Když stůně chlap

Zdroj: Časopis Paní domu 2003- Lenka Konášová 10 vyzkoušených fíglů jak zvládnout, když stůně chlap. Nemocný muž je jako malé dítě – a je jedno, jestli ho štípla vosa, nebo dostal rýmu. Na ženě je, aby situaci uhrála a zvládla. Nakonec proč ne – ví přece, jak na to. Milé dámy, především vám je určeno pár následujících řádků. Jsem stoprocentně přesvědčena, že moc dobře víte, o čem je řeč. Sepsala jsem si 10 typických mužských reakcí v době jejich churavění (třeba obyčejné chřipky) tak, jak jsem je odpozorovala od života – od tatínka, bráchy i manžela A jejich řešení. Jak jinak než s nadhledem.

CO MUŽ DĚLÁ: nikdy nenaslouchá varovným signálům svého těla (tedy pokud není od narození hypochondr, ale to je jiná kapitola), nechce si připustit, že právě jeho by navštívila nějaká nemoc, to by se přece mu přece nemohlo stát, je tak zdravý, sportuje

CO ŘÍKÁ: To nic není, jsem přece chlap! Blbost, copak já jsem byl někdy nemocný! Marodění tedy v rodině nemáme. To možná z tvé strany. Navíc týden co týden chodím na fotbal, sportuju.

CO SE VÁM CHCE: nechat ho v tom pořádně vyráchat, nemoc nechat rozběhnout na plné obrátky, říct mu, že přece dobře víte, že na fotbale ho raději postavili do brány, aby nic nezkazil, spíš se jen dívá

CO ALE UDĚLEJTE: buďte trpělivá a řekněte, že o něj máte starost, že přece nechcete, aby ho něco trápilo, nedej bože bolelo, že on je ten moudrý a rozumný a že mu vlastně nemůžete ani pomoci, když nevíte, co ho bolí

CO MUŽ DĚLÁ: odmítá jít k lékaři, oddaluje rozhodnutí navštívit ho a přiznání, že by takovou pomoc vůbec kdy potřeboval, hraje si na hrdinu, tváří se důležitě, ale když se nikdo nedívá, pozoruje se vyděšeně v zrcadle, vyplazuje na sebe jazyk a uboze vzdychá

CO ŘÍKÁ: Když musím umřít, tak ve své posteli! Nevolejte lékaře, mně už stejně nikdo nepomůže, když jsem byl malý, věštila mi cikánka z ruky, že umřu na nějakou záhadnou nemoc

CO SE VÁM CHCE: vykašlat se na to, je přece dospělý, aby už konečně pochopil, k čemu jsou lékaři a je dobré je aspoň občas poslouchat, jen ať si přizná, že je bábovka, když nezvládne ani jedno vyšetření, koneckonců jeho zdraví není vaše starost

CO ALE UDĚLEJTE: přesvědčte ho, že vám na něm záleží, že jedině lékař a důkladné lékařské vyšetření a předepsané léky mu mohou pomoci, zavolejte do práce, že přijdete později a běžte s ním, čeká na to

CO MUŽ DĚLÁ: nahlas běduje a naříká, chová se jako dítě, vyžaduje pozornost, vzdychá, kňučí, svíjí se jako had, i když má jen rýmu, chce po vás čaj, ale nevypije ho, protože je moc horký a je v něm málo medu, pak je moc studený, tak mu udělejte nový

CO ŘÍKÁ: Nemůžu ani sedět, ani ležet, naklep mi polštář a drž mě za ruku! Ty léky mi vůbec nezabírají, ten doktor to určitě popletl, je to ňouma, věděl jsem, že mi nepomůže. Kdybych šel jinam, dostal bych ty švýcarské, co zabírají hned.

