Stravování pohledem psychologa aneb nejde jen o to, co jíte, ale také kde, jak a s kým

Autorka článku: Marta Boučková Stravovací návyky se netýkají jen a pouze naší trávicí soustavy a našeho slušného a dobrého vychování, ale velice úzce nás spojují případně rozdělují s těmi, kteří se v našem životě objevují.

Kde se bere vztah k jídlu
Vliv prostředí na stravovací a jídelní návyky každého z nás se asi nikdo nepokusí zpochybnit. A věřte, že to opravdu není jen o tom, jak se správně drží příbor a že jíme se zavřenou pusou. Dalo by se skutečně říct, že tohle jsou jen detaily, i když ne samozřejmě nepodstatné pro život v kultivované společnosti. Něco uvařit či neuvařit a chovat se u stolu není skutečně to jediné, co si z rodiny odnášíme. Rodina jako první instituce výrazně ovlivňuje náš vztah k jídlo. Dává nám základy, zda budeme mít k jídlu ten ˝správný˝ vztah a zda mu dáme v našem životě to ˝správné˝ místo. Adekvátnost tohoto stravovacího základu předurčí, kolik a co dalšího ke svým stravovacím zvykům doplníme od dalších spřátelených strávníků a samozřejmě i všudypřítomných médií.

Kuchyň jako srdce domova
Patříte také k těm, kteří si nejraději povídají v kuchyni, ať už se jedná o tu vaší nebo o kuchyň přátel, ke kterým jste dorazili na návštěvu? Já rozhodně ano. Není to nic překvapujícího nebo zvláštního, vrátíte-li se někam na začátek lidské existence. Ze svých gymnaziálních let mám v paměti vrytou jednoduchou větu z hodin dějepisu, která zní: ˝Žena oheň, muž lov.˝ I když se to na první pohled nezdá, je to věta skutečně nabitá informacemi. Není to výkřik jen o rozdělení rolí. Já tam vidím i odpověď na otázku, proč se tolika lidem líbí sedět v kuchyni, i když už dávno není, co jíst. Je tam prostě všechno: jídlo, teplo, odpočinek, porozumění, důvěra, klid, jistota, prosperita, prostor pro sdělní zážitků i rozdělení práce, pocit sounáležitosti, důležitosti, bezpečí a samozřejmě i lásky, protože láska prochází žaludkem.

Ten, kdo by o tom chtěl pochybovat, ať si vzpomene, kde se uskutečňují první randíčka zamilovaných dvojic a co bývá většinou na programu. Kino nebo večeře (případně obé). A dokonce nemusí jít jen o ty páry, kde zalíbení je oboustranné. Lákání ˝na pěkně strávený čas u stolečku s příborem˝ využívají hojně i ti, kteří se teprve snaží druhou stranu zaujmout. A pokud jsou chuťové pohárky u dvojice ze stejného těsta, jsou na půli cesty zahájit pokus o dlouhodobější vztah. Když se dohadují jen velmi ztuha na volbě restauračního zařízení nebo jídelního menu, ochuzují se o poměrně snadný start a musí se více snažit najít adekvátní náhradu tohoto omšelého ale stále velmi spolehlivě fungujícího lidského tmelu.

Jídlo jako denní společenská událost rodiny
Bohužel se ale mnoho párů po čase tohoto tmelícího prvku snadno vzdává. Zcela jistě je mnoho racionálních důvodů, proč už se jídlo v tomto směru tak hojně nevyužívá.Sem se mi přesně hodí okřídlené rčení ˝čas jsou peníze˝ a peníze jsou tím pádem i čas. Takže když není čas a nejsou tedy ani peníze, tak jak by se mohlo realizovat nějaké společné stolování. No jasně, řekněte sami! Ale i přesto pořád všichni jedí! Ale nějak ve spěchu a často ne s těmi, s kterými by měli. Možná, že zdejší náchylnost obětovat stolování s těmi nejbližšími souvisí s tím, že v našich zeměpisných šířkách už dána padla tradice jídla jako denní společenské události rodiny. Na absenci této tradice poukazoval i Karel Čapek,takže jen a jen o současném životním stresu to nebude. Troufám si říct, že za časů Karla Čapka zdaleka zdejší obyvatele neovládala taková míra stresu jako dnes. Ale popojedete-li trochu na jih zjistíte, že společné rodinné hody jsou na běžném pořádku. Rodiny, které takto stolují vykazují jasnější charakteristiky pevnějších vazeb i intenzivnější komunikace.

Jak to můžeš jíst
Nebudeme si nalhávat, že různé natož diametrálně odlišné stravovací návyky, tedy i skladba jídelníčku, rozhodně nejsou pro ať už rozvíjející se nebo již zaběhnutý partnerský vztah či rodinný život ˝procházkou růžovou zahrádkou˝. Samozřejmě,že existují i fungující soužití partnerů s odlišnými stravovacími zvyklostmi, ale většina těchto párů se k němu propracovala tvrdou prací. Tyto vztahy totiž vyžadují značnou a nemalou dávku vzájemné tolerance a většinou i dohodu, co nabízet, nutit případně zakazovat společným potomkům.

