Naučné stezky v České republice 7 – Výlety po Šumavě A

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Přeshraniční naučná trasa: ˝Zlatá Stezka˝ (stará): Prachatice – Mlaka Mechový potok – dále SRN Povězme si nejprve něco bližšího starých šumavských stezkách. Staré stezky přes Šumavu nebyly významné jen z hlediska obchodu a cestování. V neposlední řadě plnily nezastupitelnou úlohu v oblasti pohybu myšlenek, výměny kulturních hodnot. Zprávy o solném obchodu se objevují už od 9. století totiž sůl byla i v historii nezbytnou složkou pokrmů a nejvýznamnějším konzervačním prostředkem.

Sůl ze solných dolů v oblasti dnešního Reichenhallu v Bavorsku, Halleinu, Hallstadtu, Ischlu a Aussee v Rakousku se dostávala prostřednictvím obchodních tržišť na Dunaji velkou měrou také do Čech. Téměř monopolní postavení v obchodu se solí zaujalo město Pasov a to pro svou příznivou polohu při dopravě využívaných na řekách Innu a Dunaji. Z Podunají vybíhaly do Čech přes Šumavu obchodní cesty, z nichž nejstarší byla Vintířova stezka (Gunthersteig, BĂśhmweg, Via Bohemorum), která vedla z oblasti Deggendorfu přes Žďánidla, Vysoké Lávky, Hartmanice a Sušici. Stezka vznikla patrně dávno před působením poustevníka Vintíře na Šumavě (+ 1045).

Tuto cestu stejně jako úvodní prachatickou Zlatou stezku představovaly nejspíš jen úzké stezky pro pěší nebo pro zvířata nesoucí náklad a systém soumarských stezek, ale skutečné dálkové obchodní silnice u nás vznikaly až později, za panování Karla IV. Spojení Čech s Pasovem a některými sousedními středisky obchodu v Podunají zajišťovaly od počátku 16. století používáním Zlatých stezek (Goldene Steig). Tradičně výsadní postavení zaujímaly v solném obchodu se svou cestou Prachatice. Rovněž Vimperk měl už od roku 1312 cestu na Pasov, která na zemské hranici míjela strážní věž (KĂśnigswarte, Kungeslen, Kynžvart, Strážný). Pro starší dobu se uvažuje o odbočce Zlaté stezky prachatické u Volar ve směru na Vimperk a Kašperské Hory.

Kašperskohorská Zlatá stezka, chráněná královským hradem Kašperkem a procházející významnou zlatonosnou oblastí, sloužila obchodnímu ruchu od roku l366. Na šumavských obchodních cestách se uplatňovaly různé způsoby nákladní dopravy. Dálková obchodní silnice z Pasova přes Kvildu a Kašperské Hory už od svého vzniku (1366) umožňovala formanskou dopravu na kupeckých nákladních vozech. Z důvodů větší bezpečnosti se soumaři a kupci spojovali do malých či větších obchodních karavan. Mnohdy bylo zapotřebí, aby karavanu doprovázel ozbrojený doprovod, který byl ve středověku poskytován zeměpánem, ovšem jen za úplatu. Vedle soli se k nám z Podunají ve středověku dováželo zboží jako bavorské plátno, různá jemná sukna, vína, koření, další kupecké zboží včetně luxusních předmětů. Z Čech se vyváželo obilí, slad, med, sádlo, vejce a ryby. Často se z Čech do Pasova hnal také dobytek.
První zpráva o kašperskohorské cestě na Pasov a Bavorsko je ze stejného roku, kdy byla zahájena stavba hradu Kašperka - z roku 1356. Heinczlinus Bader obdržel v tomto roce od císaře Karla IV. do dědičného svobodného užívání pozemek u osady Červená pod „Malou Losenicí“ za věrné služby při vyhledávání a vytyčení trasy této nové silnice. Horní město Kašperské Hory (Reichenstein) bylo se svým okolím v té době důležitým střediskem těžby zlata. Postavení tohoto horního města se posílilo nejen výstavbou královského hradu, ale také situováním mezinárodní obchodní cesty, která procházela kolem bohatých zlatodolů a rýžovišť. Důležitým úkolem královského hradu, který nesl jméno svého císařského zakladatele Karla IV. – Karlsberg, byla vedle ochrany zlatých dolů a zemské hranice také ochrana mezinárodní obchodní silnice. Její výstavba nebyla v podmínkách šumavského pralesa jistě snadnou záležitostí a tak není divu, že práce na ní trvaly přes 10 let. Cesta se musela vyhýbat četným zrádným slatinám. Někde bylo zapotřebí položit haťové přechody nebo vozovku zpevnit kameny. Potoky se překonávaly po mělkých brodech nebo byly přecházeny po dřevěných mostech. Nejnamáhavější práci však představovalo odstraňování dosud nedotčených porostů hraničního pralesa.

