Babka bylinářka 5

Autorka článku: Maura Fenykl obecný Fenykl je vytrvalá bylina vysoká až 2 metry. Lodyha je větvená a olistěná, modrozelená, uvnitř dřeňová. Má střídavé a mnohonásobně dělené listy s dlouhými listovými pochvami, rozdělené až v niťové úkrojky. Květy jsou žluté, uspořádané do velkých složených okolíků, kterým chybí obaly.

Plod je pětižeberní, až 1 cm dlouhá dvojnažka hnědožluté až hnědozelené barvy. Kvete od července do září. Už staří Římané pěstovali fenykl obecný pro jeho aromatickou vůni, v dnešní době má tato rostlina také široké využití. Byl používán jako zeštíhlovací prostředek. Středověcí návštěvníci kostela žvýkávali jeho semena během kázání, aby utišili kručení v žaludku. Rozlišujeme dva hlavní druhy fenyklu – hořký a sladký, jejich chuť je dána zastoupením hořce či sladce chutnajících olejů, které už v nízkých dávkách např. usnadňují vykašlávání.

V oficinálních směsích se používá fenykl hořký. Expektorans, sekretomotorikum, stomachikum, karminativum, mírné spasmolytikum. Terpenické složky uvolňují křeče, výrazně zrychlují činnost řasinek na sliznici dýchacích cest a tím zvyšují vylučování hlenu a odkašlávání. Fenchon podporuje vylučování trávicích enzymů a urychluje pohyb střev. Flavonoidy působí mírně močopudně. U anetholu byl pozorován slabý účinek na vaječníky. Droga se používá ke zvýšení sekrece hlenu v dýchacích cestách, jako jejich antiseptikum, odkašlávací prostředek, proti křečím, k uvolnění střevních plynů, jako projímavý prostředek a při slabých zažívacích potížích. Silice vetřená do kůže se vstřebává a ničí zákožku svrabovou.

V lidovém léčitelství se používá ke zvýšení tvorby mateřského mléka a zevně (odvar) při chorobách očí. Fenykl byl velmi oblíbený už u starých Číňanů, Indů, Arabů, Egypťanů, Řeků i Římanů a to jako koření i léčivo. Název foeniculum pochází ze zdrobněného foenum = seno (pro pach a vzhled usušených listů) a nacházíme ho již u Plinia. Do střední Evropy fenykl přinesli benediktini v pozdním středověku. Často se uváděl v herbářích jako složka čajovin a jiných přípravků. Silice se s oblibou používala proti blechám a vším.

Usušený zralý plod (dvojnažka) téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, s velkým stylopodiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky jsou obvykle jednotlivé a lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrny čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové. Dobře usušená droga kořenitě voní a chutná větrově hořce. Nasbíranou nať nebo samotné okolíky necháváme dozrát na plachtách, neboť nažky se při manipulaci snadno vydrolují. Po vymlácení je zapotřebí odstranit zbytky nečistot a nezralé plody. Skladujeme v papírových pytlích.

Autor: Maura, Foto: Internet