Jistě někdo by mohl namítnout, že naopak různorodost vstupující do vztahu ho může rozhodně obohatit. Nicméně pohrávání si s myšlenkou, že se podaří v partnerovi probudit zalíbení v něčem, co doposud považoval za stravu pro jiný živočišný druh, jistou dávku rizika s sebou zcela jistě nese. Běda, nezůstanete-li jen v rovině inspirace či nezávazných nabídek. Přílišný tlak na partnerovu rozumnost či nerozumnost, neschopnost pochopit, co je a není dobré, ani repliky typu, ˝jak to můžeš pozřít ˝ a urážení jeho jídelníčku, natož pak snaha vázat přechod partnera na Vaši ˝stravovací˝ stranu jako důkaz lásky nepřinese rozhodně nic vztahově dobrého.

Jídlo jako zdroj radosti i strasti
Urážet a napadat jídelníček druhého může být nadmíru ošemetná věc. Motto ˝Jste to, co jíte˝ má své oprávnění. Podíváte-li se na něj trochu více osobně, mělo by Vám být jasné, proč se lidé tak neradi vzdávají toho, co jim chutná a co mají na talíři rádi. Jídlo je skutečně velmi osobní záležitost a proto je možná pro spoustu lidí tak těžké mít k jídlu ten ˝správný˝ vztah. Jsou tu ti, kteří jídlo považují jen za jídlo a je jim prakticky jedno, co jedí, pak jsou tu ti, kteří mají k jídlu jednoznačně nezdravý až patologický vztah a jídlo zneužívají nebo si jím nahrazují něco, co se jím nahradit rozhodně nedá, a pak tu jsou samozřejmě i ti, kteří mají jídlo jako jeden ze zdrojů každodenní radosti a potěchy z něčeho skutečně dobrého. Je to parta gurmánů, požitkářů, ˝fajnšmekrů˝ . Jsou to ti, kteří dokážou ocenit dobré jídlo, udělá jim radost, ale jsou daleci ho povyšovat na něco jiného než čím chutné a dobré jídlo skutečně je.

Jídlo jako zdroj psychické (ne)pohody
Protože jídlo vyvolává a ovlivňuje tvorbu určitých hormonů, je logické, že to, co člověk jí, má vliv na jeho psychiku. Jako příklad by mohl posloužit uklidňující serotonin, který má za následek menší odolnost vůči depresím především sezónním, které se objevují v podzimním a zimním období., a melatonin, který se nejvíce vylučuje za tmy a jehož produkce tedy stoupá v době, kdy je méně světla. Působí ospalost, mozkové buňky nemají dostatek energie, člověk je bez nálady, špatně se soustřeďuje a podává podprůměrné výkony.

A dá se této sezónní netečnosti, ospalosti a depresi bránit? Pokud jde o jídlo, je možné si dát třeba těstoviny (uhlovodany) bez masa, aby se uvolnilo co nejvíce serotoninu, který působí proti depresi. Jindy si dát naopak dávku proteinů (bílkoviny), ale bez uhlovodanů. Zvýší se tak adrenalin a další hormony, které zvyšují aktivitu a to jak tělesnou, tak i duševní.
Nervozitu, podrážděnost a nespavost mohou vyvolat také potraviny, které jsou bohaté na histidin nebo podporují produkci histaminu. Jde o sýry, jahody, uzeniny, vepřové maso. Sýry navíc obsahují značné množství tyraminu, který podporuje vznik úzkostných stavů. Histidin najdete v třeba červeném víně, ve vejcích, v bramborách nebo játrech.
Pro přispění k dobré náladě a výkonnosti by na talíři neměly chybět ryby. Jídelníček by měl obsahovat i potraviny bohaté na hořčík a vitaminy skupiny B, to znamená mandle, ořechy, sója, rýže atd.

K dobrému fungování mozku a paměti doporučují odborníci na výživu také potraviny bohaté na cholin, který je obsažen v rajčatech, játrech, květáku, pomerančích, banánech a také v celozrnném pečivu, bramborách a vejcích.
A pokud se potřebujete před spaním zklidnit, určitě si vzpomenete na babský recept radící vlažné mléko.
A bude-li Vaše lednička prázdná, nevěšte hlavu. Porozhlédněte se po bytě a jestli tam někoho uvidíte, zkuste ho na chvíli pozvat k jídelnímu stolu třeba jen na sklenici vody. Jestli jste to ještě nikdy nezkusili, mohli byste být příjemně překvapeni, co všechno i neprostřený stůl nabídnout všem, kteří sedí okolo.

Autorka: Marta Boučková, Foto: Internet
www.martabouckova.cz