Tři králové

Autor: PhDr. Slavomír Ravik Z knihy „O světcích a patronech“ (vydalo nakladatelství LEVNÉ KNIHY KMa 2006) Tři králové jsou přímými svědky narození Páně. Jde, jak víme, o tři mudrce, později přejmenované na krále. V ranném středověku dostali i jména – Kašpar, Melichar a Baltazar.

Poslední z nich byl tmavé pleti. Svědectví nám zanechalo Matoušovo evangelium, aby Ježíše obdarovali. Kašpar přinesl zlasto, coby znak královské hodnosti, Melichar kadidlo užívané při modlitbách a obětech, neboť Ježíš se měl, až přijde čas, v oběť proměnit. Třetí Baltazar obdaroval dítko vonnou pryskyřicí, která údajně vypovídala o Ježíšovu člověčenství. Existuje ještě jiné vysvětlení symbolických darů. Kadidlo mělo být obětí Bohu a myrha připomínala oběť na kříži, neboť dva muži, kteří připravovali Kristovo tělo k uložení do hrobky, Nikodem a Josef z Arimatie, užili právě myrty k nabalzamování těla.

Zpráva evangelia byla velmi stručná, že se totiž „mudrci od východu objevili v Jeruzalémě.“ (Mt 2,1) Mohla to být právě tak Persie, jako Indie či Mezopotamie, v nichž se nacházely zbytky židovskéhom obyvatelstva z doby zajetí. I otázka trojice mudrců, jež vedla cestou „hvězda“ zobrazovaná často jako kometa, anebo zvláštní uskupení na obloze, které rozšifroval Jan Kepler (1571-1630), hvězdář rudolfinské doby, jako velkou konjunkci Jupitera se Saturnem, která se třikrát opakovala na noční obloze.

Hvězdopravci, kteří si zvláštní úkaz srozumitelně rozšifrovali, se pak po příchodu do Jeruzaléma podle Matoušova svědectví vyptávali (Mt 2,2): „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu…“ Vladař Herodes Veliký, který v obavách o vlastní trůn zamordoval velkou část vlastní rodiny, zavětřil nebezpečí. Židům nebylo neznámo Micheášovo proroctví, že se narodí ten, „jenž bude vládnout mému izraelskému lidu.“ (Mi 5,1) Matouš popisuje, že „tehdy si Herodes tajně zavolala mudrce a přesně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: Jděte a důkladně vyzvěďte všechno o tom dítěti. Až ho najdete, oznamte mi to, abych i já se mu přišel poklonit.“ (Mt 2,7-8) Mudrci se tedy vydali na cestu, „a vtom hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.“ (Mt 2,9) Poklonili se, odevzdali dary, avšak ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi nevraceli., I šli zpět do své vlasti jinou cestou a marně čekající Herodes, jak víme, nechal zamordovat všechna betlémská nemluvňata, jichž bylo odhadem kolem třiceti.

Nás však bude zajímat osud mudrců či králů, kteří tehdy navštívili skutečný „betlém“, který si v miniatuře i s pastýři a králi o vánocích instalujeme pod stromečkem. Podle legend byli poutníci z východu pokřtěni svatým Tomášem a traduje se, že zemřeli jako mučedníci pro víru Kristovu. Údajně první, kdo trojici neznámých pojmenoval, byl kancléř pařížské univerzity Petr Comestor ve 12.století. Později byli svatořečeni, jejich ostatky se dostaly nejprve do Cařihradu, pak do Milána, a odsud si je odvezl pro kolínskou katedrálu Fridrich I. Barbarossa, řečený Rudovous (1152-1190), roku 1164. A vskutku, uprostřed katedrály za oltářem je dodnes uchována krásná, plasticky zdobená schránka s ostatky. Zda se tu setkáváme s opravdovými svědky betlémských „vánoc“ před dvěma tisíci lety, nám ovšem nikdo garantovat nemůže. Neznamená to však, že by se našich citů nedotkl pouhý pohled na nádherné zlatnické dílo, ukrývající velké tajemství.

Koláž a příprava článku: Olga Janíčková.