Senioři v cizině

Autorka článku: KATEŘINA Při mém příjezdu do Bruselu v rámci mých pracovních povinností, jsem se snažila vnímat každý detail denního života a co nejrychleji se včlenit do bruselského rytmu. Z této doby mně utkvěl v mysli jeden obrázek, který jsem vídala pravidelně, když jsem si šla z kanceláře koupit oběd. Tím obědem byl sandvič, ovoce a šálek kávy, pak jsem spěchala zpět k psacímu stolu.

V restauraci, kde připravovali sandviče, které jsem si kupovala s sebou, seděli převážně senioři, lidé staršího věku. A specielně mne upoutávaly ženy – důchodkyně. V klidu pojídaly svůj oběd, doplněný salátem nebo ovocem a popíjely sklenku vína, doplněnou vodou či kávou. Mám ten obrázek pořád před očima, protože jsem si říkala, takhle si představuji penzijní věk. Takto si to přeji.

Po řadě dalších let jsem se tady dočkala tohoto penzijního věku, tak jak říkám v prvé fázi, protože ten opravdový penzijní věk teprve přijde..
Ale proč toto píšu? Mé belgické přítelkyně a známé se mnou dost často diskutovaly o svých životních plánech až ukončí svoji aktivní pracovní činnost. Ještě před rokem 2006 nebylo výjimkou, když odcházely (dle svého pracovního oboru) do předčasného důchodu již při dosažení věku 56 let a hranice 58 let byla pro ně pak již jednoznačným rozhodnutím, věnovat se prioritně své rodině, vnoučatům, pečovat o dům a zahradu.

Naše země vstoupila do EU v roce 2004. S rostoucím zájmem a zvědavostí pozorovaly z mé strany kladenou úvahu, že vlastně starost o existenční zabezpečení se věkem neredukuje, ale přetrvává i přes tuto imaginární hranici uvedeného věku.V našich vzájemných debatách se porovnávání našeho životního stylu odlišovalo.

Hanna pracovala u stejného zaměstnavatele po celou svoji profesní kariéru, pracovní zařazení Administrativní pracovnice včetně vedení a zajištění kanceláře. Má jednu dceru, dnes už i jedno vnouče. Během své pravidelné práce, bylo její mzdové zařazení dle pracovního oboru, navyšováno procentuelně tak jak Belgické království zadávalo ve svém legislativním řádu.
Společně se svým manželem si na penzi připravili letní apartmá na španělském pobřeží a jejich rok je vždy rozdělen mezi pobytem v teplých klimatických podmínkách a bruselským, spíše deštivým obdobím. Do předčasné penze nastoupila při dosažení svého věku 58 let.

Matylda pracovala jako Účetní, po narození druhé dcery, ji manžel nabídl, aby zůstala v domácnosti a starala se o rodinu a jejich děti. Souhlasila, dnes mají 4 vnoučata. Matylda, 61 let, má sice krásný dům a zahradu, ale trápí se myšlenkou nad svým manželem, který je již též v důchodu, ale nemůže se vyrovnat s tím, že již není výkonný ředitel a nemá kolem sebe ženské obdivovatelky.

Rita je emancipovaná žena, jenž je grafičkou a píše novinové sloupky o moderním umění. Dnes je ve věku 46 let a po roztržce se svým zaměstnavatelem ukončila svoje zaměstnání. Následně považovala své rozhodnutí za ukvapené a prochází depresivním obdobím sebereflexe. Má 3 vnoučata od svých dcer a dospívajícího syna. A chápavého manžela, který se tento rok připravuje na svůj odchod do penze.

Osudy nás všech prochází fází stárnutí. Patrně by stárnutí mělo být spojeno s odpočinkem. Nicméně senioři se po roce 2006 dostávají do hledáčku zájmu. Evropská komise slovy Evropského komisaře V.Špidly, poukazuje na navyšující křivku stárnutí populace a modifikuje zákony ve svých podmínkách tak, aby čerství důchodci začali váhat a spíše do důchodu neodcházeli a svůj ekonomický věk si začali prodlužovat. Ale ani tato změna nemění obrázek v belgických restauracích a kavárnách a ponechává řady nostalgicky zamyšlených seniorů jejich sklence vína a šálku kávy.

Autor: KATEŘINA, žijící svůj seniorský život v Belgii, USA a ČR, Foto: Internet