Jak využívat moc našeho podvědomí – 46

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsem psal o osudu a jak chápat jeho ˝neodvratnost˝, nebo to, že jsme ˝narodili na šťastné (nebo naopak) na nešťastné hvězdě˝. Tyto lidové moudrosti mají na mysli postavení hvězd v den našeho narození, tedy vlastně horoskop, který je určitým vyjádřením našeho osudu. Chtěl bych se přiznat k tomu, jaký mám k horoskopům vztah já. Možná to někomu pomůže vytvořit si svůj vlastní postoj. A hned dopředu říkám, že nepovažuji osud za ˝neodvratný˝, jak je to často v různých časopisech prezentováno. Ale také horoskopy neodmítám a zajímám se o ně. Nikoli však se slepou vírou.

Uvedu jen, že jsem zrozen ve znamení Lva, podle čínského horoskopu ve znamení Kohouta a podle egyptského jsem pod ochranou boha s ptačí hlavou Totha. A podle keltského horoskopu jsem Cedr, který je charakterizován citlivostí a upřímností jež mu často způsobuje nepříjemnosti. (O čemž mám své zkušenosti.) Své měsíční, týdenní i denní horoskopy čtu a do určité míry se snažím podle nich řídit. Zdůrazňuji to trojsloví ˝do určité míry˝ a hned vysvětlím proč. Vzhledem k tomu, že neznám přesnou hodinu svého narození – a už ji nikdy nezjistím, protože v době, kdy moji rodiče ještě žili, jsem se na ni nezeptal (a dnes toho velice lituji) – nemohl jsem si nechat zpracovat osobní horoskop. Proto neznám své dómy, ascendenty, kvadratury, aspekty, napěťové body atd. a musím se – asi jako většina lidí – řídit obecnými horoskopy podle znamení zvěrokruhu. Navíc beru v úvahu i to, že řada časopiseckých horoskopů je spíše věcí, která je pojímána jako zábavné čtení. A to nejen ze strany redakcí, ale i jejich tvůrců. (Sám znám několik autorů, kteří tyto zábavné horoskopy píší nebo psali a pár let jsem pracoval v denících i časopisech, takže o tom něco vím.) Z těchto důvodů se k takovýmto horoskopům stavím trochu skepticky.

Samozřejmě je rozdíl mezi ˝zábavnými˝ horoskopy a těmi, které vypracovávají renomovaní astrologové. Ale i ty jsou nutně obecné a nemohou platit stejně pro člověka, který se narodil ráno, v poledne nebo v noci, v Praze nebo na Kamčatce či v Austrálii. Vezměte jen fakt, že nás na této planetě žije šest miliard. Přesné číslo, kolik je nás v tomto okamžiku, nezná nikdo, protože tisíce lidí umírají a jiné tisíce se rodí. Jestliže máme dvanáct znamení zvěrokruhu, připadá v průměru na jedno ˝zvíře˝ půl miliardy lidí. Že by takové množství osob různé barvy pleti a životních podmínek, různého pohlaví, vyznání, zaměstnání, vzdělání atd. mělo mít stejný osud, to se mi nezdá. Řekněme, že jednoho dne bude pro Lvy oznámeno, že nám hrozí jakékoli nebezpečí. Pro zrozence tohoto znamení v Africe to může být setkání se skutečným lvem, králem pouště, pro Laponce s ledním medvědem ale já se mohu s těmito zvířaty setkat jen v ZOO nebo v cirkuse. Pro mne – stejně jako pro Francouze či Američana – může být zmíněným nebezpečím železniční nebo silniční neštěstí, požár, povodeň, orkán nebo teroristický útok. A zase tu máme rozdílné životní podmínky – v Austrálii ne Kalifornii zuří požáry, jinde řádí tornáda či sněhové bouře, někde se řeky vylévají z koryt, jinde se lidem vody nedostává. Ne, už dál nebudu v tomto výčtu růzností pokračovat. Myslím, že to jako ilustrace stačí.

Jak se tedy dívám na horoskopy? S trochou skepse, motivované výše uvedenými příklady, s trochou pokory, ale také s trochou víry. Člověk dopředu neví, co se může stát a zda to nebudu právě já, komu se to z té půl miliardy jedinců stane. Řekněme, že mám uvedenou předpověď a přitom mám před sebou nějakou cestu. Pokud to jde, tak cestu odložím o den, dva. Pokud to nejde, tak se na ni vydám, ale se znásobenou ostražitostí. Prostě svůj horoskop beru jako určitý návod k jednání. Proto těm, kdo jako já nemají svůj osobní horoskop, zpracovaný kvalifikovaným astrologem, doporučuji totéž. Prostě berte horoskop pouze jako varování (v případě, že je naznačeno určité nebezpečí) a nebo jako šanci, která se může nebo nemusí splnit. A pokud na vás čeká šťastný den, pak by to měla být pro vás motivace, abyste ten příznivý den využil k vyřízení věcí, které nejsou jednoznačné a za jiné konstelace by nemusely dopadnout dobře. A samozřejmě – v obou krajnostech je třeba zapojit své pozitivní myšlení a tedy i moc podvědomí. Stav mysli je totiž nejen nejlepší obranou proti překážkám, ale i nejlepší podporou úspěchu.

Nezapomínejme také na to, co jsme si již říkali v minulých článcích a co vyjadřuje lidová moudrost slovy: ˝Co člověk zaseje, to také sklidí.˝ A také to, že ˝zákon života˝ je zákonem víry a pozitivního myšlení, zatímco ˝zákon smrti˝ (či nezdaru) je zákonem pochybování a negativního myšlení. O tom ale opět až příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet