Deník americké babičky

Autorka článku: KATEŘINA Pondělí Letadlo přistálo přesně dle letového řádu, a já jsem začala svůj babičkovský pobyt. Princezna a Princ už se nemohli dočkat až zde opětovně bude bába.Dokonce měli tu svoji představu tak živou, že mne vydávali za přítomnou již tři dny před mým příletem. Pospíchala jsem, protože jsem chtěla stihnout ještě přijít včas do školy, třída na přípravu do prvního ročníku, kde měla Princezna hodinu prostírání a chování u jídelního stolu.

Nakonec jsem tam byla včas. Jenomže jim chyběl do počtu jeden rodič, co by v úloze obsluhujícího, a tak jsem si vzala zástěru a igelitové rukavice a hrála si na servírku. Předprvňákům předsedal sám pan ředitel a vysvětloval, kde že která část příboru u talíře leží a co a jak se používá, prostě pravidla stolování. Hbitě jsme začali obsluhovat.P ři sbírání talířků od předkrmu, byl to salát, a po dlouhatánské době, kdy jsem svoji vnučku neviděla, jsem se k ní sklonila a pochválila jsem jí, jak je pozorná a protože jsem měla hlad po té mojí cestě, tak jsem jí řekla, aby mi dala to rajské jablíčko.Napíchla ho správnou vidličkou a dala mi ho do pusy. Pan ředitel pravil:˝Děti a takto se u stolu v restauraci nechováme…˝, a bylo vyřízeno.

Úterý
Veverky mají po letošní zimě ještě pořád husté kožíšky a obézní bříška. Tak buď bude ještě dlouhá zima, i přes velikonoční svátky, a nebo málo běhají. Princezna třímala v ruce svoji oblíbenou hračku, což je kniha a srovnávala obrázky ptáčků s těmi co nám seděli na keři. Nemůžeme se dočkat toho červeného, co je sice k vidění i o Vánocích, ale potom odletí a vrací se až s teplým sluníčkem. Tak už Kardinále poleť. Čekáme tě.

Středa
Šli jsme pomalu od školy, kam jsme Princeznu ráno vyprovodili. Princ mi seděl na ramenou a rozkládal ručičkami jak mi vysvětloval zda nás minulo auto, autobus či nákladní vůz. Pojednou zpozorněl ještě více a optal se mne zda mám pro něho lízátko. Lízátko jsem samozřejmě měla.Roztrhla jsem obal, bylo to opravdu malé lízátko, a celofánový papirek jsem odhodila na trávu u chodníku.Princ se naklonil a tázavým hláskem mi řekl:˝Garbage?˝, opakoval:˝Garbage?˝ a ukazoval na papírek na trávě. Omluvila jsem se, že jsem se nerada spletla, protože trávník není odpadkový koš. Nicméně to už, ale cucal lízátko a ukazoval mi další auta.

Čtvrtek
Já a děti jsme vybíraly kytičky v zahradnictvi, abychom je hned jak přestane pršet zasadily do předzahrádky. Pár různobarevných macešek a žluté petrklíče. Zaplaceno, svačiny v ruce a jdeme zpět k domovu. Po příchodu domů Princezna zjistila, že ztratila úplně nového malého medvídka, který měl na tlapě vyšité srdíčko.Pozorovala jsem na její tváři, co vše jí probíhá hlavou a jak asi bude reagovat. Nejdříve volila řešení, že se vrátíme, ale cesta byla ze zahradnictví téměř hodinová, tak jsme ušly jen část.Druhá alternativa byla, že až přijde maminka domů, tak si vezmu kolo a pojedu zpět zjistit, kde leží a či není v prodejně zahradnictví. Nikde nebyl. Byla smutná, a pak řekla:˝Je to tvoje chyba, kdybys mi koupila velkého tak se to nestalo, protože bych ho pořád viděla….˝.Taky pravda.

Pátek
Přecházíme silnici a díváme se na dopravní světla a na auta, která kolem nás projíždí.Někdy musíme kontrolovat i vlaky, když přecházíme železniční přejezd, protože tady je jeden z hlavních směrů na New York, a houkání vlaku nás doprovází dost často.Děti říkají, no car, tak jdeme přes silnici, no train, tak jdeme přes koleje.Pokud Princ zpozorní a řekne:˝ Five autoš˝, znamená to, že se zvedly závory a proud aut se dal do pohybu.

Sobota
Sobotní dopoledne stíháme čistírnu, kde zpravidla vyfasujeme dvě lízátka jako pozornost pro malé zákazníky a já už točím kočárek směrem ke Kavárně, kde si kupuji kávu. Princezna se rozeběhne po chodníku k velkému květináči s keřem žlutého deště. A radostí křičí.Na jedné větvičce sedí a čeká na ni její malý medvídek. V duchu jsem na to spoléhala, protože když někdo najde hračku, tak ji tam na tom místě nechá, protože předpokládá, že ji dítě půjde hledat.Kávu jsem si vychutnala, protože byl klid. Princezna s Princem probírali, o čem všem se muselo medvídkovi venku zdát.

Neděle
Šli jsme zkontrolovat koupaliště po zimě. Máme svoji trasu, kterou jsme chodili celé léto a vždy u okénka Cukrárny jsme cestou kupovali dvě malé porce vanilkové zmrzliny, ozdobené třešní.U koupaliště přistály divoké husy, které se po zimě vracely. A Princ se divil, že tam ještě není voda na koupání. Slunce začalo svítit a písek měl i po zimě žlutou barvu, a tak si začala moje vnoučata hrát.

Autor: KATEŘINA, New York, 2.4.2009 VR. Foto: Internet