 |
|
Podle volných zdrojů zpracovala Olga Janíčková
Hromnice je tradiční lidové označení křesťanského svátku Uvedení Páně do chrámu. Slaví se 2. února. Svátek připomíná událost uváděnou v Lukášově evangeliu – Ježíšova matka Marie přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu.
|
Zde se setkává se spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval „světlem k osvícení pohanů a spásou pro všechny národy“. V Jeruzalémě se slavil tento den již ve 4. století a o sto let později i v Evropě. Od 10. století byl svátek obohacen symbolem svěcení svící, které mají významnou symbolickou úlohu. Svíce, která sama sebe stravuje, aby jiným dala světlo… Tyto svíce, „hromničky“ se také při bouřkách zapálené dávají do oken a mají spolu s modlitbou chránit před bouřkami.
Svátek Hromnic je ovšem v mnoha kulturách vysvětlován různě. V čem se ale všichni shodují, 2. února se půlí zima, něco nového začíná. Z pohledu hospodářů to bývalo měřítko úbytku zásob jak pro jeho rodinu, tak pro jeho zvířata. Na Hromnice půl krajíce a půl píce. Na Hromnice měla být zkrmena polovina sena, obilí, brambor.
Keltové nazývali Hromnice Imbolc nebo Brighid. Tato bohyně plodnosti vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni a ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný oheň. Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství. Postava Brighid byla jednou ze tří podob jediné bohyně. V končící zimě vystupovala v podobě stařeny, obávané bohyně spojované se smrtí i se znovuzrozením. Začátkem února se však mění – přichází v panenské a čisté podobě vyjadřující příchod jara.
Římskokatolická církev zavedla v tomto dni svátek Očištění požehnané Panny Marie – Uvedení Páně do chrámu. V bohoslužbě této slavnosti vyniká zvlášť symbol hořící svíce – světlo k osvícení národů. Svíčky Hromničky se v tento den posvětí a zapalují se v bouřce jako ochrana před blesky. Lidé věřili, že světlo hromniček je uchrání od všeho špatného. Babky kořenářky je používaly k léčení, dávaly je do rukou nemocnému. Taktéž umírajícím se dávala hromnička do rukou. Světlo svíce jej mělo provázet na cestě do věčnosti.
Svátek Hromnic je provázen lidovými pořekadly, která se často zmiňují o počasí a o sedlákovi. Pokud je na Hromnice hezky – svítí slunce, pak bude ještě dlouhá zima. Pokud je pošmourno, prší, pak je to dobře pro sedláka, jaro se blíží.
|
|
Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc
Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více
Na Hromnice kalužky, budou jabka i hrušky
Na Hromnice zimy polovice
O Hromnicích sníh – na jaře déšť
Zelené Hromnice – bílé Velikonoce
Kde se na Hromnice pracuje, tam uhodí hrom
Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdy měl zmrznout.
Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc
Svítí-li slunce na Hromnice, hojnost žita i pšenice
Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží
Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče
Na Hromnice o hodinu více
|
Od zimního slunovratu se opravdu den prodlouží zhruba o hodinu. Tímto dnem také dříve končívala vánoční doba a sklízely se betlémy z chrámů i z domácností.
Obrázky: koláže Olga Janíčková
