Důchodce a duchovní život – Zemědělec a počítač

Autor článku: František Benda Lidé, kteří se dali na duchovní cestu, se na ty, kteří na ni naopak nevěří, dívají často skrz prsty a s jistým despektem, nazývajíce je nevěřícími nebo pohany. Ne zcela právem, neboť oni sice nevěří v boha nebo v bohy, ale to přece znamená, že pojem božství v jejich myslích přece jen je, jenomže odsunutý stranou, bez zájmu. Skutečný pohan by neměl mít ani tušení, že něco takového jako duchovní život vůbec existuje, takže by ani neměl chápat, proč je pohanem nazýván.

Ti věřící se často cítí nadřazeni svému okolí podobně, jako někdo, kdo má na vyšších místech nějakou protekci. Takoví světští vyvolení však své výhody spíš skrývají, kdežto uvěřivší se naopak snaží o svá privilegia láskyplně dělit. Svou víru se pak pokoušejí sdělit ostatním, ale nejen sdělit, nýbrž často je ke ˝správnému myšlení˝ i přimět, a to dost často nevybíravou agitací; jestliže to nepomůže, pak i krví a železem, tedy násilím, což je to poslední, co by mohlo někoho o něčem přesvědčit. Navíc si vykládají přikázání o víře pouze v jednoho boha po svém. Nikoli jako odklon od zastaralého uctívání celé plejády božstev a následného přechodu k víře v Boha pouze jediného, tj. Nejvyššího, nýbrž jako ve víru v Boha sice jenom jednoho, ale právě a pouze toho jejich. To už ale patří k lidským slabostem, že do duchovních věcí – někdy dost násilně – vkládají postupy, odpozorované od lidské logiky, i když tam se toho s nimi moc pořídit nedá.

Tento celosvětový problém pak řeší jednotlivé směry po svém. Křesťansky zaměření nadšenci zakládali ve vzdálených zemích misie. Obětaví misionáři, kteří leckde nasazovali i vlastní život, tam vykonali bezesporu spoustu záslužné práce. Na okrajích tohoto snažení zůstávají skutečnosti, že jejich počínání ne vždy bylo šťastné, ne vždy vítané a ne vždy přineslo perfektní výsledek – silná etnika si jejich učení často přizpůsobovala po svém.

Také buddhisté odcházeli do cizích zemí, ale přesvědčovali tam pouze mírumilovnými výklady svého učení a vlastním příkladem, nikoli násilím. Kde to bylo nutné, upravili své učení podle místních okolností.

I jóga zná své emisary, kteří také mírumilovně učili. Na duchovní postup lidstva má totiž jóga svůj svérázný názor, dobře vyjádřený často citovaným Pataňdžaliho příměrem o zemědělci. Vychází z předpokladu, že na každém políčku, byť zemědělcem zanedbávaném, nakonec přece jen něco užitečného vyroste. Příroda se už postará. Je-li však zemědělec alespoň trochu dbalý, nečeká až vláhu sešlou nebesa, ale snaží se na své políčko nějakým způsobem vodu dopravovat. Pakliže má ovšem někde v dosahu pramen vody, není nic snadnějšího, než prokopat stružku, takže vodě nezbude nic jiného, než zavlažovat zem sama. Znamená to, že správné poučení stejně tak jako tak jednou přijde (až nás přestane bavit do omrzení dělat stále stejné chyby), ale není na škodu mu trochu napomoci, neřku-li použít metodu, která k němu přímo vede, a tou je jóga. Snaha zemědělce tu není považována za nezbytně nutnou, nicméně žádoucí. Někteří nadšenci jsou dokonce blízko přesvědčení, že stejně všichni jednou skončíme jako jogíni, neboť na předzahrádkách našich myslí, jakkoli neopečovávaných, se léčivá bylina správného poučení dříve či později sama uchytí a vzklíčí. Pokládají pak za důležité, jestliže pohled z našich oken, vedoucí přes takovou předzahrádku ven na ulici, kde sledujeme co se děje, je spíš povznášející než tristní. Náš pohled by měl být stále plný naděje.

Nabízí se tu ještě jeden příměr, zcela moderní, o kterém nemohl mít Pataňdžali ani zdaleka tušení. Jde o počítač. To je zařízení, které zná dnes už téměř každý. Umožňuje nám věci, které by dříve byly považovány přímo za zázračné. Úkony, které trvaly velice dlouho, nebo je nebylo vůbec možno uskutečnit, provádí rychlostí blesku, čímž nám v mnohém přispívá ke zkvalitnění naší činnosti. Práce s ním však vyžaduje dokonalé splnění jedné důležité podmínky: všechny kontakty musí být správně zapojeny a musí být zvolena správná cesta k očekávanému výsledku. Stačí jedno ťuknutí vedle, a všechno může být ztraceno. To ostatně věděli už staří šamani, že nebylo-li kouzlo vysloveno přesně, výsledek se nedostavil.

Tím to ale všechno nekončí. K dispozici je navíc nesmírně rozsáhlá zásobárna nejrůznějších dat na internetu, kterou lze získat zcela jednoduše a kdykoli – stačí znovu splnit ony dvě důležité podmínky.
Mnohé lidi tento výběr zajímavostí zlákal natolik, že nic jiného už ani nehledají. O vlastní práci počítače se přestanou zajímat a věnují se pouze vyhledávání vzrušujících novinek.

Je tu však ještě jedna možnost. Existuje celosvětový obsáhlý vědecký projekt, který zaměstnává jednotlivé uživatele počítačů tak, že svůj gigantický záměr rozdělil do obrovského množství drobných úkolů, které přiděluje jednotlivým zájemcům, aby je zpracovali. Předpokládají se pečlivé a poctivé postupy. Přihlášení je dobrovolné a náplň zpravidla plně odpovídá zájmům přihlášeného. Jinak by se přece nemusel přihlašovat.

Pak už nezbývá než hypotetická představa, že je možno se také zcela dobrovolně dát do služeb jakéhosi Nejvyššího a nejdokonalejšího počítače, který přidělí dílčí úlohu, která bude zcela a naprosto odpovídat schopnostem a zájmům přihlášeného, čímž dokáže dokonale naplnit jeho životní zájmy a cíle.

Dlužno mít na paměti, že všechny tyto zmiňované stupně jsou dobrovolné a předpokládá (nikoli vynucuje) se u nich poctivé a uvědomělé plnění. I nejmenší odchylky se tu nevyplácejí. Kouzlo pak prostě nezabere.

Autor: František Benda, Foto: Internet