Homosexuální panovníci Evropy 6

Autor: EPOCHA 2005 Richard I. Lví srdce (1157-1199 Tento syn Jindřicha II. a Eleonory Akvitánské, který po otci zdědil anglický trůn, byl vzorem rytířského krále a hrdinou trubadúrských písní. V letech 1190 až 1192 vedl s francouzským králem Filipem II. Augustem křížovou výpravu do Svaté země. Při tomto tažení v roce 1191 dobyl Kypr a o rok později uzavřel mír se sultánem Saladinem. V Palestině proslul mnoha hrdinskými činy, například údajně jedním mávnutím mečem přesekl arabského jezdce.

Když se jen s malým doprovodem a v přestrojení za templářského rytíře vracel do Anglie, zajal ho u Vídně rakouský vévoda Leopold Babenberský. Poté ho vydal císaři Jindřichovi VI., který ho propustil až v roce 1194 za vysoké výkupné. Doma v Anglii se dlouho nezdržel a po měsíci se vydal bojovat do Francie, kde nakonec padl.

Ludvík XIII. (1601-1643)

Byl nejstarším synem prvního francouzského krále z rodu Bourbonů Jindřicha IV. Navarrského a Marie Medicejské. Poté co usedl na trůn, prosazoval protihabsburský kurs, ačkoliv jeho manželka Anna Rakouská pocházela z větve španělských Habsburků. Za jeho vlády došlo k omezení vlivu francouzských protestantů – hugenotů. Přesto od roku 1635 zasáhla Francie do třicetileté války na straně protestantských zemí. Ludvík XIII. byl velmi slabým panovníkem, za něhož ve skutečnosti vládl obratný kardinál Richelieu jako první ministr. Třebaže byl tento král zjevně homosexuálně orientován, měl s Annou Rakouskou dva syny – Ludvíka a Filipa. První z nich se stal jako Ludvík XIV. jedním z nejslavnějších francouzských vládců a přezdívali mu král Slunce. Naopak druhý, Filip, byl slaboch a budižkničemu, který zdědil po otci homosexuální orientaci.

Autor: časopis EPOCHA 12/2005 , Foto: wikipedia