CO SE VÁM CHCE: říct, aby nefňukal, vždyť stejnou chřipku jste měla vy i děti, přitom všem jste vyzvedla děti ze školky, uvařila teplou večeři, vyprala a vyžehlila, aby měli všichni čisté věci na sebe, a do postele se dostala až v deset večer

CO ALE UDĚLEJTE: naklepte mu polštář, držte ho za ruku - jste přece jeho žena, mile se usmívejte, hlaďte ho vlasech, vzpomínejte na společnou dovolenou, kde byl středem pozornosti, protože ubránil malé dítě před rozzuřeným psem

CO MUŽ DĚLÁ: přehání, vymýšlí si další a další příznaky, nedá teploměr z ruky a sám hrdě hlásí, že teplota stoupá, urputně listuje v Domácím lékaři a volá vás pokaždé, když narazí na nové informace

CO ŘÍKÁ: To určitě nebude jen rýma, ale obzvlášť zákeřný a nebezpečný virus, co mám! Sledoval jsem nedávno v televizi pořad, který točili Angličané a ti by nelhali, myslím, že sem z Asie směřuje nová smrtelná nemoc, mělo to úplně stejné příznaky.

CO SE VÁM CHCE: zasmát se nahlas a jít si po svém, třeba takového ufňukance a bábovku nebudete litovat, nota bene když vám ani teploměr neukáže, stejně ho dává do čaje, aby ukázal víc stupňů

CO ALE UDĚLEJTE: politujte ho, řekněte, že o něj máte strach, jistojistě jde o nebezpečnou nemoc, tak by měl odpočívat, spát a brát poctivě léky, aby se brzy uzdravil, protože bez něj si nevíte rady ani s domácností, ani s dětmi

CO MUŽ DĚLÁ: obviňuje za své nemoci okolí, vás, děti a vůbec ho nenapadne, že si za všechno může sám, vymýšlí si kuriózní situace, do kterých jste ho dostala které jsou zjevně příčinou jeho obtíží

CO ŘÍKÁ: Muselas ty okna v obýváku mýt zrovna, když jsem se díval na fotbal? Seděl jsem celou dobu v průvanu! Pěkně jsem prostydl a tady to máš. Máš mě na svědomí. Jestli umřu, kdo se o vás postará.

CO SE VÁM CHCE: jemně připomenout, že ještě jedna televize je v ložnici a mohl se klidně dívat tam, kdyby vám s okny pomohl už dřív, mohla jste se dívat s ním a neseděl by v průvanu

CO ALE UDĚLEJTE: hezky se usmějte a špitněte: promiň, přiznejte svou vinu, mile se zeptejte, kdo to tenkrát hrál a jak to dopadlo, poptejte se, kdy bude zase chtít sledovat televizi a slibte, že se budete dívat s ním

CO MUŽ DĚLÁ: vyžaduje péči a pozornost, chová se jako rozmazlenec, chce, abyste u něj byla, hned vás zase posílá pryč, neví, co chce a ještě s tím otravuje

CO ŘÍKÁ: Ztlumte zvonek a vypněte telefon, potřebuji absolutní klid! Musí ty děti tak lítat po chodbě a bouchat dveřmi! Řekni jim sakra něco. Každý zvuk slyším stokrát silněji, to se opravdu nedá vydržet.

CO SE VÁM CHCE: třísknout dveřmi, aby si vzpomněl, že když jste byla nemocná vy, vrtal do zdi celé dopoledne, a když ležely obě děti, díval se do noci na závody Formule 1 a hlasitě závod komentoval

CO ALE UDĚLEJTE: uvařte mu čaj s citronem, přineste mu šálu a předčítejte z jeho oblíbené knihy, zatáhněte závěsy, usměrněte děti, tvařte se, že nemáte nic jiného v hlavě než jeho ukrutnou rýmu

CO MUŽ DĚLÁ: chce být litován, trpí, vyžaduje vaši lítost a uznání, že trpí, nejlépe, kdybyste dala vědět všem příbuzným, že zítra možná nebude mezi živými

CO ŘÍKÁ: Tak hrozně jsem nikdy nevypadal! Prosím, zavolej mému šéfovi a řekni, že mě skolila příšerná neznámá choroba. Nikdo neví, co to je a co na to zabírá! Trpím!

