Naučné stezky v České republice 7 – Výlety po Šumavě B

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Přeshraniční naučná trasa ˝Zlatá Stezka˝ (nová): České Žleby – Mlaka – Mechový potok – dále SRN Místní označení „Am SteinkĂśpfl“ (Kamenná hlava) je skalnatá výšina, podle níž se říkalo i skupině domů (SteinkĂśpflhäuser). Výraz „Kamenná hlava“ nám připomíná neobvykle výraznou skupinu kamenů, kdysi velmi markantně dominující kusu krajiny kolem Českých Žlebů (BĂśhmisch RĂśhren), farní osady rozložené na východním svahu Žlebského kopce (Sulzberg), vysokého 1079 metrů a tvořícího jakési pokračování Radvanovského vrchu (Schillerberg). To jeho východním úbočím vedla kdysi dávno Zlatá stezka.

Po zastávce soumarů dostala ves České Žleby i svoje jméno. Od ní dál šla ona stezka svahem Žlebského kopce dál k jihu, přes kopec Mlaka (Luckenberg) pomalu klesajíc k Mechovému potoku (Harlandbach), jemuž se tady říkalo mezi lidem spíš „Grenzbachl“, s mostem do Bavor. Celé území bylo dřív osídleno a obděláváno. Po vysídlení obyvatel nabývalo postupně opět dávného charakteru ryze přírodní krajiny, patřila totiž před rokem 1989 přísně střeženému vojenskému pásmu. A vsi i samoty byly srovnány se zemí, pole a luka přenechány návratu lesa. Jde nyní o území chráněné v rámci Národního parku Šumava. Už jen opravdu dobrý místní znalec dokáže tu nalézt stopy někdejších lidských sídel a neobvyklých jinde přírodních památek. Právě k těm posledně jmenovaným patřila skupina kamenů na svahu rozvodí nad dvorcem zvaným Miklasch-Hof. Stavení bylo číslem popisným jedna vsi Horní Krásná Hora (OberschĂśnberg) s četnými samotami, mezi nimi i tou nazvanou stejně jako zmíněné už skalní návrší Kamenná Hlava.

Miklasch-Hof sestával vlastně ze dvou usedlostí na svahu napravo od silničky vedoucí vprostřed polí a luk, sahajících až bezprostředně k bezlesému temeni vrchu Mlaka. Nad samotným dvorcem ležely na volném výhledu tři mohutné kamenné balvany vršící se jeden přes druhý, obklopeny menšími zlomky skal. Jako ruka nějakého obra tyčila se celá ta skupina obrovských balvanů vzhůru k obloze. Tvarová podobnost s „pohanskými kameny“ (Heidensteine) při Horních Světlých Horách se přímo nabízela. Nikdo se tenkrát ovšem nezabýval žádným geologickým či historickým jejich průzkumem.

Je docela možné, že i tady nejspíš jde o dávné pohanské obětiště, nasvědčovaly by tomu alespoň nálezy z doby bronzové v blízkém okolí, které bývaly k vidění v někdejším Šumavském muzeu v Horní Plané (Oberplan). Ať tak či tak, markantní skalní věž sloužila kdysi jako oblíbený vyhlídkový bod, z něhož bylo vidět až do údolí Vltavy a na široké lesní hřbety Třístoličníku (Dreisessel) a Plechého (PlĂśckenstein). Výhled do Bavor a v obdobích fénu až na nádherné panorama Alp už tenkrát znemožňoval vzrostlý les. Na tomto místě hořívaly také vždy o letním slunovratu svatojánské ohně obce a svítily daleko do kraje. V zimě pak vábila hluboko zasněžená luka příkrého svahu ke sjezdu na lyžích.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet