Ženy na trůně 5

Autorka článku: Maura Eliška/Alžběta Rejčka původním jménem Richenza Piastovna,česká a polská královna.Již ve 14. století, tedy v době života Elišky Rejčky, se objevily první známky nového myšlení zaměřeného nikoli na očekávání světa posmrtného, ale na užití života pozemského, tzv. humanismus, i počátky nového renesančního slohu, více odpovídajícího bohatým měšťanům, toužícím nejen po nádheře, ale také po pohodlí a účelnosti.

Proti středověkému bohatství postavil Francesco Petrarka (13041374) touhu po poznání člověka, a je proto považován za jednoho z prvních humanistů. Jeho stoupenec Giovanni Boccaccio (13131375) uvedl do italské literatury světovou prózu. Proslula jeho sbírka novel Dekameron, čerpající látku namnoze z antických motivů. V jeho díle se již hlásí duch radostného vztahu ke kráse světa, ale i schopnost přesněji vnímat vlastní nitro.

Antika se mu stala zlatým věkem lidské vzdělanosti. Styk s Itálií znamenal i v Německu šíření vlašské vzdělanosti, a to zároveň s dvorskou rytířskou kulturou francouzskou. Francouzská gotická kultům a kultura vlašská především ovlivnily kulturu evropskou. Tento vliv se projevil i v německém národním písemnictví, v němž žily staré germánské pověsti. Vrchol v poezii přineslo dílo Waltera von der Vogelweide, který se dotýkal i velkých politických událostí. Spisovný německý jazyk však ještě nevznikl. Psalo se v nářečích dolno i hornoněmeckých, od sebe velmi odchylných.

Eliška Rejčka se narodila 1. září 1286 v Poznani a zemřela 18. října 1335 Staré Brno
Byla českou a polskou královnou, druhou manželkou Václava II. i později i Rudolfa Habsburského. Je jedinou ženou v české historii,která se stala královnou nejen dvakrát, ale po boku dvou mužů.

Jejími rodiči byli polský král Přemysl II. Velkopolský a Luidgarda Švédská.Jako dítě byla svědkem tragické hádky svých rodičů, která pro její matku skončila smrtí. Byla také svědkem zavraždění svého otce v roce 1296. V srpnu roku 1300 se Richenza provdala za ovdovělého českého krále Václava II., jehož první manželka Guta Habsburská zemřela o tři roky dříve. Václav tak svůj nárok na polskou korunu podepřel dynastickým svazkem s dcerou posledního korunovaného polského krále.

Po sňatku se o Richenzu tři roky starala sestra zesnulé královny Kunhuty, vévodkyně – vdova po Leškovi Černém, Griffina Haličská. Pobývaly spolu na hradě Budyni.Roku 1303 přijela Richenza do Prahy a 26. května byla korunována českou a polskou královnou a při té příležitosti přijala jméno Alžběta nebo také Eliška, Rejčka je zkomoleninou jejího původního jména. Václav II. zemřel už v červnu 1305. A to několik dní po narození svého prvního dítěte s Rejčkou.

Případný syn snad měl jednou zdědit Polsko, ovšem narodila se dcera jménem Anežka, která byla později provdaná na slezského knížete Jindřicha Javorského a zemřela bezdětná. V sedmnácti letech se tak z Rejčky stala vdova s nelehkým postavením. Eliška se rychle ocitla v nepřízni Přemysloven. Syn Václava II., Václav III., byl zavražděn v roce 1306 a přemyslovský rod tak měl už jen ženské potomky. Vdovou ovšem Rejčka nezůstala dlouho, za druhou manželku si ji zvolil Rudolf Habsburský, který usedl roku 1306 na uprázdněný český trůn.Jeho sok Jindřich Korutanský, manžel nejstarší Přemyslovny Anny, utekl ze země i s manželkou.

Manželství Rudolfa a Rejčky bylo zprostředkováno českým panstvem, ale protože Eliška byla jeho sestřenice, muselo se žádat o papežské svolení.Díky sňatku s Eliškou Rejčkou si mohl nárokovat i polskou korunu. Eliška ovdověla v roce 1307. V nárocích na český trůn podporovala Rudolfova bratra a svého ctitele Fridricha. Těžké vztahy s Přemyslovnami ji donutily utéct z Pražského hradu a uchýlit se pod ochranu Habsburků. Oba zemřelí manželé na Elišku štědře pamatovali v odkazech. Jako zástavu obdržela pět českých měst (Hradec, Chrudim, Jaroměř, Poličku a Vysoké Mýto). Rok 1308 znamenal pro Habsburky ztrátu většiny mocenských pozic.

Posádky usazené v Eliščiných věnných městech utrpěly drtivou porážku v bitvě u Mýta a nedlouho poté byl v zavražděn římský král Albrecht I. Habsburský. Rakouský vévoda Fridrich, zbaven své hlavní opory, byl nucen vzdát se téhož roku ve Znojmě všech habsburských nároků na český trůn a vzdát generální pardon všem habsburským příznivcům v zemi.Eliška Rejčka s dcerou se usadily v Hradci Králové. Při příjezdu nového českého krále Jana Lucemburského do Prahy v roce 1310 jej ve vyjednáváních se šlechtickými předáky podpořila i ˝hradecká královna˝. Po jejím boku se začal objevovat mocný šlechtic Jindřich z Lipé.

Pán z Lipé se stal Richenziným dlouholetým druhem a milencem. Nemohl se s Eliškou oženit, protože byl ženatý. Tyto události rozdělily českou šlechtu na dvě skupiny. Jedna skupina byla vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku. Eliška Rejčka a Eliška Přemyslovna spolu nemilosrdně válčily a Jindřich z Lipé byl z popudu Elišky Přemyslovny uvězněn na hradě Týřově. Z bitvy dvou královen ovšem vyšla vítězně Rejčka.

Většina české a moravské šlechty se za Jindřicha postavila a Jan Lucemburský byl nucen ho propustit a Elišce vyplatil 10 tisíc hřiven stříbra, aby získal její věnná města.Roku 1318 se Rejčka přestěhovala na Moravu, kde Jindřich zastával úřad zemského hejtmana. Někdy tou dobou začaly i dobré vztahy mezi králem Janem a Rejčkou a jejím životním druhem. Roku 1323 Eliška založila ženský cisterciácký klášter se špitálem na Starém Brně a baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Rejčka hospodařila tak dobře, že půjčila peníze i králi Janovi.Poslední roky života se Eliška usilovně věnovala charitativní činnosti a sbírání svatých ostatků. Zemřela roku 1335 a je pochována v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně po Jindřichově boku.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Brně

Autor: Maura, Foto: Internet