CO SE VÁM CHCE: zakřičet, tak se přece vzchop!, už mám dost toho hekání, kdo to má pořád poslouchat, myslíš, že já jsem ze železa a ty jsi asi první na světě, kdo má rýmu

CO ALE UDĚLEJTE: pochvalte ho, že je statečný, a jestli to tak doopravdy je, přestane naříkat, je třeba, aby předvedl dětem, jak se tak vážná situace má zvládnout, protože on je správný chlap, tak to dokáže

CO MUŽ DĚLÁ: nevěří nikomu a ničemu, ani vám, ani lékařům, ani lékům, ani teploměru, je si jistý, že je zle a situaci nelze uspokojivě vyřešit, těká očima, krčí se pod peřinou, každou pomoc, byť slovní, odmítá

CO ŘÍKÁ: Ten teploměr je určitě rozbitý, zcela jistě mám čtyřícítku, cítím to! Podívej se sama! Nebo ne nedívej se, je to jedno. Vím nejlíp sám jak mi je, pomalu umírám!

CO SE VÁM CHCE: suše odvětit, že teploměr je přece v pořádku a blázní on sám, jestli nějakou teplotu má, tak maximálně 37, a s tím vy přece normálně chodíte do zaměstnání, tak co kňučí

CO ALE UDĚLEJTE: dejte mu obklad na ˝rozpálené” čelo, sedněte si k němu na postel, pochvalte ho, jak skvěle zvládá tak zákeřnou nemoc a pak mu pusťte jeho oblíbené CD, vy ovšem poslouchejte také

CO MUŽ DĚLÁ: cítí se bezmocný, má smrt na jazyku, bez jediného hnutí se dívá do jednoho místa, nereaguje na oslovení, na dotyky, neopětuje jediný pohled a pořád dokola opakuje pár vět

CO ŘÍKÁ: Miláčku, co si počneš, jestli se nikdy neuzdravím? Kdo se o tebe a děti postará? V nejhorším ti pomůžou naši. Ani jsme se neužili a se mnou je konec, hrozný osud.

CO SE VÁM CHCE: odpovědět – no co asi, to, co doteď, stejně děti jsou pořád jen se mnou, máš na ně čas jen o víkendu, a to stejně jezdíme na chalupu, kde kmitáš a opravuješ

CO ALE UDĚLEJTE: pohlaďte ho po vlasech, dívejte se mu smutně do očí a říkejte, že to bez něj přece nezvládnete, že vás nesmí opustit, jen na něm závisí život váš a vašich dětí, dejte mu najevo, jak moc ho milujete a potřebujete

CO MUŽ DĚLÁ: tyranizuje a vydírá, myslí si, že bez něj se zastaví a možná i zboří svět, dává milion různých otázek, které spolu nesouvisí, připadá si jako střed vesmíru a touží po tom, aby to věděli všichni

CO ŘÍKÁ: Snad mohu aspoň občas vzhledem ke svému stavu chtít trochu klidu! Kde jsou děti, kdo dělá ten rámus, zavolalas to našim, že stůňu, proč hraje ta televize tak hlasitě, vyvenčili jste psa?

CO SE VÁM CHCE: pustit televizi na plné pecky, aby musel zakřičet: ticho, přestože tvrdí, že nemůže mluvit, a dokázala jste mu, že ten chrapot a umírající hlásek jen hraje, znáte ho jak svoje boty, tak dost divadla

CO ALE UDĚLEJTE: uvařte mu jeho oblíbené jídlo a dovolte mu ho sníst v posteli, zeptejte se, jestli mu chutnalo, jestli má ještě na něco chuť, má-li jiné přání, oloupejte mu pomeranč a úzkostlivě dohlížejte, jestli ho snědl

Co ale udělá on, když nám není dobře? Zamumlá něco jako: nepřeháněj, nedělej z komára velblouda. My jim to ale nikdy nevracejme. Sice víme, co jim je. Vlastně nic – mají rýmu, jsou unavení a zaskočení. Ale to my přece dobře známe, a přesto ještě uvaříme, nakoupíme, vypereme a vyzvedneme děti ze školky.

Milujeme je, a tak jim dopřejme ten pocit, že jsme tu pro ně, že je litujeme, že prožíváme s nimi jejich trápení. Třeba nám to jednou vrátí – až budeme mít rýmu.

Zdroj: časopis PANÍ DOMU 2003, Jaroslava Konášová . Foto: internet