Nejslavnější kurtizány 4

Autor: EPOCHA 2005 Umělkyně i špionky Podobné zásluhy měla o proslulou porcelánku v Sévres, která s její finanční pomocí dokázala konkurovat tradičnímu čínskému a japonskému zboží a poskytovat Ludvíkovi nádherné dary pro korunované hlavy celé Evropy. Markýza se přitom sama podílela na výběru mimořádně vkusných tvarů a vzorů nových výrobků.

Za druhého francouzského císaře Napoleona III. se v Paříži začalo kurtizánám říkat demimondény. Ztělesněním takové demimondény se stala herečka Léonide-Alexandrine Lablancová (1842 – 1894) , která byla literárně činná a svá díla podepisovala pseudonymem ˝Les Joeuses˝. Dalším takovou proslulou ˝femme de qualité˝, což bylo další dobové označení pro kurtizánu, představovala například Thérese Paivová, pařížská špiónka německého kancléře Otty von Bismarcka.

Jak chudé děvče ke štěstí přišlo
Kurtizány mívaly vůbec ke špionáži velmi blízko. Však také v tomto ohledu s nimi byla spojena mnohá pozoruhodná aféra. Do jedné takové aféry se v roce 1962 nešťastně zapletl britský ministr války John Dennis Profumo. Nejdůležitější roli v ní hrála velmi půvabná dívka, jistá Christina Keelerová. V šestnácti přišla jako chudé venkovské děvče do Londýna a toužila po penězích a lesku velkého světa. Našla si práci jako barmanka a společnice v Murreyově kabaretnímu klubu a tady na ni narazil poměrně známý herec Stephen Ward. Krásná a lehce přístupná dívka ho zaujala natolik, že dostal báječný nápad: pořádat soukromé večírky pro bohaté pány, jejichž ozdobou by byla právě Christina a její přítelkyně Mandy Rice-Daviesová.

Jednoho takového soukromého mejdanu ve Wardově letním sídle se zúčastnil i ministr války John Profumo a shodou okolností i zástupce sovětského námořního atašé kapitán Jevgenij Ivanov. Jenže právě takové diplomatické šarže bývají ve skutečnosti špiónskými šéfy. Oběma pánům se Christina líbila a tak si s ní hned domluvili, přirozeně každý zvlášť, schůzku. Pro Keelerovou však byli jen dvěma zákazníky z mnoha jiných.

Autor: časopis EPOCHA 2005 , Foto: internet