Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...Vzala jsem si mimozemšťana
Byla jsem v šestém měsíci těhotenství a můj denní program se skládal z téměř nepřetržitého přijímání potravy a rádoby nenápadného pozorování Andílka a Komika. Chvílemi se mi zdálo, že se nemají rádi dostatečně a chvílemi, že až moc. Prokazatelně ovlivněna sledováním senzacechtivých pořadů porevoluční televize jsem svého novomanžela sledovala, zda se u něj neprojeví pedofilní nebo třeba sadistické sklony. Naštěstí jsem si brzy uvědomila, že jsem ten vzácný případ gravidní ženy, které se vytvořila plodová voda nejen v děloze, nýbrž i na mozku, takže jsem Komika přestala podezřívat a začala ho skutečně milovat. Nejen jako spasitele, který mě vytrhl z děsivé role opuštěné, osamělé a věčně frustrované ženy, začala jsem ho milovat prostě a jednoduše jako muže… (A na důkaz své lásky mu přenechala místo na posteli u zdi). Autor: Simona Monyová, Foto: Internet
Autorka článku: Simona Monyová
Celá svatba byla kratší, než vyjet výtahem k nám do desátého patra. Maminku, tátu ani ségru moje repríza životního kroku nijak zvlášť nevzrušila a tchyni naopak vzrušila natolik, že raději doma zvracela, než by se obřadu zúčastnila. Komik se jako obvykle usmíval a Andílek mi kladl nervózní otázky typu: A to už teď s náma bude bydlet? A to už jako na furt? A kam si dá svoje boty, když v botníku máme dávno plno? A taky mu před spaním nedovolíš pít limonádu?
Komik se opravdu nastěhoval. A choval se krajně podezřele. Nespával v tlustých ponožkách a kulichu, jako my s Andílkem, odmítal s námi snídat rajčatový džus, klidně vyhazoval prázdné krabice od kukuřičných lupínků, protože nechápal, že by se jednou mohly hodit, o oblíbené značce mýdla, kterou jsme používali už léta, prohlásil, že je cítit jak umělohmotné tácy ve školní jídelně, a co bylo nejdivnější, tvrdil, že ještě nikdy v životě nevečeřel okoralé zbytky houskového knedlíku potřené tučnou vrstvou povidel. Prostě mimozemšťan. Jedno jsme však měli přece jen společné: Oba jsme chtěli spávat u zdi, takže jsme každý večer o oblíbené místo na posteli museli losovat.