Ženy na trůně 4

Autorka článku: Maura Kunhuta Uherská, česká královna, narodila se asi v roce 1246 a zemřela 9. září 1285 . A opět dějinami prochází žena-milostnice, která se svým mimomanželským poměrem zapsala do dějin. Jen proto známe Záviše z Falkenštejna a jistě si nyní někdo zanotuje krásnou píseň „Za tichých nocí“ inspirovanou právě tímto milostným vztahem.Tak a zde máme před našimi duchovními zraky všechny protagonisty historie válek, lásek a pletich v druhé polovině 13. století …

A je čas, abychom promluvili o královských dvorech. Podíváme se do minulosti, abychom pochopili význam a smysl budování královských dvorů. Karolinský dvůr Karla Velikého se nazýval palatiem.A ti, kdo krále obklopili, se nazývali platinové, o kterých ještě bude řeč. Dvůr Karla Velikého byl nejen mocenským centrem, ale také centrem kultur a víry. Doba Karla Velikého skončila v 10. století. A budování královského dvora pokračovalo i v dalších podmínkách v pozdějších dobách. Kolem pána, který hrál prvořadou roli, se v rámci dvora nacházely čtyři skupiny osob, jejichž soužití spoluvytvářelo originalitu dvora. Byli to rytíři, klerikové, ženy a mladíci, kteří se podíleli na provozu dvora tím, že třeba krájeli chléb nebo nalévali víno.

Zvláštní atmosféra tohoto originálního prostředí byla půdou ideálu, který změnil drsné válečníky v dvorné kavalíry v celé západní společnosti. Vznikaly vysoké požadavky na eleganci a dvorné, slušné chování. S rozkvětem dvorů vznikala i krásná středověká literatura, próza či poezie. Tedy v 11. a 12. století byli rytíři, klerikové a dámy třemi pilíři této originální kultury, vzkvétající na královských dvorech.Počínaje 13. stoletím, dává rozvoj státu dvoru pozvolna jinou tvář.

Dvůr se stával nyní základem moderního státu.Nový typ dvoru byl označován jako „královský dům“ a pod tento pojem byly zahrnuty všechny služby, které se týkaly panovníkovy osoby a jeho každodenního života. Život celého královského domu závisel na královské pokladně, která hradila většinu jeho výdajů.Druhým rysem nového dvora byl vznik institucí, pečujících o správu státu. Například, už ve 13. století zasedali ve Francii na královském dvoře právníci,aby vykonávali královskou spravedlnost.

Dětství strávila Kunhuta ve slavonské Mačvě, na území dnešního Chorvatska. Tu Béla IV. svěřil zeti Rostislavovi, který byl manželem jeho dcery Anny. Když Béla IV. prohrál s českým králem bitvu u Kressenbrunnu, chtěl z něj udělat spíše spojence než nepřítele. Kunhuta se za českého krále Přemysla Otakara II. vdala 25. října 1261 v dnešní Bratislavě. A 25. prosince téhož roku se konala okázalá pražská korunovace, která se stala velkou společenskou událostí pro celou tehdejší Evropu. O Kunhutě se daleko za hranicemi mluvilo jako o výjimečně krásné ženě. Přemysla často doprovázela na turnajích.

S Přemyslem Otakarem měla nejspíš šest dětí, mezi nimi dcery Kunhutu a Anežku. Očekávaný dědic trůnu Václav se narodil až koncem září 1271.
Po prohrané bitvě na Moravském poli roku 1278 a po smrti Přemysla Otokara se Kunhutě nepodařilo uchovat státní integritu a nezávislost. Zájemci o poručnictví Kunhutina a Přemyslova syna Václava zápasili správu země, i když si královna přála Jindřicha IV., Probuse. Nakonec byli určeni dva – braniborský markrabě Ota V. a vratislavský kníže Jindřich IV. Probus, oba spojeni s českým královským dvorem příbuzenskými vztahy. Kunhuta se obávala o sebe i syna a tato obava ji donutila navázat spojení s Rudolfem Habsburským. Potvrdila mu slib o svatbě svých a Rudolfových dětí, který byl jedním z mírových podmínek z roku 1276.

Avšak neshody s Otou V. byly důvodem k internaci královny a dětí na Bezdězu. odkud se jí podařilo utéct – ovšem bez Václava. Právě skutečnost, že opustila syna a jediného žijícího Přemyslovce, nemohou mnozí historici Kunhutě zapomenout.S osobou královny Kunhuty je spojeno jméno Záviše z Falkenštějna. Královně už její současníci vytýkali milostný vztah k Závišovi z Falkenštejna, který prý, podle některých kronikářů, již vznikl za života Přemysla Na Opavském Hradci si královna-vdova zřídila dvůr, kam někdy v roce 1280 přichází Záviš z Falkenštejna. Okouzlující Falkenštejn se stává nejen purkrabím na Opavském Hradci (1281), ale také jejím milencem.

V té době se za něj možná tajně vdala. V roce 1281-2 Falkenštejnovi porodila syna Jana. Po Václavově návratu z braniborského zajetí v roce 1283 je královna přijata zpátky ke dvoru. A také, na její přímluvu i Falkenštejn. Roku 1285 Kunhuta doprovázela syna Václava do Chebu, kde se stvrdil jeho sňatek s Gutou Habsburskou. Toho roku se pravděpodobně oficiálně vdala za Falkenštejna. 9. září zemřela zřejmě na tuberkulózu. Kunhuta Uherská je pohřbená v Anežském klášteře vedle Anežky České a Přemysla Otakara II. .

Autor: Maura, Foto: Internet