Pro volnější výhled i pro znesnadnění útoku případných loupežníků se od 14. století provádělo často kácení stromů a vysekávání houštin po obou stranách silnice, zejména v nepřehledných úsecích až do vzdálenosti kolem 30 metrů. Když byla v roce 1366 silnice z Pasova přes Kvildu do Čech dokončena, získaly na ní Kašperské Hory právo obchodního skladu. Karel IV. nařídil všem kupcům, kteří po cestě pojedou, aby zůstali přes noc v Kašperských Horách i se svými povozy. Kdo by neuposlechl, měl zaplatit pokutu 100 hřiven lotovaného zlata, z čehož polovina připadla královské komoře a polovina Kašperskohorským. Také bylo uvedeno, že všichni kupci, kteří přijdou do města v kteroukoliv dobu, mají zaplatit z koně po jednom haléři.
Rovněž hrad Kašperk měl od císaře Karla IV. majestát z roku 1366, v němž byla dána hradu „svoboda, aby cesta z Pasova šla svobodně, a aby z kupců, cožbykoli vezli, nebylo od toho bráno clo, kromě litého zlata a stříbra“. Za husitských válek a za následujících zmatků a rozbrojů silně utrpěly obchod a bezpečnost na šumavských cestách. Z té doby jsou zprávy o výpadech z Čech po cestách z Kašperských Hor a Vimperka do Bavor a Pasovska. Útočníci, mezi nimiž nechyběli ani lidé z posádky hradu Kašperka, zde vypálili několik vesnic a loupili dobytek, což bylo nezřídka opětováno z bavorské strany na českém území.

K roku 1458 se uvádí, že Zdeněk ze Sterberka, držitel kašperského hradu, opravil zpustlou pasovskou silnici, po níž se pak jezdilo „jako za starých dob“. Soumarský transport po silnici z Pasova přes Freyung do Kašperských Hor se plně rozvinul ovšem až na počátku 16. století. Čilý ruch zavládl tehdy také na cestě z Vilshofen přes Grafenau do Kašperských Hor, které se v té době začalo říkat „Goldene Strasse“ (Zlatá silnice).
Roku 1571 získala města Kašperské Hory, Sušice a Klatovy císařské potvrzení svých svobodných skladů, jež byly zásobovány především solí bavorských vévodů. Ti svým solným obchodem až do počátku 17. století úspěšně konkurovali Pasovu a Prachaticím. Bavorská sůl se dopravovala loďkami po řece Innu do Schärdingu a ke sv. Nikolovi (Mikuláši) před Pasovem, do míst patřících tenkrát Bavorsku. Odtud pak byla sůl dopravována přes Vilshofen po staré cestě na Grafenau do Kašperských Hor, Sušice a Klatov. K oživení pasovského obchodu s Čechami dochází opět až po roce 1608, kdy Bavorsko začalo dodávat svoji sůl do Pasova. Solný obchod od 16. století ovlivňovaly rovněž zájmy Habsburků o prosazení monopolního postavení císařské soli v jejich monarchii. Třicetiletá válka a léta po ní znamenají přes pokusy o obnovu úpadek a nakonec zánik starých soumarských cest.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet