Právní okénko

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Ochrana přírody Obecná ochrana přírody se vztahuje na celou přírodu. Tedy na všechny druhy živočichů, rostlin a hub. Když jsme si povídali na našich stránkách o ochraně lesa, dozvěděli jsme se, že nikdo nesmí ničit jednotlivé organismy například nadměrným sběrem, ničením podmínek jejich života, nikdo nesmí ve volné krajině bez povolení kácet stromy atd.

Ale zvláštní ochrana se vztahuje na chráněné druhy živočichů, rostlin a hub, které jsou vyjmenované ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí, také na památné stromy a na vybraná území. Chráněná území jsou důležitá pro ochranu celých ekosystémů, mají velký význam pro zachování nejzajímavějších částí naší přírody i pro zkoumání vztahů v přírodě. Podle rozlohy se tato území dělí na maloploná (MCHÚ) a velkoplošná chránění území ( VCHÚ).

Dnes už přírodu nebo krajinu v její čisté „původní“ podobě najdeme jen stěží. A nenajdeme ji už ve střední Evropě. Už byl totiž každý kousek půdy stokrát zorán, oset a sklizen, každý kus lesa stokrát vykácen a znovu vysázen. Vše je ovlivněno lidským zásahem. Ale vliv člověka na krajinu a přírodu není vždy jen negativní. Díky zemědělskému a lesnickému obdělávání krajiny se z téměř jednolitých lesů postupně vyloupla pestrá a harmonická krajina obohacená o prvky, které potřebovaly ke svému rozvoji ne původní prales, ale různé typy člověkem udržovaného bezlesí (louky, pole, pastviny, rybníky apod.). Protože si člověk ještě v nedávné době s krajinou a přírodou rozuměl, vznikly ekosystémy sice umělé, ale svým fungováním velice podobné ekosystémům přírodním.

Národní přírodní rezervace
A tak dnes rozlišujeme dva druhy přírodně cenných území. Jednak ta, která se vyznačují jistým stupněm původnosti a na jejichž dnešní podobu neměl člověk primární vliv, například Národní přírodní rezervace Čertova stěna a Luč a na území, jejichž „autorem“ je ve větší či menší míře člověk. Je to například dlouhodobou pastvou vzniklá lesostep Národní přírodní rezervace Vyšenské kopce. Podle toho se také liší dva hlavní přístupy k územní ochraně přírody a krajiny: buď se snažíme bránit ji před antropogenními vlivy, nebo se naopak snažíme zajistit jí ten způsob „obhospodařování“, kterým ta či ona lokalita vznikla.
Orgány státní ochrany přírody, které tuto činnost organizují, jsou obce, tzv. pověřené obecní úřady, okresní úřady, správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, Česká inspekce životního prostředí (divize ochrany přírody) a Ministerstvo životního prostředí České republiky. Na rozdíl od dřívější právní úpravy jsou správy národních parků a chráněných krajinných oblastí ve státní správě ochrany přírody na stejné úrovni s okresními úřady (na jejich území okresní úřad státní správu v ochraně přírody nevykonává). Na území národních parků vykonávají též státní správu v rybářství a ochraně zemědělského půdního fondu. Celá tato problematika je řešena zákonem č.114/1992 Sb.

Pár slov o přírodních parcích

Termín „přírodní park“ je termínem ze zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nahrazující původní název „klidová oblast“. Ustanovení §12 zákona o ochraně přírody a krajiny jej charakterizuje jako území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, které nejsou chráněny zákonem o ochraně přírody jako zvláště chráněné území, ale obecně závazným předpisem okresního úřadu.Význam ochrany tohoto druhu území spočívá především v nadstandardní informovanosti a spolupráci s občany v území přírodního parku, v odlišném přístupu vlastníků a uživatelů nemovitostí k přírodnímu bohatství této krajiny. Toto území není ve svém využívání omezeno nad rámec zákonů a není tedy zvláště chráněno omezujícími podmínkami vyhlášky (nařízení). Je vzorovou oblastí okresu pro ostatní obce ve vztahu ke krajině, ochraně přírody a ve způsobu spolupráce s orgány ochrany přírody.

Památné stromy
Památné stromy jsou mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí označené tabulí s s malým státním znakem ČR.
Památné stromy mohou být vyhlášeny z následujících důvodů (nebo jejich kombinací):
stromy mimořádného vzrůstu
stromy mimořádného stáří
stromy, mající zvláštní habitus (celkový vzhled)
stromy, které jsou krajinnými dominantami nebo jinak výrazně přispívají ke krajinému rázu
stromy, upomínající na určitou historickou událost nebo pověst
stromy, doprovázející nějakou kulturní památku (kaple, kostel, boží muka, studánku)
Památné stromy vyhlašuje podle zákona o ochraně přírody a krajiny místně příslušný orgán ochrany přírody. Většinou je to odbor životního prostředí pověřeného úřadu.Tento orgán zajišťuje vyhlášení ohraného pásma okolo památných stromů, dohlíží na jejich ošetřování a rozhoduje také o případném zrušení ochrany. Ochranným pásmem je desetinásobek poloměru kmene ve výšce 130 cm nad zemí, není-li stanoveno jinak. Pokud by mělo při výstavbě nebo při vybraných hospodářských zásazích (hnojení, postřiky, odvodňování, vyžínání klestu) dojít k zásahu do ochranného pásma památného stromu, musí mít investor či hospodář povolení k tomuto zásahu od orgánu ochrany přírody, který památný strom vyhlásil.
Návrh na vyhlášení památných stromů může podat kterýkoliv občan nebo občanské sdružení.

V současnosti je v České republice registrováno téměř 23 000 památných stromů.

Památným stromy bývají obklopeny drobné sakrální stavby, tzv. Boží muka. Boží muka jsou drobnou stavbou a nejčastěji konstruována ve tvaru sloupu nebo pilíře, někdy krytá stříškou. Občas bývá název boží muka (nesprávně) používán také pro krucifix situovaný ve venkovním prostoru. Mají symbolizovat sloup, u nějž byl z rozhodnutí Pontia Piláta bičován Kristus. Boží muka se nacházejí na návrších, rozcestích či v místech, kde někdo zahynul.

Nejstarší boží muka se snad začala vyskytovat již před 14. stoletím. Od 14. století se objevují kamenná gotická boží muka, z nichž se zčásti též kvůli husitskému obrazoborectví dochovala jen některá. Největší rozšíření božích muk pak patří období baroka a První republiky.

Zachovaná boží muka společně s památnými stromy představují důležité orientační body nejen pro turisty, ale hlavně pro majitele a správce pozemků.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet