Jak využívat moc našeho podvědomí – 52

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předchozím článku jsem psal o sedmatřicetiletém panu Antonínovi, který přišel do mé poradny s tím, že – jak říkal – nemá smysl života. Znašich rozhovorů vyplynulo, že jde o člověka, který by dokázal učinit šťastnou leckterou osamělou ženu. Chtěl podnikat, ale málo si věřil. Právě z toho plynuly i ty problémy a neúspěchy při navazování kontaktu s nějakou partnerkou. Připravil jsem pro něj i sci-modlitbu, kterou jsem publikoval minule. Sám mi o sobě pověděl, že si je vědom ˝že není na světě náhodou, ale proto, aby tu za sebou něco nechal a něco dobrého udělal.˝ Jenže se mu jeho veskrze pozitivní plány nedařilo uskutečňovat.

Minule jsem také položil ˝řečnickou otázku˝: Proč o tomto pánovi píši v souvislosti s kondiciogramem? Dnes na ni odpovídám: Bylo to proto, že jsem si uvědomoval, jak hodně by mu mohl pomoci právě kondiciogram k podpoře účinku uvedené sci-modlitby. Pro něj bylo totiž velmi důležité, aby neutrpěl při navazování známosti další neúspěch. To by značně podlomilo jeho sebedůvěru, kterou pomalu získával. Z tohoto důvodu by se tento kontakt neměl uskutečňovat v kritických nebo polokritických dnech citové oblasti. A tyto kritické dny by mu ukázal jeho kondiciogram. Bohužel jsem mu (z důvodů, jež jsem již popsal, tuto účinnou ˝berličku˝ poskytnout nemohl.

Tolik tedy o panu Antonínovi, který nakonec získal sebevědomí a podařilo se mu uskutečnít i přání podnikat. A protože to byl dobrý řemeslník ani se nemusel rozloučit se svým bývalým zaměstnavatelem, kde pracoval jako údržbář. Ten se s ním nerad loučil a když Antonín podal výpověď z důvodů, že založil svou vlastní živnost, stal jeho prvním zákazníkem. A nejen to. Nakonec Antonín našel i životní družku. Zdá se Vám to jako ˝happy end˝ z nějakého filmu? Nemusí, protože i náš život můžeme žít se šťastnými konci. Teď mi ale dovolte malé zamyšlení, které by potřebovalo ˝happy end˝ jako sůl, aleNejprve opět položím ˝řečnickou otázku˝: Jak na ˝šroťáky˝?

Už jsme si říkali, že lékaři i léčitelé by se měli v prvé řadě zaměřovat na příčiny a neléčit pouze projevy a následky. Škoda, že si to nepřečetli naši zákonodárci. Co mám na mysli? Jistě vás, stejně jako mne, velice zlobí bezmocnost našeho státu vůči zlodějům kovů. Jednou čteme, že v Ostravě ukradli litinové protizávaží na stožáru troleje a tím způsobili výluku tramvaje, což mimo jiné znamenalo, že se lidé dostávali opožděně do zaměstnání. Jindy ukradli poklop kanálu a jedna paní si krokem ˝do prázdna˝ způsobila úraz. A do třetice pak na železnici první poberta odmontoval kus koleje a druhý odřezal měděný kabel. Že mohli způsobit neštěstí, to je nezajímalo. (Samozřejmě, takových případů jsou denně desítky a ne jen ty tři, které uvádím pro ilustraci.)
Tato situace nastala u nás proto, že (pokud vůbec se je podaří dopadnout) tak jsou zloději stíháni – podle našich nedokonalých zákonů – jen za krádež. A protože jim majitelé výkupen zaplatí za lup jen pár korun, které pak většinou propijí, jsou potrestáni pouze za přestupek (peněžní pokutou, kterou z nich nikdo nedokáže vymoci – tedy vlastně nejdou potrestáni nijak). Samozřejmě, že páni ˝podnikatelé˝ (spíše bych je nazval desperády – tedy všeho schopnými lidmi, jak toto slovo vysvětluje slovník naučný) za vykoupený kradený šrot obdrží mnohonásobně více peněz.

A také je zase vůbec nikdo nestíhá. Stejně jako majitele bazarů, kteří navíc mají (asi jako zvláštní servis pro zloděje) otevřeno i v noci, aby jim nakradené šperky, mobily, fotoaparáty apod. mohli přinést ještě ˝teplé˝. To a mnoho jiného – včetně miliardových ztrát při překotné privatizaci – je způsobeno neblahou myšlenkou, že vše vyřeší ˝neviditelná ruka trhu˝. Kdo tuto falešnou ideu (spolu s tím, že ˝nerozeznává špinavé peníze od čistých˝) u nás prosazoval na počátku 90. let minulého století, je snad všeobecně známé.

Ale vraťme s k našim zlodějům. Kdybychom se vrátili k praxi, že výkupčí kovů nesmí – zejména u podezřelých dodávek – vykoupit nic bez předložení občanského průkazu, kdyby za porušování tohoto pravidla byli stíháni jako spolupachatelé, kdyby naše zákony umožňovaly policii, aby zloděje (ale i jejich překupníky) stíhala ne jen za prostou krádež, ale také za obecné ohrožení, mnozí by si své počínání možná rozmyslili. A kdo by si to nerozmyslel, šel by ˝sedět natvrdo˝. Myslím, že takováto ˝léčba šroťáků˝ by přinesla všem poctivým občanům úlevu od jednoho z ˝neduhů˝ naší společnosti. A pokud si někdo myslí, že tato úvaha sem do rubriky Zdraví nepatří, pak bych mu připomněl, že následkem takových krádeží může být nejen pochroumaná končetina té paní, co spadla do kanálu, z něhož zloději ukradli poklop, ale i třeba velké železniční neštěstí s desítkami mrtvých a zraněných nic netušících cestujících. Příště o sugesci a autosugesci.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Klub dr. Murphyho v ČR vás zve na přednášky:
MOC PODVĚDOMÍ 1 – Jak využít tuto sílu pro zdraví
7. 3. 2009 v 9,30 1. salonek Hotelu MORÁVKA, Heršpická 7

MOC PODVĚDOMÍ 2 – Chcete být šťastní?
24. 3. 2009 v 16,00 1. salonek Hotelu MORÁVKA, Heršpická 7

MOC PODVĚDOMÍ 3 – Jak dosáhnout úspěchu
7. 4. 2009 v 16,00 1. salonek Hotelu MORÁVKA, Heršpická 7

MOC PODVĚDOMÍ 4 – Chcete být bohatí nebo chudí?
28. 4. 2009 v 16,00 1. salonek Hotelu MORÁVKA, Heršpická 7

MHD autobus č. 60, parkoviště u hotelu
Srdečně vás zvou i sponzoři a mediální partneři: internetový portál Třetí věk a měsíčník MEDUŇKA