceni (velmi neradi) sáhnout k upozornění, že členský příspěvek (250,-Kč/rok) je základní povinností člena a že ten, kdo ji neplní, sám se z klubu vyřazuje. Proto jsme dali poslední termín na zaplacení: 15.1.2009. Po tomto datu budeme neplatiče vyškrtávat ze seznamu členů. Proto také ještě jednou uvádíme bankovní účet č. 206968/0600, kam je třeba 250 Kč poslat. Jde o členský příspěvek na období květen 2008 až květen 2009. (Ve zprávě pro příjemce neopomeňte uvést své příjmení, abychom mohli platbu identifikovat).

Obrátili jsme se na vás i s žádostí o bezúročnou půjčku (příp. sponzorský dar), abychom mohli zajistit jarní přednášky, neboť ty podzimní brněnské měly velmi dobrý ohlas. Vysvětlovali jsme také proč jsme promeškali termíny k podání žádostí o granty či příspěvky z veřejných zdrojů. (pozdní registrace klubu u MV ČR.) Ty příští termíny již určitě nezmeškáme. Je samozřejmé, že s každým dárcem či sponzorem uzavřeme řádnou smlouvu. Opakujeme také, že budeme vděční za každou pomoc.

Kdo by měl zájem takto klubu přispět, prosíme ať to sdělí předsedovi na adresu Horácké nám. 5 621 00 Brno nebo tel: 549 257 402, 604 158 676 drzch@quick.cz, který s ním (nebo s ní) dohodne podmínky.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet