Ženy na trůně 3

Autorka článku: Maura Markéta Babenberská, narozena mezi rokem 1204 až 1205 a zemřela 29. října 1266. Církev utahuje smyčku světské moci používá jeden z nejdůležitějších nástrojů, totiž právo. Ale za to začíná doba inkvizice. Papežství totiž zorganizovalo mocenský aparát, který se čím dál více a lépe rozvíjel i v budoucí době .

V prvních desetiletích 13 století neustaly církevní zápasy o moc a to vyvolávalo i střety s mocí světskou. Zkrátka, Evropa té doby byla neustále zmítána neklidem. Církev si vytvořila dva nástroje, které ji umožňovaly vystupovat jako stát sui generis. Na jedné straně to byl systém finanční správy, jež ji umožňoval inkasovat příjmy plynoucí ze svrchovanosti nad církevním státem i z jiných zdrojů na druhé straně to byla sbírka zákonů. Šlo nejen o texty římského práva, ale také texty kanonické a normativní činnost se přesunula na papeže, který byl zdrojem práva.Ještě ve třináctém století bylo papežství konfrontováno masovým šířením herezí. Hereze nebyly ničím jiným, než frustrací a deziluze postgregoriánské doby. Papežství vytvořilo vlastní represivní aparát. Rychle se prosazující inkvizice za papeže Innocence IV. (1243-1254) byla rozhodným a tvrdým nástrojem proti kacířství a prosadil i výslechy na mučidlech, které však zůstaly v rukou světské moci.

Markéta byla prvorozeným dítětem rakouského vévodského páru, vyrostla v Klosterneuburgu a ve Vídni na dvoře svého otce, který byl v té době centrem minnesangu a jedním z kulturních center Evropy. Měla tři bratry (Leopolda, Jindřicha a Fridricha) a tři sestry (Anežku, Konstancii a Gertrudu). Snad někdy kolem roku 1221 byla zasnoubena s anglickým králem Jindřichem III., z plánovaného dynastického spojení však nakonec sešlo. Markétin budoucí manžel, prvorozený syn římského císaře Fridricha II., římský král Jindřich VII. Štaufský (nar. 1211), byl původně zasnouben s Anežkou Českou. Jako o budoucí nevěstě se však uvažovalo i o francouzské, uherské nebo anglické princezně. Markétin otec Leopold VI. však nakonec při osobních jednáních s císařem vyjednal sňatkové spojení mladého římského krále se svou dcerou a sňatek byl uzavřen v listopadu 1225. Roku 1227 byla Markéta v Cáchách korunována římskou královnou. Snad ještě před rokem 1231 se stala matkou dvou synů, Jindřicha a Fridricha, kteří oba zemřeli v mladém věku.

Po manželově vzpouře proti císaři a jeho internaci roku 1235 žila na neznámém místě.Patrně kdesi v Německu. Po jeho smrti, roku 1242, se uchýlila do kláštera v Trevíru, později přesídlila do kláštera ve WĂźrzburgu. Na politickou scénu se Markéta vrátila roku 1246 po smrti svého bratra Fridricha II. a jako nejstarší příslušnice rodu Babenberků uplatňovala na základě tzv. Privilegia minus z roku 1156 dědické nároky na rakouské a štýrské vévodství. Ty ovšem zároveň uplatňovala Markétina neteř Gertruda Babenberská, dcera jejího bratra Jindřicha, která se po smrti svého prvního manžela Vladislava († 1247), syna českého krále Václava I., provdala za Heřmana Bádenského a po Heřmanově smrti potřetí roku 1250 za příbuzného uherského krále Bély IV. Romana Haličského. Ani jeden z Gertrudiných manželů se však v babenberských zemích neprosadil. V bojích o babenberské dědictví se angažovali prakticky všichni sousední vládcové, císař a papež.

Zda byla Markéta v této době exponentkou štaufské politiky v bývalých babenberských zemích není jisté, její snahy však směřovaly patrně k prosazení práv jejího mladšího syna Fridricha († 1251). V této době také odmítla plánovaný sňatek s Heřmanem z Hennebergu, který zprostředkoval papež. Po pěti letech faktického bezvládí si přední rakouská šlechta (především Kuenringové) nakonec za vládce vybrala českého prince Přemysla (1251), který své nároky potvrdil v roce 1252 sňatkem se stárnoucí Markétou. Sňatek, uzavřený samozřejmě z čistě politických důvodů, se konal 11. února 1252 v Markétině sídle v Hainburgu na Dunaji a Markéta se po boku o cca 28 let mladšího chotě stala rakouskou a štýrskou vévodkyní a roku 1253 i českou královnou, i když nebyla nikdy korunována. Manželství však zůstalo bezdětné, s královniným vědomím udržoval Přemysl mimomanželský poměr s jednou z dívek jejího fraucimoru, která bývá tradičně ztotožňována s Anežkou z Kuenringu. S touto dívkou měl syna Mikuláše a několik dcer.

Po vyhrané bitvě u Kressenbrunnu 1260, kde Přemysl porazil svého rivala uherského krále Bélu IV. a získal tak fakticky i Štýrsko, požádal o přiznání dědických práv pro svého nemanželského syna Mikuláše. Papež Alexandr IV. odmítl a Přemysl byl tak nepřímo donucen ukončit své manželství s Markétou. Manželství bylo oficiálně anulováno z důvodu Markétina nezrušeného slibu čistoty, který složila v Trevíru roku 1243. Sama Markéta prokazatelně na zrušení manželství spolupracovala. 18. října 1261 pak opustila Prahu a odebrala se na své věnné statky v Dolních Rakousích. Přemysl se ještě téhož roku oženil s vnučkou uherského krále Kunhutou Haličskou. Po anulování manželství žila Markéta v dolnorakouské Křemži a na nedalekém hradě Krummau am Kamp, kde v říjnu 1266 zemřela. Pochována je v rodovém klášteře Babenberků v cisterciáckém opatství Lilienfeld.

Autor: Maura, Foto: Internet