Nejslavnější kurtizány 3

Autor: EPOCHA 2005 Dívky z lepších rodin Některé renesační kurtizány pocházely z vysoce urozených rodů. Taková Tullia d´Aragon (1510 – 1556) byla vnučkou neapolského krále Ferdinanda I. a dcerou kardinála Luigiho d´Aragon . K jejím milencům patřili Bernardo Tasso, F. M. Molza, Fracastoro, Varchi, Lasca a Gerolamo Muzio. Veronica Franco (1546 – 1591) byla dcerou jedné dvorní dámy a psala básně. Mezi jejími ctiteli bychom nalezli slavného malíře Tiziana i francouzského krále Jindřicha III. Ve 34 letech opustila dvorský život, provdala se za jednoho lékaře a založila domov pro svobodné matky.

Papež v rukou děvky
S mnohými kurtizánami jako byly Angela Zafetta, Camilla da Pisa, Beatrice da Ferrara a Isabela da Luna se můžeme setkat v renesančních básních a písních, což nepochybně svědčí o jejich mimořádné popularitě. Střediska života italských kurtizán představovaly Benátky a zejména papežský dvůr v Římě. Zvláštní proslulosti zde dosáhla Olympie Maidalchiniová, milenka papeže Inocence X., který nastoupil svůj úřad v roce 1644. Ovládala totiž nejen jeho, ale vlastně celou katolickou církev. Prodávala vysoké církevní úřady a Inocencovým jménem podepisovala papežské dekrety, jimiž rušila kláštery a pak si přivlastňovala jejich jmění.

Králova milenka zachránila Encyklopedii

V průběhu 17. století se však kult kurtizán přestěhoval do Paříže. Jednou z nejpůvabnějších ale také nejchytřejších francouzských kurtizán byla Ninon de Leclos (1620 – 1650), která založila módu salónů. Podporovala slavného dramatika a herce Moliéra a mladému Voltairovi odkázala část svých peněz., aby si mohl nakoupit knihy.
Patrně vůbec nejslavnější francouzskou kurtizánou se stala milenka krále Ludvíka XV. Jeanne Antoinette Poisson, kterou svět poznal jako markýzu de Pompadoure. Byla nejen mimořádně krásná, ale i na ženu své doby velmi vzdělaná. Kardinál Bernis a ministr Choiseul ji oslovovali naše přítelkyně a pruský král Fridrich II. ji nabízel 500 tisíc dukátů, vymůže-li mu mír s Francii. Rakouská císařovna Marie Terezie i ruská carevna Kateřina II. si s ní vyměňovali srdečné dopisy a státníci, duchovní a diplomaté vyhledávali její salón.
Markýza se Pompadoure držela také ochrannou ruku nad umělci a učenci. Mezi její přátele se počítali Voltaire, Helvétius, Diderot a d´Alembert. Dokonce se jí podařilo zachránit vydávání Encyklopedie, kterou chtěl Ludvík XV., bytostným založením konzervativec, zakázat. Markýza si pomohla sobě typickým šarmem. Nechala přinést králi sedm vydaných svazků Encyklopedie a v nich jakoby namátkou vyhledala heslo ˝parfém˝. Pak jeho výklad sama králi přečetla a ten se tak bavil, že svolil k dalšímu vydávání největšího vědeckého díla celé epochy osvícenství.

Autor: časopis EPOCHA 2005 , Foto: internet