Jak využívat moc našeho podvědomí – 45

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Naposledy jsem mluvil o tom, jak se někdy zachází s pacienty v našem zdravotnictví. Dnes bych rád napsal něco o osudu. Položme si otázku: Je osud neodvratný? Předesílám, že tuto otázku si kladou filosofové už po staletí. Je na ni vůbec odpověď? Nechci tvrdit, že jsem tuto odpověď našel. Jen vám povím, jak na ni odpovídají jiní a s čím v jejich odpovědích souhlasím.

Řekněme si nejprve, co Osud (latinsky Fatum) vlastně je. Tak například některé slovníky uvádějí, že je to ˝představa předurčení nevyhnutelných událostí a směřování vývoje˝. Jinde se dočtete, že je to ˝představa o nadpřirozené síle, která předem určila veškeré události v životě člověka a řídí je zcela nezávisle na něm.˝ Řecká mytologie chápala osud jako nevyhnutelnou nutnost a dokonce jej personifikovala jako nejvyšší božstvo. Moiry, bohyně osudu byly tři: Klóthó, která snovala životní nit, Lachesis, která tu nit odměřovala a Atropos, která ji přestřihávala. Později tam byl osud chápán jako nejvyšší spravedlnost, která ovládá běh světa. Křesťané pojímají osud jako božský záměr. V literatuře pak můžete číst: ˝Měl to napsáno v knize osudu˝ Ať už si vezmete kteroukoli z uvedených tézí, ve všech je představa neodvratitelnosti osudu. A tak ho chápou i mnozí lidé.

Než si odpovíme na otázku, zda je náš osud opravdu neodvratný, řekněme si něco o osobnosti, protože z ní osud pramení. Každý z nás je ˝subjektem vědomé činnosti a vztahů ke světu˝ a každý z nás je jedinečný i přesto, že jsme určitým způsobem utvářeni daným systémem společenských vztahů, kulturou, morálkou, etikou apod. Filosofie řeší místo osobnosti ve světě, ale také to, jak se člověk stává tvůrcem sebe sama, psychologie pak se zabývá strukturou a dynamikou osobnosti, která souvisí i s problémem motivace, o níž jsme mluvili v jiné souvislosti jako o hnacím motoru k dosažení spokojenosti či úspěchu. Už z konstatování, že člověk se může stát duchovním tvůrcem sebe sama vyplývá, že každý z nás může do určité míry ovlivnit svůj osud. Vzpomeňme jen na lidovou moudrost:: ˝Každý svého štěstí strůjcem˝.

Četl jsem o člověku, jehož krédem je: ˝Projít životem se ctí.˝ K této myšlence se rád přihlašuji, protože by měla být krédem každého slušného člověka. Pan J.K. k ní došel na základě studia východní filosofie. A dospěl až k prastaré životní filosofii JÁ JSEM. Říká mimo jiné: ˝Tato slova nás spojují s energií nejvyšších sil stvoření – nejvyššího kosmického rozumu. Pokud člověk pochopí význam těchto slov, pozná sílu svého nitra, pozná, že naše mysl má mnohem více síly a možností.˝ Ano, sami jsme tvůrci svého světa a osudu. Máme svou svobodnou vůli a záleží pouze na nás, co uděláme a co nikoliv. Každý člověk je zodpovědný za to, jak se bude vyvíjet jeho život. Nikdo za nás nic nevyřeší.

Jestliže jsme tvůrci svého světa a osudu, jak tedy máme chápat rčení, že jsme se ˝narodili na šťastné (nebo naopak) na nešťastné hvězdě˝, že můžeme ˝spoléhat na svou dobrou hvězdu˝? Tyto lidové moudrosti mají na mysli postavení hvězd v den našeho narození, tedy vlastně horoskop, který je určitým vyjádřením našeho osudu. V různých časopisech je řada článků na toto téma. Například ˝Horoskop je klíčem k duši˝ nebo ˝Astromedicína˝, ˝Epocha a lidé˝ apod. Nechci je v žádném případě znevažovat, když na úvodní otázku odpovím, že osud není neodvratný. Sám se o horoskopy zajímám a proto vám sdělím, jak se na ně dívám a jak je využívám. Ale o tom až zase příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet